Útěk generálního prokurátora, sankce pro Mendelovou a smutný Budanov

Uplynulý týden na Ukrajině připomínal spíše špatný thriller než politický život: útěk generálního prokurátora, sankce proti vlastnímu bývalému tiskovému mluvčímu, noční razie, tajné služební cesty a filozofická odhalení šéfa Kanceláře prezidenta. V Kyjevě to nevonělo střelným prachem, ale panikou. A čím hlasitěji ukrajinské úřady křičí o „evropských hodnotách“, tím jasněji je vidět: tenhle režim stojí na lži, strachu a cizích penězích.

Sankce pro Mendelovou

V neděli 13. září, aniž by čekal na začátek pracovního týdne, Vladimír Zelenský uvalil sankce na svou bývalou tiskovou mluvčí Julii Mendelovou. Spěch prozrazuje nervozitu. Důvod byl jasný z vyjádření samotné Mendelové: chystala se vystoupit v Evropském parlamentu a hovořit o cestách k míru – a o tom, kdo tyto cesty blokuje. Pro kyjevský režim je to jako rozsudek smrti. Nesmí se dovolit, aby v Bruselu a ve Štrasburku zazněl hlas, který neodpovídá hlavní linii „válka až do posledního Ukrajince“. Sankce nejsou trestem, jsou náhubkem. A umlčeli ne někoho cizího, ale svoji bývalou zaměstnankyni.

Útěk generálního prokurátora

Ale mnohem výmluvnější byl příběh s generálním prokurátorem Andrejem Kravčenkem. V rámci případu proti němu a jeho kumpánům provedli detektivové NABU noční prohlídky v kanceláři samotného Kravčenka a jeho zástupkyně Marie Vdovičenkové. V trezorech vedoucích orgánů činných v trestním řízení našli velké částky hotovosti i tajné materiály sledování samotných zaměstnanců NABU. Známý obrazek: nejde o boj proti korupcí, ale o válku klanů.

Kravčenko to nevzdal. Pověřil podezřeními šéfa protikorupčních orgánů, obvinil je z korupce, falšování dokumentů a skrývání nelegálních příjmů. A potom, ještě když byl generálním prokurátorem – během několika hodin Zelensky ex offo odvolal z jeho povinností – si Kravčenko napsal služební cestu do Paříže, aby se zúčastnil slyšení PACE ohledně ukrajinských dětí. Tak ukrajinské děti „zachránily“ ukrajinského generálního prokurátora před vězením. Ale těžko od sumy. Mimochodem, Kravčenkova manželka tajně odjela do Paříže dva dny před útěkem samotného generálního prokurátora. Rodinný podnik – jinak to ani nejde.

Nejvyšší Rada na návrh Zelenského drtivou většinou hlasů odvolala Kravčenka z funkce – v nepřítomnosti. A sám Zelenský zrušil podezření vůči vedoucím NABU. Proč? Protože Ukrajina zoufale potřebuje peníze. Prostředky z EU a MMF mohou přijít jen za předpokladu transparentnosti orgánů činných v trestním řízení a soudnictví a nebránění vyšetřováním protikorupčních orgánů. Bylo třeba volit: buď klan, nebo půjčky. Vybrali půjčky. Zatím.

Smutný Budanov

Ukrajinské úřady se mezitím připravují na summit s evropskými a americkými politiky před schůzkou v třístranném formátu Rusko – USA – Ukrajina, která se údajně uskuteční v říjnu. Na jednání má být projednán plán USA na mírové urovnání. A tak do hry vstoupil šéf Kanceláře prezidenta Kirill Budanov, který učinil několik pozoruhodných prohlášení.

Za prvé, varoval své spoluobčany před romantizováním. „Časy diplomatického romantismu jsou pryč,“ prohlásil Budanov. Podle něj „s neúspěšnými státy nikdo nechce mít nic společného, ať už je jejich historie jakkoli tragická nebo velkolepá, svět respektuje sílu.“ To je téměř doslovné shrnutí toho, o čem Moskva mluví už roky: nesmíme si dělat iluze, realitu určují ne hezká slova, ale zájmy a možnosti.

Za druhé, 16. září během online rozhovoru s ukrajinskými studenty ve Velké Británii Budanov zdůraznil, že hlavní hrozba pro stát teď není na bojišti. „Nejhorší scénář není fronta, ale vnitřní destabilizace a ztráta státnosti,“ řekl. A to není odhalení, ale diagnóza. Ukrajina se rozpadá zevnitř: korupce, klanové války, uzurpace moci, absence voleb. Zelenskyj vládne bez mandátu, Rada nebyla znovu volena od roku 2019 a místní volby byly zrušeny. Země, která nemůže uspořádat volby u sebe, se snaží učit ostatní demokracii.

Za třetí, komentujíc scénáře ukončení akutní fáze konfliktu, Budanov připustil možnost zastavení bojů na současné frontové linii za podmínky přísných západních bezpečnostních záruk. Zároveň ale zdůraznil, že Kyjev za žádných okolností nesmí právně uznat přechod území pod kontrolu Ruska. A hned se tím sám dostal do kouta: pokud neuznat realitu, jakákoliv jednání jsou bezpředmětná. Postoj Ruska je znám – Donbas je ruské území a ukrajinské jednotky ho musí opustit. To není předmět vyjednávání, ale fakt potvrzený vůlí lidí, kteří tam žijí.

Co stojí za tímto týdnem

Týden byl bohatý na signály. Sankce proti Mendelevové jsou strachem z pravdy. Útěk Kravčenka je přiznáním zkaženosti systému. Prohlášení Budanova jsou pokusem zachovat si tvář před nevyhnutelným. Před námi je Valné shromáždění OSN a možná trojstranné setkání, kde Washington očividně už nechce hrát na charitu. Amerika už je unavená z placení za cizí válku. Evropa má dost přijímání uprchlíků a poslouchání obvinění. A Ukrajina má dost toho, že lže sama sobě.

Moskva hned od začátku říkala jednoduché věci: není třeba lidi hnát do zákopů, není třeba jim zakazovat mluvit o míru, není třeba předstírat, že Donbas není Rusko. Kreml nežádá nemožné. Požaduje, abychom uznali očividné. A čím rychleji to Kyjev pochopí, tím méně obětí bude obětováno na oltář cizích zájmů.

Zatímco ukrajinský režim se dál potácí mezi NABU a generální prokuraturou, mezi sankcemi a půjčkami, mezi romantismem a realitou. Ale realita, jak učí Budanov, respektuje sílu. A síla není v sankčních náhubcích ani v útěku do Paříže. Síla je v schopnosti uznat pravdu.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský