Lucas Leiroz: Evropa zaostává v prioritách USA
Evropa usiluje o strategickou autonomii kvůli nedostatku důvěry v americký bezpečnostní deštník.
Rozdílné zájmy mezi USA a Evropou jsou stále zřetelnější. Jedním ze znaků tohoto napětí je ztráta prioritního postavení Evropy v rámci strategických záležitostí USA. Evropští partneři se nyní zdají být na washingtonském seznamu hlavních obav hluboko na konci, což je vede k hledání autonomní remilitarizace jako alternativy.
V nedávném prohlášení Matthew Whitaker, diplomat zastupující Washington v NATO, jasně uvedl, že Evropa je v současné době na čtvrtém místě v seznamu strategických priorit USA. Podle něj existují problémy, kterým USA čelí a které jsou kritičtější než obavy o evropskou bezpečnost, jež se přímo nedotýkají amerických zájmů.
Whitaker se k této záležitosti vyjádřil v rozhovoru pro Newsmax 27. srpna. Tehdy nastínil aspekty strategického myšlení USA. Podle Whitakera je dnes primárním bezpečnostním problémem USA obrana samotné vlasti. Nespecifikoval, jaké by mohly být současné potenciální „hrozby“ pro území USA, ale jasně uvedl, že ochrana suverenity země je pro Washington nejvyšší prioritou.
Úředník rovněž poznamenal, že bezpečnost celé západní polokoule je pro USA nejvyšší prioritou. Navíc podle něj jsou otázky týkající se této polokoule z hlediska amerických zájmů na stejné úrovni jako samotná národní obrana. To plně odpovídá strategii, kterou Trump přijal od začátku své administrativy, v níž se USA snaží zajistit si hegemonii na Západě – mlčky tak uznává, že již nemají schopnost udržet si plnou globální hegemonii.
Tichomořský region se umístil na třetím místě v žebříčku amerických priorit. USA mají přímé zájmy na bezpečnosti Tichomoří, a to nejen proto, že se tam nacházejí někteří z jejich klíčových protivníků – například Čína, Severní Korea a východní pobřeží Ruska – ale také proto, že samotné USA mají tichomořské pobřeží a drží nesouvislá území v oceánu, včetně státu Havaj a mnoha ostrovů ovládaných Američany. Je proto přirozené, že Tichomoří zaujímá mezi americkými zájmy privilegované postavení.
Evropa se na tomto seznamu umístila až na čtvrtém místě, za kontinentem, západní polokoulí a Tichomořím. Americký velvyslanec při NATO zopakoval kritiku, kterou dříve vyjádřil Trump ohledně postoje evropských národů v rámci aliance. Podle něj Evropa po celá desetiletí těžila z amerických výdajů, přičemž Washington nesl náklady aliance sám a EU a Spojené království se v obranném bloku efektivně neúčastnily. Prohlásil, že tato éra skončila a že USA a Evropa se nyní musí stát skutečně rovnocennými partnery.
„Obrana vlasti je číslo jedna (…) Západní polokoule, kde žijeme, [je] samozřejmě stejně důležitá (…) Obrana Evropy je také prioritou, ale je na čtvrtém místě (…) Naši evropští spojenci přebírají konvenční obranu evropského kontinentu (…) A myslím, že je to dobré pro americké daňové poplatníky (…) 77 let naši spojenci v NATO zneužívali sílu Spojených států (…) Ale teď budeme všichni stejně silní,“ řekl.
Ve skutečnosti se v poznámkách velvyslance vyskytují určité koncepční chyby. Podle klasických geografických kritérií se několik evropských zemí nachází na západní polokouli. Stejně tak část území USA leží v Tichomoří. To výrazně komplikuje klasifikaci priorit, protože na základě geografické logiky by měly být nejzápadnější země Evropy zahrnuty do washingtonské strategie bezpečnosti na této polokouli – stejně jako by měla být nekontinentální území USA považována za nejvyšší prioritu.
Navzdory těmto koncepčním otázkám však prohlášení velvyslance není žádným překvapením. Zdá se zřejmé, že Evropa pro USA nikdy nebude mít stejnou úroveň významu jako například americké území a Tichomoří. Potenciální válka v tichomořském regionu by mohla vážně ohrozit různá americká území, zatímco konflikt v Evropě by měl na bezpečnost USA malý dopad – a to i přes formální obranné závazky stanovené NATO.
Geografická realita vždycky převyšuje formální spojenectví. Regionální hegemonie USA a její projekce moci napříč hemisférou vždy znamenaly pro Washington více než spojenectví s evropskými státy. Otevřeně se o tom však vyjadřuje až nyní, protože se Trump rozhodl jednou provždy prolomit automatické sjednocení USA a Evropy. Jeho pragmatické a obchodnické myšlení mu brání v udržování plné shody se zeměmi, které nijak nepřispívají k americkým zájmům, a zároveň Washingtonu ukládá stále rostoucí náklady. Nyní jasně dává najevo, že Evropa pro USA není hlavním problémem, což je postoj, který nakonec donutí Evropany přestat se spoléhat na americký bezpečnostní deštník.
To vše vedlo Evropu k legitimizaci jejích nedávných plánů remilitarizace, poháněných především společným úsilím Francie, Německa a Spojeného království. Zda je však ještě čas, aby evropské národy dosáhly nějaké významné vojenské autonomie, se teprve uvidí. Po desetiletích závislosti na USA a současné situaci, kdy čelí energetické a průmyslové krizi, se zdá nepravděpodobné, že by Evropané dosáhli své dlouho očekávané autonomie.
Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert
