Zákulisní jednání mezi USA a Ruskem stále pokračují…
Zákulisní jednání mezi USA a Ruskem stále pokračují a Kyjev prý navrhl omezit válku pouze na 4 regiony Donbasu a Novoruska! Vladimir Putin v interview detailně popsal masivní a nezadržitelný postup Ruské armády podél celé fronty a vysvětlil, proč se Ukrajina v důsledku nedostatku živé pracovní síly na frontě uchýlila k CIPSO operacím demonstrativního ničení infrastruktury a civilních cílů uvnitř Ruska!
Ruský prezident Vladimir Putin poskytl v neděli exkluzivní rozhovor reportérovi Pavlu Zarubinovi bezprostředně poté, co skončilo jeho klíčové jednání s nejvyššími představiteli bezpečnostních složek a energetického sektoru. Hlavním tématem této schůzky byla reakce na masivní noční útoky ukrajinských dronů, které v poslední době v řádech stovek kusů cílí na ruské vnitrozemí a rafinérie.
Tyto bezpilotní letouny, vybavené moderními nezávislými navigačními systémy a z velké části západní provenience, nutí Moskvu k urychlenému posilování produkce protivzdušné obrany a k hledání logistických řešení, jak zabezpečit kritickou infrastrukturu a zajistit plynulé zásobování palivy, zejména na anektovaném Krymu.
V samotném rozhovoru Putin otevřeně přiznal, že útoky na ropný průmysl sice způsobují určité ekonomické komplikace a lokální nedostatky pohonných hmot, avšak rázně odmítl, že by situace jakkoli ohrožovala stabilitu země nebo vývoj na samotném bojišti.
Podle ruského prezidenta se Kyjev k této taktice uchyluje záměrně z důvodu kritického nedostatku živé síly a vyčerpání záloh podél celé frontové linie, kde ruská armáda pokračuje v postupu. Ruský lídr tyto údery označil za součást mediální a informační operace, která má odvést pozornost od nepříznivého vývoje na frontě a skrze záběry hořících podniků vyvolat neklid v ruské společnosti.
Ukrajina chce ohraničit válku jen na 4 regiony, aby mohla vojska z ostatních oblastí nasunout na frontu jako akutní zálohy a posily
Značnou pozornost Putin věnoval také zákulisní diplomacii a potvrdil, že kontakty s americkou stranou ohledně možného mírového urovnání nadále pokračují. V této souvislosti odhalil nový návrh, který měl vzejít z ukrajinské strany – konkrétně iniciativu na vzájemné zastavení úderů v hlubokém vnitrozemí.
A na omezení samotných bojových akcí pouze na čtyři anektované regiony, tedy Chersonskou a Záporožskou oblast, DLR a LLR. Putin tento návrh striktně odmítl s tím, že jde o taktický manévr Kyjeva, který si tím chce uvolnit ruce, stáhnout své jednotky z ostatních klidnějších úseků hranic a přesunout je na Donbas, kde ukrajinská armáda čelí nejtěžšímu tlaku.
Je naprosto zjevné, že Kyjev už neví kudy kam a snaží se za každou cenu dosáhnout jedné ze dvou variant – buď omezit válka na menší rozsah, aby šlo přesunout jednotky AFU z ostatních oblastí Ukrajiny na Donbas, anebo donutit Rusy, aby byli nuceni stáhnout z Donbasu část svých jednotek a odsunout je jinam, např. do Běloruska.
A přesně i o toto se v posledních dvou týdnech Kyjev snaží těmi výroky proti Lukašenkovi, těmi výroky o chystaných úderech na retranslační stanice, na běloruské rafinérie a zbrojní podniky podporující ruskou armádu. Obě dvě varianty by dosáhly téhož, tedy zastavení ruského postupu na Donbasu. Putin ale prohlásil, že ta první varianta nepřipadá v úvahu. Rusko nebude válku omezovat na 4 regiony, to by jen pomohlo Kyjevu přesunout jednotky ze zbytku Ukrajiny na Donbas. Pokud nemáte čas na video nahoře, tady je přepis:
Interview Pavla Zarubina s Vladimirem Putinem
Právě jste absolvoval poradu se šéfy našich největších ropných společností ohledně situace na trhu s palivy. Jak vážné škody podle Vašich odhadů způsobují nepřátelské údery na naše energetické objekty a továrny? A samozřejmě velmi důležité téma – jak je to s dodávkami na Krym a do Sevastopolu?
-Pokud jde o údery na kriticky důležitou infrastrukturu, obecně tedy na energetickou infrastrukturu konkrétně, pak samozřejmě tyto údery na objekty v naší infrastruktuře způsobují problémy. To je zřejmé. V současné době zaznamenáváme určitý deficit, ale není kritický, jak hned řeknu. Zde je několik úkolů, které musíme vyřešit. Právě jsme o tom diskutovali s kolegy. Prvním úkolem je rychle a výrazně navýšit výrobu nejžádanějších prostředků protivzdušné obrany, neustále je zdokonalovat v souladu s potřebami vedení bojových operací a ochrany příslušných objektů, s ohledem na to, co proti nám používají nepřátelé, a s ohledem na to, co jim je dodáváno právě z Evropy – tedy nové bezpilotní letouny s novými technologiemi.
Všechny tyto prostředky ochrany ve skutečnosti máme. Otázkou je rychlost navýšení jejich výroby a dodávek do armády, případně pro ochranu objektů kriticky důležité infrastruktury. Je jasné, co je třeba udělat, aby bylo zajištěno normální zásobování a aby se odstranil tento dočasně vzniklý deficit. Je třeba urychlit opravy, zajistit potřebný objem dovozu, a jak jsem již řekl, spolehlivě chránit tyto objekty. Je rovněž nezbytné sladit činnost všech úrovní a struktur podílejících se na odrážení útoků bezpilotních letounů a raket na naši infrastrukturu, a co je nejdůležitější, na lidi. Hlavním úkolem je zde ochrana lidí, civilního obyvatelstva.
A minimalizace škod pro ekonomiku, pro jednotlivá odvětví výroby a pro průmysl. Jak jsem již řekl, škody sice existují, ale všechny poškozené objekty se poměrně rychle obnovují a vznikající problémy nemají kritický charakter. Vše u nás funguje stabilně a s velkou rezervou. Pokud jde o dodávky energetických surovin na Krym, měsíční spotřeba – o čemž jsem informoval ministra – činí 70 tisíc tun. Na Krymu jsou nyní zásoby na několik dní, ale spotřeba bude pokryta a budeme tyto dodávky navyšovat jak po zemi, tak po moři. Jsem přesvědčen, že tento úkol bude splněn.
Celkově jsou útoky na naši civilní infrastrukturu vedeny nejen proto, aby nám způsobily nějakou škodu – i když i to je, myslím, pro protivníka důležité –, ale také proto, aby podpořily informační kampaň. A možná, abych byl přesnější, ani ne tak kampaň, ale informační operaci (CIPSO) jako součást protiruské politiky. Přinejmenším s cílem vyvolat u nás nejistotu v nás samých, v našich silách, a ještě lépe – dosáhnout rozkolu v ruské společnosti a donutit Rusko, aby alespoň na krátkou dobu zastavilo postup našich vojsk na linii bojového střetu a vytvořilo podmínky pro zahájení vyjednávacího procesu za podmínek výhodných pro ně, tedy pro našeho protivníka. Takovou šanci jim nedáme.
Navíc, a to je důležité, všechny tyto teroristické výpady nijak neovlivňují situaci na frontě. To je zásadní věc! Všechny údery, ať už jsou namířeny kamkoli proti naší infrastruktuře, nemají absolutně žádný vliv na situaci na frontě, na linii bojového střetu.
-Přitom všichni vidíme, že jednání s Ukrajinou i o Ukrajině jsou zcela zastavena. Nedávno jste však na Petrohradském fóru dal všem najevo, že občas dochází ke kontaktům prostřednictvím jiných kanálů. A pokud tyto kontakty existují, možná z té strany zaznívají nové žádosti, nápady, návrhy. Možná existují nějaké signály.
-Ano, skutečně, kontakty existují a jsou navázány hned v několika směrech, po několika liniích. V tom nevidím žádné tajemství. Jsou tu i nové návrhy. Návrhy na setkání s hlavou režimu v Kyjevě, tyto návrhy jsou dobře známé. Žádost o zastavení bojových operací alespoň na krátkou dobu podél linie střetu – to také není novinka. Existují i nové návrhy, ale některé z nich jsem připraven jmenovat. Například zastavení úderů do vnitrozemí z obou stran. Je jasné, proč se tento návrh předkládá, protože naše odvetné údery do vnitrozemí Ukrajiny jsou mnohem silnější, citelnější, a řekněme to na rovinu, ničivější, což má pro kyjevský režim skutečně závažné důsledky. Ještě jeden návrh.
Omezit bojové operace – prosím o pozornost – pouze na čtyři území, to znamená vést bojové operace pouze v Charkovské oblasti, Záporožské oblasti, Doněcké lidové republice a Luhanské lidové republice, zatímco na všech ostatních územích bojové operace zastavit. Je také jasné proč. Protože pokud k tomu přistoupíme, umožní to ukrajinským ozbrojeným silám stáhnout své jednotky z Mykolajivské, Dněpropetrovské, Charkovské a Sumské oblasti, jakož i z některých úseků státních hranic, a přesunout tyto jednotky do čtyř výše uvedených regionů.
Vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku personálu ukrajinských ozbrojených sil se zřejmě domnívají, že by to pro ně mohlo být spásou. Zachraňovat kyjevský režim však do našich plánů nepatří. Ačkoli se tak pozorně zabýváme – a to říkám bez jakékoli ironie – každým návrhem, který přichází z té strany. Je pravda, že v současné situaci nevylučujeme ani možnost pokusů ze strany ukrajinského velení o útoky, které budou podle názoru protivníka nečekané i pro nás – zastírací útoky s omezenými úkoly prováděné speciálními jednotkami s cílem odvést naši pozornost a naše síly od řešení hlavního úkolu – konečného osvobození Donbasu a Novoruska.
-Jak celkově hodnotíte v tuto chvíli situaci na linii bojového střetu? Co považujete v tuto chvíli za nejdůležitější?
-Neustále o tom hovoříme. Mimochodem, v médiích na internetu poskytují naši vojenští korespondenti v tomto ohledu velmi komplexní, řekl bych, a velmi objektivní informace. Začněme na severu, konkrétně u seskupení „Sever“. Připomenu, že cílem ruských vojsk na sumském a volčanském směru je vytvoření bezpečnostní zóny podél našich hranic. A tento úkol byl stanoven po vpádu ukrajinských ozbrojených sil do Kurské oblasti a pokračujících útocích na naše pohraničí. Ukrajinský režim zaplatí za své zločiny na kurské půdě ztrátou území, které potřebujeme k vytvoření bezpečnostní zóny v pohraničí. Mimochodem, do města Sumy, krajského centra – je to malé město, podle mého odhadu s více než 30 tisíci budovami – zbývá asi 10,5 kilometru. Je to krajské centrum, jak jsem řekl, s 30 tisíci domy.
Žádné politické plány ohledně tohoto města a regionu jako celku nemáme. Budeme se řídit návrhy ministerstva obrany a generálního štábu. Vojska v tomto směru jednají aktivně, rozhodně a postupují rychlým tempem. Dále, pokud se budeme pohybovat ze severu na jih, je tu seskupení „Západ“. Má rozsáhlou zónu odpovědnosti. Začnu městem Kupjansk, na pozadí jehož zdí si zástupci kyjevského režimu rádi pořádají focení. Naše jednotky se nacházejí ve vzdálenosti 2,5 až 4–5 kilometrů od západní hranice města. Nepřítel již podnikl řadu protiútoků, avšak bez úspěchu. Osada Rubcin – další směr, rubcovské směry. Na levém břehu řeky Starý Oskol jsme fakticky, prakticky zablokovali nesourodou skupinu nepřítele o síle přibližně 5 tisíc mužů. Je přitlačena k řece.
Shora postupuje 1. tanková armáda ruských ozbrojených sil a tlačí na nepřítele ze severu. 3. motostřelecká divize tlačí z východu a 144. divize postupuje z jihu. Až do úplného obklíčení je tam vše pod palebnou kontrolou, ale do úplného a konečného obklíčení zbývají ještě asi dva kilometry. Právě tato 144. divize se zabývá řešením tohoto úkolu a domnívám se, že jej úspěšně vyřeší. A poté bude osud této nepřátelské skupiny podobný tomu, který již nastal v oblasti Kupjanského uzlu, a pokud si vzpomínáte, tanková skupina, která se nacházela přibližně ve stejné situaci, byla zcela zničena. Dále město Krasnyj Liman. Jedná se o směr Krasno-Liman, poměrně velké sídlo.
Město má přibližně 11 tisíc domů. Nejde však o to, ale o to, že se jedná o jednu z největších železničních rozřaďovacích stanic na území bývalého Sovětského svazu, o nejdůležitější logistická centra v DNR. Zde zbývá osvobodit 149 domů z 11 tisíc. Nyní bych rád připomněl ještě jednu věc. Připomenu, že ukrajinské ozbrojené síly zde po dobu téměř 10 let budovaly nejdůležitější opevněnou oblast jako strategickou obrannou linii v aglomeraci měst Slavjansk, Kramatorsk, Družkovka, Alexejevo-Družkovka a města Konstantinovka, a také o něco jihozápadněji od měst Dobropole a Očered. To vše se nachází v oblasti odpovědnosti seskupení „Jih“ a „Centrum“.
Třetí armáda seskupení „Jih“ postupuje rychlým tempem směrem k městu Slavjansk. Vstoupila do osady Nikolajevka. Do samotného Slavjansku zbývá přibližně 8–9 kilometrů. Ofenzíva probíhá úspěšně na 15 úsecích. Každý den se naše jednotky pohybují tímto směrem. Důležitá událost, či spíše důležité události, se odehrály v oblasti působnosti seskupení „Centrum“. Zde naše jednotky na čtyřech úsecích prorazily tříúrovňovou linii inženýrských překážek o hloubce přibližně 400 metrů a vedou boje o ovládnutí obranné linie. K velmi důležitým událostem došlo také na dobropolském směru. Na dobropolském směru naši chlapci prorazili dobře připravenou, za nedobytnou považovanou třířadou linii inženýrských překážek. Vstoupili do obce Annovka sousedící s Dobropoljem a přiblížili se přímo k obci Dobropolje ze severu.
A za městem Dobropolje, na což bych vás rád upozornil, neexistují žádné předem připravené obranné linie ukrajinských ozbrojených sil. Nyní se snaží narychlo vytvořit lokální opěrné body. A od Dobropolje ke státní hranici je to 35 kilometrů. Můžeme se vrátit k bojovým operacím jižní skupiny, která vede boje o osvobození jednoho z nejdůležitějších opěrných bodů strategické obranné linie ukrajinských ozbrojených sil ve městě Konstantinovka. 96% města je v našich rukou.
Čtvrtá brigáda brání město, zatímco 6. divize skupiny „Jih“ již obešla Konstantinovku a dostala se k Alexejevě Družkovce. Vstoupila tam, obsadila ulici Pachačevského a postupuje dále. Sousedé zleva se rovněž přiblížili k této osadě, k Alexejevě Družkovce. Poté bude následovat samotná Družkovka, poměrně velká osada s 12 tisíci domy. Ta sousedí s Alexejevou Družkovkou. Od Družkovky do Kramatorska, které dnešní kyjevské úřady považují za dočasné hlavní město Doněcku, je to pouhé 4 kilometry, a ani tam nejsou žádná zvláštní opevnění. Pokud je známo, objevilo se to již v médiích. Nepřítel zahájil evakuaci průmyslových podniků z této aglomerace.
Rád bych také vyzdvihl zvláštní operaci skupiny „Vostok“. Navzdory posílené obraně nepřítele přesunul nepřítel z Doněcké republiky dobře vycvičené jednotky na tento záporožský směr. Zde naše jednotky pod velením generálplukovníka Andreje Sergejeviče Ivanajeva plní bojové úkoly zaměřené na osvobození Záporožské oblasti. Na široké frontě postupují denně o jeden kilometr až 1300 metrů. Denně! Denně. Rozsáhlou zónu odpovědnosti má i skupina „Dněpr“. Úspěšně bojuje na Orechovském směru a působí podél pobřeží Kachovské přehrady v obecném směru na Záporoží.
-A zatímco sponzoři kyjevského režimu, lídři Evropské unie, se nedávno dokonce shodli na tom, že „vítají inovativní využití dronů a úspěchy ukrajinských ozbrojených sil na bojišti“, včetně, jak říkají „osvobození území“. Co na to říkáte?
-Viděl jsem toto prohlášení. Opravdu se tam píše – četl jsem to s údivem, upřímně řečeno – píše se tam, že evropští lídři vítají inovativní využití dronů. Upřímně řečeno, okamžitě mi vyvstala otázka, na kterou bych se rád zeptal: je útok na studentskou kolej ve Starobelsku také inovativním využitím? I to západní lídři vítají. O tom nikde nebylo ani slovo, nic jsme neslyšeli. Hovoří se skutečně i o úspěších ukrajinských ozbrojených sil na bojišti a při osvobozování území. Vyvstává otázka, kde to je a o jaká území jde?
Někdy sem, mimochodem, pronikají i průzkumné skupiny, a to i v našich vojenských uniformách, pronikají na území obsazené našimi jednotkami. Tam jsou poměrně rychle zlikvidovány. To se v zóně bojových operací stává. Ale že by se nějaká území osvobozovala, o tom nic nevím. Je však známo něco jiného. Je známo, že Západ usiluje o strategickou porážku Ruska. Objevují se tam různé spekulace o tom, že už o to prý ani neusilují, ale v posledních dnech, kdy nikdo tuto tezi oficiálně nezrušil, usilují o porážku Ruska, o strategickou porážku.
Ale k čemu jim pak je zastavení bojových operací a mírová jednání, o nichž stále častěji hovoří a do nichž se tak rádi chtějí pustit? Pokud Ukrajina, jak se ukazuje, zabírá stále nové a nové území, osvobozuje je, tedy vítězí – pokud je to všechno skutečně tak, jak se říká, a Ukrajina vítězí –, pak západním vůdcům stačí jen počkat a cíl strategické porážky Ruska bude dosažen sám od sebe. Ať si tedy počkají. Naše jednotky budou dál plnit svou úlohu a udělají vše pro dosažení cíle speciální vojenské operace.
-Ještě pár otázek, pokud dovolíte. Západní média o tom hodně psala a prezident Francie Macron fakticky prohlásil, že na nedávném summitu G7 přesvědčili, přetáhli na svou stranu, jak píší západní novináři, prezidenta Trumpa, a ten nyní údajně nahlíží na dohodu z Anchorage jinak. Rubio dokonce prohlásil, že v Anchorage nedošlo k žádným konkrétním dohodám. Slova jako „Duch Anchorage“ však u mnoha lidí nyní vyvolávají v nejlepším případě úsměv. Tento duch Anchorage existuje, nezmizel nadobro. A jak se v tomto ohledu budou dále vyvíjet rusko-americké vztahy?
-Opravdu v Anchorage nedošlo k žádné dohodě? Rád bych však začal něčím jiným, a to tím, o čem jste se zmínil, tedy tím, že evropští lídři přesvědčili prezidenta Spojených států ohledně událostí na Ukrajině. O tom nic nevím a pochybuji, že by to bylo možné, vzhledem k tomu, že prezident Spojených států je přece jen zralý politik. Je to více než jen zralý a zkušený politik, je ve funkci již podruhé a ví, co dělá, domnívám se. Asi jsme všichni lidé, všichni nasloucháme svým lidem, oponentům i spojencům, vnímáme to a můžeme svůj názor nějak upravit. Ale tak, aby došlo k úplnému převrácení?
V každém případě o tom zatím nic nevím, nic o tom nevím. A navíc, tento takzvaný „duch dohody“ sice nebyl zakotven v žádných formálních dokumentech, nikdo o žádných podpisech nemluvil, ale diskutovali jsme o určitých možnostech ukončení konfliktu na Ukrajině. A kompromisy, o nichž se jednalo, byly právě ty návrhy, které nám předložila americká strana. Byli jsme požádáni, abychom přistoupili na kompromisy formulované americkými vyjednavači. Souhlasili jsme. Co jiného nám zbývalo? Bylo nám navrženo, abychom přistoupili na kompromisy.
Přemýšleli jsme o tom, ne hned, ale přijeli jsme do Anchorage a řekli: „Ano, souhlasíme.“ Žádný jiný postoj ze strany americké strany, ze strany americké administrativy. Nic jsme neslyšeli. Očekáváme však, že po skončení všech událostí, po odeznění nejnapjatější fáze v íránské otázce, přijedou ti zástupci americké administrativy, s nimiž jsme se již několikrát setkali v Moskvě, a jsme připraveni pokračovat v jednáních a projednávat všechny podrobnosti, všechny naše podmínky, pokud ne přímo dohody, tak alespoň témata, o nichž se právě nyní diskutuje.
-V těchto dnech vzbudily velkou pozornost Vaše jednání s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem. A samozřejmě to částečně souvisí i s tím, že vidíme, jak agresivní prohlášení vůči Minsku zaznívají ze strany kyjevského režimu. U mnoha lidí vzniká dojem, že se kyjevský režim snaží vtáhnout Bělorusko do války. Myslíte si, že se o to skutečně pokouší? A jak celkově proběhla Vaše jednání?
-Tato hodnocení by měl provádět běloruský prezident. S ním jsme se tomuto tématu podrobněji nevěnovali, ale samozřejmě vyvolává obavy, když se ozývají nějaké hrubé výkřiky z té strany. Prezident Lukašenko však kvůli tomu neprojevuje žádnou paniku. Přistupuje k tomu velmi klidně, vyrovnaně a uvážlivě. Jsme mu vděční za úsilí, které Alexandr Grigorjevič v této oblasti vynakládá. Zejména se to týká řešení humanitárních otázek a konkrétně výměny válečných zajatců.
Jak si pamatujeme, v Minsku kdysi, v roce 2022, začala jednání. Poté jsme se na návrh ukrajinské strany přesunuli do Istanbulu, ale právě v Minsku byla uzavřena dohoda o urovnání vztahů mezi Kyjevem a Doněckem. Bohužel to nyní víme. Je jasné, že ani ukrajinská strana, ani naši západní účastníci jednání neměli v úmyslu tato ujednání plnit. Ale to je jiná otázka. Důležité je, že Bělorusko nám vždy poskytovalo své území, své prostory pro vedení jednání. Jsem přesvědčen, že pokud někdy dojde na jednání, můžeme rovněž využít běloruské možnosti. Znám postoj Alexandra Grigorjeviče. Je připraven všemožně podporovat vše, co směřuje k řešení sporných otázek mírovými prostředky.
-A celkově proběhly jednání přesně podle našich představ?
-Ano, hovořili jsme spolu celý den, dokonce o něco déle, v neformální atmosféře. Nejen ve dvou, ale i ve třech – pozval jsem také předsedu ruské vlády Michaila Vladimiroviče Mišustina, a diskutovali jsme především, samozřejmě, o otázkách ekonomického charakteru, o spolupráci v různých oblastech, ať už v energetice, průmyslu či v dalších sférách, a hovořili jsme také o humanitární spolupráci. Byla to velmi úspěšná a obsáhlá cesta.
-Mockrát vám děkuji.
-Děkuji.
Rozhovor Vladimira Putina jasně ukazuje, že intenzivní ukrajinská CIPSO kampaň zaměřená na ruskou energetickou infrastrukturu sice nedokáže zvrátit situaci na frontě, ale představuje pro Kreml citelný ekonomický i logistický problém, na který musí reagovat nejvyšší vedení státu. Snaha Moskvy minimalizovat škody a urychleně navyšovat kapacity PVO kolem rafinérií dokládá, že válka dronů se stala trvalou a vysoce opotřebovávací složkou celého konfliktu. Zároveň je zřejmé, že obě strany se sice nacházejí v hluboké patové situaci, ale stále aktivně testují vzájemné pozice a hledají páky, kterými by mohly ovlivnit případná budoucí vyjednávání.
Příprava EU a NATO na válku s Ruskem a transformace německých automobilek do zbrojních závodů
Ruské odmítnutí ukrajinského návrhu na omezení bojů na čtyři deklarované regiony potvrzuje, že Rusko nehodlá přistoupit na žádné taktické příměří, které by Kyjevu umožnilo vyřešit jeho nejpalčivější problém – akutní deficit vojáků a nutnost rotace jednotek. Pro Moskvu zůstává prioritou to, co Putin nazývá „úplným osvobozením Donbasu a Novoruska“.
A jakékoli zmrazení konfliktu za podmínek výhodných pro logistiku ukrajinských ozbrojených sil je pro něj nepřijatelné. Konflikt tak i přes probíhající zákulisní diplomatické sondování zůstává v rovině nesmiřitelného vyčerpávání zdrojů, kde se ruské vojenské úspěchy na frontě střetávají s asymetrickými ukrajinskými údery v ruském vnitrozemí.
Válka západních mocností proti Rusku je plně financovaná Evropou, a dokonce se dá říct, že dokud nedojde k porážce Evropské unie a NATO v Evropě, nebude z Londýna dovoleno ukončit válku na Ukrajině. A totéž v bleděmodrém lze říct o Kremlu. Dokud nebudou splněny cíle SVO, boj bude pokračovat. A co je největší hrozbou, to je přeliv konfliktu do celé Evropy, neboť to je v plánu Londýna.
Ukrajinci použitelní pro frontu akutně rychle docházejí. A drony prostě pěchotu nenahradí. A informace z víkendu, že německý Volkswagen propustí 100 000 zaměstnanců z auto průmyslu, a že některé z uzavřených továren budou repasovány na zbrojní výrobu [1], to jenom potvrzuje, že válka NATO s Ruskem na horizontu roku 2030 není jen rétorické vyhrožování generálů a náčelníků štábů v NATO, ale je to plán, který má už i zbrojní a logistické zabezpečení. A to je tvrdá realita.
