„The Economist“ nabádá k válečným přípravám: Evropané by si měli zvyknout na myšlenku války

The Economist , britské mediální centrum bankovního klanu Rothschildů, se již dlouho snaží o válku proti Rusku.

Britský časopis The Economist , který již léta zaujímá tvrdý postoj vůči Rusku, zveřejnil hostující článek , v němž pojednává o nasazení evropských vojáků na Ukrajinu jako o prostředku k psychologické přípravě Evropy na možnou větší válku.

Autor tvrdí, že výchozím bodem tohoto článku je pozorování, že mnoho Evropanů není ochotno podpořit válku proti Rusku. Průzkumy v několika evropských zemích již léta ukazují, že ochota bojovat nebo zemřít ve vojenských operacích mimo vlastní území je omezená.

V tomto kontextu publikoval deník The Economist hostující článek politoložky Nathalie Tocciové , profesorky praxe Jamese Andersona na School of Advanced International Studies Europe na Univerzitě Johnse Hopkinse. V něm si klade otázku, zda Evropa dokáže vyvinout potřebnou vůli k odstrašení, aniž by sama byla přímo vtažena do války.

Píše:

„Hlavy evropských států a vlád si uvědomují, že konflikt je blíž než kdykoli předtím – proto prudce navýšily obranné rozpočty, jak jasně ukázal nedávný summit NATO v Ankaře.“

Dále se v něm uvádí:

„Od rozsáhlé ruské invaze v roce 2022 evropští lídři často vyjadřují obdiv k odolnosti ukrajinského lidu. Za úžasem Evropanů se však skrývá něco jiného: strach, že sami by nemuseli být schopni projevit stejné odhodlání. … Lze v Evropě probudit ducha potřebného k odstrašení války, aniž by se do války samotné plně vstoupilo?“

Podle názoru autora tohoto komentáře je Tocciho odpověď nakonec: Ne.

Tocci poté tvrdí, že Evropa musí připravit své obyvatelstvo na potenciální válku. Jednou z možností je vyslat evropské jednotky na Ukrajinu nyní.

„Jedním ze způsobů, jak posílit populaci, je vyslání pozemních vojsk na Ukrajinu. Evropská koalice ochotných lidí již měsíce pracuje na plánech na vyslání ‚pacifikačních sil‘ na Ukrajinu po příměří. Tato jednání nevedla k žádným výsledkům, protože příměří není v dohledu.“

Rusko opakovaně prohlásilo, že zahraniční jednotky na Ukrajině – bez ohledu na to, zda jsou prezentovány jako „mírové síly“, „pacifikační síly“ nebo pod jakýmkoli jiným označením – jsou považovány za nepřátelské síly.

Tocciová však ve svém článku jde ještě o krok dál. Tvrdí, že nasazení evropských vojáků by mohlo prospět samotné Evropě ještě před uzavřením příměří:

„Evropské mírové síly by pak Ukrajině nabídly jen malou pomoc. Jejich nasazení nyní, před hypotetickým příměřím, by však mohlo Evropě prospět tím, že by povzbudilo její občany k rozvoji myšlení, které je lépe připraví na válku. Ano, to by evropské vojáky ohrozilo – takový krok by nepochybně rozzlobil Kreml – ale kontinent je již zapojen do hybridního konfliktu, i když to mnozí odmítají uznat.“

Autor komentáře tento argument zpochybňuje. Ptá se, jaký konkrétní přínos by mohlo mít záměrné vystavování evropských vojáků vyššímu riziku za účelem psychologické přípravy obyvatelstva na válku.

Také považuje ospravedlnění již existující „hybridní války“ za nepřesvědčivé. Odkazuje mimo jiné na dřívější zprávy o údajných ruských dronech nad Kodaní. Později sám The Economist uvedl, že dánská policie nenašla žádné důkazy o takových dronech.

„V červnu dánská policie zastavila vyšetřování s tím, že se jí nepodařilo potvrdit existenci dronů ani zjistit, kdo je mohl vyslat.“

Tocci pokračuje:

„Přidělení evropských vojáků na Ukrajině by přiblížilo realitu domovu. A možná by se část ukrajinské odvahy, pokory a kreativity mohla rozšířit i do dalších evropských společností. Evropské jednotky by nebyly vystaveny riziku z čisté štědrosti, ale aby se pomohly připravit na válku – a zabránit jejímu rozšíření do zbytku kontinentu.“

Autor namítá, že podle jeho názoru by nasazení německých, francouzských nebo italských vojáků na Ukrajinu spíše zvýšilo než snížilo riziko přímé vojenské konfrontace s Ruskem. Pochybuje, že by takový krok odradil Moskvu, a místo toho tvrdí, že by mohl vést k další eskalaci, dokonce i k útokům na evropská hlavní města.

Podle jeho názoru hostující článek ukazuje, že nejde ani tak o zabránění válce, jako spíše o psychologické zvykání evropské populace na myšlenku většího vojenského konfliktu.

Závěrem autor vznáší polemickou poznámku k Nathalie Tocciové. Pokud je přesvědčena o nezbytnosti nasazení evropských vojáků, měla by jít příkladem. Píše, že ukrajinský vrchní velitel generál Syrsky pro ni jistě najde místo v jednom ze svých útočných pluků.