Papíroví tygři proti pašerákům: Sankce EU místo účinné ochrany hranic
V boji proti nelegální migraci se Evropská komise uchyluje ke známému, ale kontroverznímu nástroji: sankcím. Nový návrh zahrnuje zmrazení aktiv a zákaz vstupu pro pašeráky lidí, obchodníky s lidmi a podobně. Zatímco Ursula von der Leyenová hovoří o tvrdém úderu proti těm, kteří z tohoto systému profitují, plány se ukazují jako pouhá symbolická politika, která neřeší ani hlavní problém – nedostatečnou ochranu hranic.
Dne 9. července 2026 představila Evropská komise a nová vysoká představitelka EU pro zahraniční věci Kaja Kallasová nový sankční režim . Uvedeným cílem je zmrazit majetek pašeráků migrantů, obchodníků s lidmi a organizovaných zločinců v EU a odepřít jim vstup. Seznam trestných činů byl oproti původním návrhům rozšířen a nyní zahrnuje nejen pašování lidí do Evropské unie, ale také nelegální obchod s drogami a zbraněmi a praní špinavých peněz. Předpokládá se však, že tzv. „záchranné operace na moři“ různých levicových, proimigračních nevládních organizací nebudou sankcionovány.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která plán oznámila již v září 2025 ve svém projevu o stavu Unie, prohlásila, že cílem je „vytlačit zločince z podnikání“. Zdůraznila také zásadu, že Evropané sami musí rozhodnout, kdo a za jakých okolností přijde na kontinent. Tato politická rétorika však přichází pozoruhodně pozdě vzhledem k migrační krizi, která trvá již více než deset let a kontinent je zaplavován miliony nelegálních migrantů.
EU dosud nemá vlastní sankční režim proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Nyní se obrací s žádostí o radu na země jako Spojené království, které zavedlo podobný systém v červenci 2025, nebo na USA. Skepticismus je však rozšířený – zejména mezi konzervativními a systémově kritickými skupinami. Bruselský think tank MCC Brussels ve své reakci na X byl velmi kritický: Komise se pouze snaží zalepit krizi, kterou si sama způsobila. Místo toho, aby konečně účinně zabezpečila vnější hranice, řeší pouze její symptomy. Zásadní kritika analytiků to shrnuje takto: „Závislost EU na sankcích je náhradou za její strategickou impotenci.“
Vyvstává skutečně otázka, jak efektivní je zmrazování účtů v evropském bankovním systému, když velká část finančních prostředků z trestné činnosti již proudí neformálními kanály, jako je systém Hawala nebo kryptoměny. Plán navíc riskuje selhání kvůli geopolitickým skutečnostem: seznam sankcionovaných osob se stane lakmusovým papírkem toho, zda jsou členské státy EU připraveny sankcionovat aktéry v těch třetích zemích, na jejichž dobré vůli závisí dohody o kontrole migrace a readmisi.
Návrh přichází uprostřed již tak znatelného zpřísnění migrační politiky EU. Kontroverzní migrační pakt EU vstoupil v platnost až 12. června 2026. Evropský parlament a členské státy se navíc dohodly na směrnici o navracení, která by umožnila tzv. „návratová centra“ mimo EU a rychlejší deportace. Devatenáct šéfů vlád již nyní prosazuje, aby tato centra byla v provozu do konce roku.
Než však nové sankce proti obchodníkům s lidmi vstoupí v platnost, musí se na nich v Radě Evropské unie jednomyslně shodnout všech 27 členských států (včetně socialisticky řízeného Španělska, které by raději zaplavilo zbytek EU legalizovanými nelegálními imigranty). Jak už to tak často bývá u opatření zahraniční a bezpečnostní politiky, Evropský parlament v této věci nemá slovo a nemůže návrh ani pozměnit, ani zablokovat.
