Spojené státy a jaderná hrozba
Když už mluvíme o jaderných zbraních, považuji za povinnost začít tím, že vzdám hold statisícům civilních obětí, které zahynuly v důsledku atomových bomb svržených Spojenými státy americkými na japonská města Hirošimu a Nagasaki 6. a 9. srpna 1945.
Výpočty japonských vědců z roku 1977 odhadovaly, že v den útoků bylo zabito 210 000 lidí a že do konce roku 1945 zemřelo v přímém důsledku těchto dvou jaderných výbuchů dalších téměř 90 000 lidí. V den útoků bylo zavražděno přibližně 40 000 dětí.1. V následujících letech trpěly desetitisíce Japonců vážnými nemocemi, jako je rakovina, leukémie a další závažné stavy, což dokazuje, že se jedná o nelidskou zbraň, která by za žádných okolností neměla být nikdy použita.
Bohužel je lidstvu stále jasnější, že důvody, které americké úřady uváděly po dvou jaderných útocích, byly vykonstruované narativy, které se snažily omluvit tak hrozný zločin, spáchaný nikoli proti vojenským silám, ale proti civilnímu obyvatelstvu. Jde o válečné zločiny, na které se nevztahuje promlčecí lhůta, a jednoho dne bude japonský lid dobré vůle před zákonem požadovat odpovídající tresty.
Tímto brutálním činem se Spojené státy snažily ukázat, že jsou nesporným pánem války a že si dokáží podmanit lidstvo a vnutit si „úplnou kontrolu“ nad světovou politikou a ekonomikou, a snažily se tak zastrašit především Svaz sovětských socialistických republik (SSSR), v té době svého nepřímého „spojence“, ale ve skutečnosti svého skutečného nepřítele.
Tváří v tvář tomuto existenčnímu nebezpečí se SSSR, nespornému vítězi nad nacistickou koalicí složenou z Němců, Italů, Rumunů, Finů, Maďarů, Španělů, Švédů, Chorvatů a dalších, za cenu extrémně vysokých lidských obětí – v boji proti nacistickému moru zemřelo více než 27 milionů Sovětů – a gigantických ztrát v infrastruktuře, zejména v průmyslové základně, podařilo v roce 1949 získat svou první atomovou bombu, což opět vyvážilo globální strategickou šachovnici.
Spojené státy to však přijaly jako výzvu a s Trumanovou doktrínou jakožto hlavní zásadou studené války se pustily do zběsilých závodů v jaderném zbrojení, na které musel SSSR reagovat. Neuvěřitelné je, že se odhaduje, že bylo nashromážděno přibližně 70 000 jaderných raket, z nichž některé byly instalovány v západní Evropě (Německo, Belgie, Nizozemsko a Itálie) a západní Asii (Turecko), kde se nacházejí dodnes, modernizované a s mnohem větší silou než ty použité proti Japonsku.
V roce 1970 byla podepsána Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). Tato mnohostranná smlouva, vytvořená v rámci Organizace spojených národů, si klade za cíl zabránit šíření jaderných zbraní a zbraňových technologií, podporovat spolupráci v mírovém využití jaderné energie a dále naplňovat cíl dosažení jaderného odzbrojení, jakož i všeobecného a úplného odzbrojení. Tato dohoda byla prodloužena na dobu neurčitou a každých pět let byly dohodnuty hodnotící konference, přičemž poslední se konala teprve před několika dny, s odrazujícími výsledky.
V roce 1972 byla podepsána dohoda SALT I, první dohoda o jaderných zbraních mezi Spojenými státy a SSSR. Celkem byly mezi oběma mocnostmi podepsány čtyři smlouvy, poslední v roce 1987. Poté, uprostřed rozpadu SSSR v roce 1991, byla podepsána dohoda START I, která soustředila jaderný arzenál SSSR v Ruské federaci a snížila jej na 6 000 hlavic a 1 600 nosičů. Následovalo další snížení na 1 700 hlavic a 2 200 nosičů smlouvou SORT z roku 2002 a nakonec na 1 550 hlavic a 700 nosičů smlouvou New START z roku 2010, která nedávno vypršela 5. února 2026 a kterou Spojené státy odmítly prodloužit nebo znovu projednat. Předtím Spojené státy odstoupily od dvou smluv: od smlouvy INF v roce 2019 a od smlouvy ABM v roce 2002, což vedlo k odstoupení Ruska od smlouvy START II ve stejném roce. To znamená, že v současné době žádná smlouva neomezuje růst a sofistikovanost amerických arzenálů.
Všechny tyto smlouvy zdaleka nebyly dokonalé, ale vedly k významnému snížení počtu jaderných hlavic a jejich příslušných nosičů. Existovala také určitá kontrola nad dostřely a systémy protiraketové obrany, která se dokonce rozšířila až na ověřování obou arzenálů na místě.
Odmítnutí Spojených států prodloužit smlouvu New START je krokem, který podkopává strategickou stabilitu a režim nešíření jaderných zbraní. Je vysoce pravděpodobné, že to povede ke zvýšení a modernizaci počtu a rozsahu hlavic, nosičů a jaderných zbraní, jakož i k rozmístění dalších jaderných zbraní, včetně raket středního doletu a komplexních systémů protiraketové obrany, v Evropě a Asii ze strany Spojených států, což naznačuje, že se připravují na provedení preventivních jaderných útoků.
Obrovské vojenské výdaje Spojených států by měly být důvodem k celosvětovému znepokojení. Představují zhruba třetinu celosvětových výdajů a pokud k tomu připočteme výdaje zbytku NATO, přesahují polovinu celkové sumy. Vojenské výdaje Číny jsou méně než třetinou vojenských výdajů Spojených států a výdaje Ruské federace méně než šestinou. Nejvíce znepokojivé je, že značná část těchto obrovských výdajů je věnována modernizaci jaderných zbraní, jejich nosičů, systémů protiraketové obrany a jejich rozmístění, což porušuje Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT) a nutí Rusko činit totéž ve snaze udržet strategickou rovnováhu. Tím, že Spojené státy neobnovily smlouvu New START, ignorovaly Smlouvu o nešíření jaderných zbraní a udržovaly si svou pošetilou aroganci a falešnou nadřazenost, ohrožují celé lidstvo. A aby toho nebylo málo, prezident Trump v říjnu 2025 zmínil možnost provedení nových jaderných testů, čímž porušil Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných testů, podepsanou v roce 1996. Je třeba připomenout, že Spojené státy provedly více než polovinu testů před podpisem této úmluvy.
Hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) konaná 23. května 2026 již potřetí za sebou nepřinesla žádnou smysluplnou dohodu, což je dalším důkazem katastrofální zahraniční politiky Spojených států, které jednoduše pohrdají Chartou OSN a všemi jejími členy, včetně takzvaných partnerů, a zvyšují sázky své doktríny „míru silou“, s níž se domnívají, že mohou beztrestně unášet prezidenty a vydírat vlády, napadat země a vraždit jejich vůdce, vyhrožovat svým sousedům invazí, útočit na Rusko s NATO přes Ukrajinu, uvalit cla a jednostranná donucovací opatření na každého, kdo je neposlouchá, vyhrožovat Číně, kdykoli se jí zachce, a bez jakékoli kontroly zvyšovat a modernizovat svůj jaderný arzenál.
Írán však prokázal, že má prostředky k tomu, aby se s ním vypořádal, omezil ho a porazil. Rusko bylo schopno čelit celé alianci NATO s mnohem menšími zdroji a vyvíjí zbraně schopné ho porazit, nebo alespoň odradit. Čína pokračuje v pokroku a má eticky a morálně nadřazené návrhy prakticky v každé oblasti lidského rozvoje a lidé denně bojují proti imperialismu, neokolonialismu, supremacismu a všem ostatním formám podmanění.
Monstrum, jak ho nazval Martí, je zraněné a bojuje o přežití, ale nakonec musí lidstvo najít „rovnováhu vesmíru“, abychom použili Bolívarova slova, aby dosáhlo blaha všech.
- „Výzva od Hibakuši z Hirošimy a Nagasaki“ , 21. července – 9. srpna 1977. Japonský národní přípravný výbor
