Nejdříve znovuzbrojení, teď energie: EU opět uvolňuje dluhovou brzdu

Po uvolnění pravidel pro dluh v oblasti vojenských výdajů po válce na Ukrajině se to nyní má vztahovat i na energetický sektor. Místo úlevy se však má do „energetické transformace“ ekosocialistickým způsobem pumpovat více peněz.

Maastrichtská kritéria, přijatá při zavedení eura, byla vždy zamýšlena spíše jako hrubé vodítko než jako rigidní cíle. To bylo patrné nejen během zavedení společné měny, ale také během dluhové, eurozóny, hospodářské a finanční krize v letech 2008/2009. A protože se zdá, že se kontinent krizím nikdy nevyhne (např. migrační krize v roce 2015, poté pandemie COVID-19 v letech 2020/2021, pak Ukrajina a nyní Írán), vždy existují příležitosti k obejití těchto kritérií.

Vzhledem k možnosti vzniku dodatečného dluhu ve výši 1,5 procenta na vojenské výdaje (a tím překročení 3% prahu) nyní Brusel zvažuje povolení 0,3 procenta svého rozpočtu na řešení energetické krize. Podle tiskových zpráv Brusel (po tlaku Říma) zvažuje povolení tohoto dluhu na investice, nikoli na dotace. Vzhledem k tomu, že eurokraté v čele s Ursulou von der Leyenovou prosazují „Zelenou evropskou dohodu“, je směr, kterým se to ubírá, jasný: více výdajů na „energetickou transformaci“.

To znamená, že členské státy EU by měly mít možnost se více zadlužit – ale ne na dočasnou úlevu občanům (protože někdo musí dluh znovu zaplatit), ale spíše na investice do opatření zaměřených na klima, jako je ukládání energie do baterií, vodíkové projekty a vše ostatní, co spadá pod pojem „obnovitelné zdroje energie“. I když to nezmění vysoké ceny energií, bude to znamenat více peněz pro ty, kteří z energetické transformace profitují.

Italská vláda proto žádá Brusel o trochu větší manévrovací prostor, aby zmírnila náklady pro občany a průmysl – a aparátčíci v Bruselu přicházejí s možnostmi, které umožňují větší zadlužení, ale nenabízejí žádnou úlevu od nákladů na energie. Je to jako hodit tonoucímu na moři stavebnici IKEA na záchranný člun; sice sice uplave, ale nikam ho to nedoveze. To za předpokladu, že jsou vůbec schopni člun dokončit.

Místo toho, aby Brusel překonal své vlastní předsudky a například se pro jednou zapojil do konstruktivních rozhovorů s Moskvou a možná i vyřešil stávající úzká hrdla v dodávkách, raději se drží abstraktních, nerealistických směrnic. Po celém světě stále více zemí volí pragmatismus před moralismem, pokud jde o jejich vlastní energetickou bezpečnost. S výjimkou Evropy, kde se zdá, že zájmy vlastních občanů a ekonomiky nehrají nijak zvlášť významnou roli. Vzhledem k této ekosocialistické politice EU je možná načase změnit vlajku EU z modré na zelenou a hvězdy ze žlutých na červenou.