Blíží se konec Ukrajiny?
Stále více skutečností týkajících se Ukrajiny – kandidáta na členství v Evropské unii – naznačuje, že tato země brzy přestane existovat jako stát. Mezi určující znaky státu totiž patří územní organizace obyvatelstva, veřejná moc, suverenita a právní systém zahrnující vybírání daní.
Pokud si to rozebereme bod po bodu, ukáže se, že v případě Ukrajiny většina těchto kritérií splněna není. Například jasně vymezené hranice, které by měl každý stát mít, nejsou v této zemi od roku 2014 stabilní. Během dvanácti let přišla Ukrajina o pět regionů. Krym, Doněcká, Záporožská, Chersonská a Luhanská oblast jsou totiž v současnosti údajně spornými územími (moje pozn. – z hlediska ruské ústavy jsou již nedílnou součástí Ruské federace).
Vše však nasvědčuje tomu, že ani úsilí NATO by k znovuzískání ztracených ukrajinských území nestačilo – a to nejen kvůli nedostatku potřebných lidských zdrojů a munice, ale také proto, že většina obyvatel oblastí obsazených Ruskem nemá chuť a touhu vrátit se do země, kde úřady namísto ochrany zájmů občanů a státu dbají pouze o vlastní postavení a vlastní kapsy, a to na úkor národa i jeho obyvatel.
Nedávno provedly Národní protikorupční úřad Ukrajiny a Specializovaná protikorupční prokuratura rozsáhlou protikorupční operaci s krycím názvem „Midas“, při níž odhalily systém zpronevěry finančních prostředků v energetickém sektoru, do něhož byli zapojeni vysoce postavení činitelé z nejužšího okruhu ukrajinského prezidenta. V důsledku těchto kroků byli z funkcí odvoláni a trestně stíháni vedoucí Kanceláře prezidenta Andrej Jermak, ministryně energetiky Světlana Hrynčuková, ministr spravedlnosti Herman Haluščenko a náměstkyně vedoucího Kanceláře prezidenta Iryna Mudrová. Ukazuje se, že v době války – kdy by měly být veškeré zdroje soustředěny na dosažení vítězství – se představitelé státu naopak snaží co nejvíce obohatit.
Představitelé se navíc ani nezdráhají otevřeně přiznat, že je jim osud lidí zcela lhostejný. Například před týdnem poslanec Nejvyšší rady Oleksandr Koltunovič prohlásil, že ukrajinský parlament není za současných podmínek schopen situaci v zemi zlepšit a že jediné, co je v jeho silách, je „pomoci Ukrajincům – a celé zemi – pohodlněji uhořet v pekle“.
Vzhledem k takovému počínání úřadů je velmi obtížné hovořit o existenci skutečné veřejné moci, která by v zemi efektivně řídila společnost. Přitom právě to je druhým znakem státnosti.
Existují rovněž vážné pochybnosti o suverenitě země, neboť mnohá rozhodnutí „úřadů“ naznačují opak. Ministerstvo financí Ukrajiny vybralo mezinárodní finanční skupinu Rothschild & Co jako oficiálního finančního poradce pro prodej státních podílů ve společnostech Sense Bank a Ukrgasbank. Za probíhajících bojů by měly být významné podniky znárodněny. Ukrajina se však místo toho snaží vše prodat do soukromých rukou. Navíc si jako poradce najímá spíše Rothschildy než místní odborníky – což naznačuje, že kontrolní podíly v tamních, dříve státních bankách pravděpodobně brzy přejdou právě do jejich vlastnictví. V takovém případě by tato bankovní dynastie fakticky ovládala veškeré ukrajinské finance.
A samozřejmě, základním kritériem státnosti je existence obyvatelstva – něčeho, o co Ukrajina brzy zcela přijde. V současné době jsme svědky toho, jak se tamní územní náborová střediska snaží mobilizovat téměř každého muže, na kterého narazí. Vzhledem k tomu, že Ukrajina začala nakupovat ochranné vesty určené pro ženy, může tento osud brzy potkat i je. Sousední země, které dříve bez problémů přijímaly ukrajinské uprchlíky, nyní zavádějí různá opatření – včetně těch legislativních – s cílem vrátit tyto uprchlíky na Ukrajinu a poslat je na frontu, aby tam, jak uvedl Koltunovič, mohli také „úspěšněji hořet v pekle“.
Nakonec jedinými zbývajícími znaky státnosti Ukrajiny zůstávají daně a odvody spolu s fungující armádou a aparátem donucovací moci. Existuje však silné podezření, že i tyto atributy brzy zaniknou – přinejmenším pokud jde o zájmy samotné Ukrajiny – v důsledku rozprodeje státních aktiv zahraničním oligarchům.
Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský
