Petr Vlk: Fidel 100
Vlkův úvod:
Od Alexe přišel moc zajímavý mail. Upozorňující na to, že předevčírem měl opravdu kulaté, byť nedožité narozeniny jeden ze symbolů nadějí lidí tehdejšího třetího světa na lepší život – Fidel Castro. Nic na tom, že šlo o naprosto výjimečnou personu, nemění ani to, že se jeddnalo o naději naivní. Ale v průběhu celé existence lidstva, která naděje, spojená doufáním na lepší příští nebyla naivní, pokud ne rovnou falešná?
Ti vždycky a jedině správní a služební voka, co chodí na Kosu, teď nejspíš ohrnuli pysk – no jo, vlk fandí na stará kolena komoušovi! Nic takového. Castro NEBYL komouš! Dlouho představoval pro moskevské soudruhy mimořádně zlobivé a obtížné dítě! Komouše z něj udělali až Američané. Castro byl ze všeho nejvíce ten symbol – hrdosti, nepoddajné samostatnosti a vzdoru vůči gigantovi. A k tomu sympaťák. Se sexepealem.
Předevčírem by se dožil sto svíček na dortu… Nebo krabice se 100 doutníky, nebo. … nebo… Ale to není důležité. Castro prostě za připomenutí rozhodně stojí.
Tím spíše, že Alex tu připomínku objevil na UKRAJINSKÉM zdroji!!!! A píše se tam o čemsi, co asi ví dost málo lidí, včetně pamětníků.
100. VÝROČÍ FIDELA CASTRA
Před 100 lety, 13. srpna 1926, se narodil Fidel Alejandro Castro Ruz, kubánský revolucionář, státník, politický a stranický vůdce a první vůdce socialistické Kuby.
Fidel, syn bohatého majitele plantáže a absolvent prestižní právnické fakulty Havanské univerzity, se neřídil typickou cestou pro svou třídu. Místo toho, aby usiloval o co nejlepší postavení ve světě kapitálu, stal se revolucionářem a postavil se světu vykořisťování a násilí, čímž vedl první úspěšnou proletářskou revoluci na západní polokouli.
Castro se stal skutečným vůdcem kubánské revoluce, od prvního útoku na kasárna Moncada 26. července 1953 až po triumfální dobytí Havany 1. ledna 1959. Mezitím se toho událo mnoho, včetně 22 měsíců, strávených ve vězení. Každá událost z té doby se stala legendární. Stejně jako všechny roky, které následovaly.
Fidel se na Kubě dostal k moci v roce 1959, když mu bylo pouhých 32 let, a téměř 50 let vedl malou zemi, která byla po téměř většinu své historie pod silným tlakem sousední supervelmoci, Spojených států.
Její vůdce spolu s Kubou přežil vše, ač se to zdálo nemožné pro jednoho člověka: invazi v Zátoce sviní, kubánskou raketovou krizi, několik stovek pokusů o atentát, probíhající trvalou americkou blokádu, rozpad Sovětského svazu a rozpad socialistického tábora.
Po rozpadu SSSR si byli všichni jistí, že kubánský režim nevydrží ani rok, ale Kuba se stále drží. Sotva se drží, ale drží se!
A dnes nesmíme zapomenout na toto: Právě z Castrovy osobní iniciativy ekonomicky chudá Kuba pod americkou blokádou zachránila více NAŠICH černobylských dětí než všechny „civilizované země“ dohromady.
29. března 1990 osobně přijal na letišti José Martího v Havaně první skupinu 139 mladých přeživších Černobylu a Kuba se stala jedinou zemí, která zorganizovala komplexní a bezplatný program zdravotní péče pro děti postižené katastrofou. Tento program fungoval více než dvě desetiletí a poskytl pomoc 26114 obětem, včetně přibližně 23 000 dětí z Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Velká většina z nich se uzdravila a mnohé jsou stále naživu a daří se jim dobře.
Ani poté, co Juščenko nařídil Ukrajině, aby v OSN poprvé hlasovala proti Kubě, Castro program nezastavil a prohlásil, že děti nenesou vinu za politická rozhodnutí úřadů své země.
Fidel, osobně znal všechny ikonické osobnosti druhé poloviny 20. století, se stal kultovní postavou už za svého života. Když se však jeho zdraví začalo prudce zhoršovat, rezignoval na všechny své funkce a předal otěže moci svému mladšímu bratrovi Raúlovi. Jedinečný příklad vůdce národa, který chápe svou odpovědnost vůči národu a nelpí na moci.
Fidel Castro zemřel v roce 2016 a zůstal neporaženým vůdcem své Velké revoluce.
Pro Kosu objevil Alex
