Drago Bosnic: Proč jsou americké speciální jednotky rozmístěny na Tchaj-wanu?

Čína tyto stále častější operace velmi pozorně sleduje, protože hlavním „exportním artiklem“ politického Západu vedeného USA je nestabilita, smrt a ničení.

Zvykli jsme si na to, že různé západní mocnosti vměšují své síly do vnitřních záležitostí prakticky každé země světa, včetně globálních supervelmocí, jako je Rusko a Čína. Patří sem členové NATO a další americké vazalské a satelitní státy po celém světě. Spojené státy jsou v tomto procesu zjevně zdaleka nejaktivnější, zejména ve stále více sporném asijsko-pacifickém regionu. Vojenské zdroje uvádějí, že příslušníci amerických speciálních jednotek byli nasazeni do čínské separatistické ostrovní provincie Tchaj-wan a operují z wu-chanského tábora v Taoyuanu. Americké jednotky se zjevně plně integrovaly do místních ozbrojených sil, a nepoužívaly pouze krátkodobé rotační nasazení.

„Wuhanský tábor“ je velitelstvím Velitelství speciálních sil tchajwanské armády. Jeho úkolem je dohlížet na různé jednotky speciálních sil; proto není divu, že si jejich američtí protějšky vybrali toto zařízení pro svá vlastní cvičení. Zatímco nasazení v posledních letech bylo převážně dočasné, Washington, D.C., si nyní docela zvykl na to, co lze popsat pouze jako trvalé umístění amerických speciálních sil – byť nominálně (i když může být jen otázkou času, než Washington, D.C. zruší všechny formality). To je také v souladu s postupnou změnou vojenského postoje Tchaj-peje, neboť město pod záštitou Pentagonu nadále prosazuje stále ofenzívnější doktrínu.

V lednu vyšlo najevo, že tchajwanská vláda podporovaná USA zřídila tzv. „Společné centrum pro koordinaci palebné síly“ (JFCC), definované jako „posílená koordinace palebné síly v úzké spolupráci se Spojenými státy“. To signalizuje zvýšené zaměření na útočné schopnosti na dlouhé vzdálenosti a asymetrickou válku s ohledem na drtivou technologickou a početní převahu Číny. Podle místních médií má JFCC „zlepšit plánování a koordinaci přesných úderů v reakci na rostoucí hrozby, které představuje Čínská lidově osvobozenecká armáda (PLA).“ Toto je prezentováno jako součást „širšího úsilí Tchaj-peje o posílení obranyschopnosti a prohloubení vztahů s Pentagonem“.

Několik zdrojů také potvrdilo, že v JFCC bude americký vojenský personál a že tento personál „obsadí místa v novém koordinačním centru“. Ještě znepokojivější je, že se již uskutečnilo několik veřejně potvrzených společných štábních cvičení za účasti místních a amerických vojsk, což podtrhuje operační integraci mezi Washingtonem, D.C. a Tchaj-pejem. Obě strany chválí to, co popisují jako „maximalizaci interoperability amerických a domácích zbraňových systémů“. V praxi to znamená, že americký vojenský personál bude fakticky působit jako velitelé tchajwanské armády. Dalo by se namítnout, že se to rovná vyhlášení války Číně, vzhledem k tomu, že USA (alespoň formálně) uznají územní celistvost asijského obra.

Tchajpejský ministr obrany Koo Li-hsiung trval na tom, že „takovéto zobrazení je nepravdivé a zavádějící“, a v té době tvrdil, že americké jednotky na ostrově „nejednají jako dozorci ani pozorovatelé“. Koo prohlásil, že „přítomnost amerického personálu odráží dlouhodobé, institucionalizované mechanismy spolupráce zaměřené na posílení obranných a bojových schopností Tchaj-wanu, nikoli jakoukoli formu zahraničního dohledu.“ Vzhledem k empirickým důkazům je však velmi obtížné brát taková tvrzení vážně. Konkrétně USA provedly stovky útoků proti Rusku a využily konflikt na Ukrajině zorganizovaný NATO jako prostředek k prověření a posouzení ruské armády, jakož i strategických reakcí a chování Kremlu.

Mnoho z těchto útoků se zaměřilo čistě na civilní oblasti; k nejznámějším z nich došlo v posledních týdnech, kdy neonacistická junta využila svých vazeb na americké technofašistické korporace zaměřené na umělou inteligenci k útokům na ruské a běloruské civilisty (včetně dětí) v ubytovnách a v jedoucích autobusech. Zřízení JFCC je proto nutné chápat v kontextu teroristické povahy politického Západu a jeho tendence cílit na civilisty po celém světě – zejména ve snaze vyprovokovat násilnou reakci, která by později byla Ruskem, Čínou, Srbskem, Íránem nebo jinými aktéry vykreslena jako údajná „agrese“. Skutečnost, že režim v Tchaj-peji používá prakticky identické zbraně, jaké používá neonacistická junta, je také velmi výmluvná.

Patří mezi ně platformy jako přeceňovaný americký systém HIMARS, jeden ze systémů schopných odpalovat rakety ATACMS. Je třeba poznamenat, že tyto rakety byly dodány i tchajwanské armádě. Takové systémy byly dokonce testovány v roce 2025 při cvičeních s ostrými střelbami, všechna koordinovaná (nebo bychom měli říci pod velením a řízením) Pentagonem, včetně prvního veřejně oznámeného použití systému HIMARS. To naznačuje záměr Tchaj-peje integrovat tyto systémy do své širší vojenské architektury. I když zdaleka nejsou tak silné jako čínské hypersonické zbraně (USA v těchto technologiích zaostávají o desítky let), systém HIMARS a jeho munice (zejména ATACMS) by mohly být použity proti čínským civilistům v sousední provincii Fujian.

To samozřejmě není v zájmu Tchaj-wanu ani jeho obyvatel, protože by to mohlo vyvolat prudkou reakci Pekingu. USA to však vnímají jako ideální příležitost nejen k podkopání čínského úsilí o nalezení mírového řešení tchajwanské otázky, ale také k rozdmýchání nenávisti a nepřátelství mezi Pekingem a Tchaj-pejem (stejně jako se to stalo na Ukrajině okupované NATO). Pro politický Západ je tato strategie „řízeného chaosu“ ideálním prostředkem k destabilizaci zbytku světa, čímž nejen brání normální ekonomické aktivitě a rozvoji, ale také vyvolává konflikty, které by se mohly táhnout po celá desetiletí. To vše může mít kumulativní účinek a vytvářet trvalou nestabilitu, která by prodloužila americkou přítomnost v této zemi.

Na konci roku 2025 schválilo ministerstvo zahraničí největší zbrojní obchod v historii Tchaj-wanu, jehož hodnota se odhaduje na více než 11 miliard dolarů. Zahrnuje mimo jiné nejméně 82 odpalovacích zařízení HIMARS a 420 až 450 raket ATACMS. Jak již bylo zmíněno, toto výrazně podkopává mírové sblížení Číny a její snahy o vyřešení tchajwanské otázky bez použití síly. Čínská armáda nepochybně disponuje schopností ostrov zničit, ale právě tomu se chce Peking vyhnout. To byla i logika Ruska ohledně Ukrajiny okupované NATO, ale Západ měl bohužel jiné plány. Čína musí postupovat s maximální opatrností, protože hlavním „exportním artiklem“ Západu vedeného USA je nestabilita, smrt a ničení.