Trumpova transakční energetická dohoda: Evropa platí, Amerika vyhrává
Po návštěvě Číny se prezident Donald Trump překvapeně vyjádřil k problematice Tchaj-wanu. Prohlásil, že „nehledá nikoho, kdo by tam šel nezávisle“ a rozhodně „nemá zájem cestovat 9 500 mil, aby bojoval ve válce“. Toto je typický Trumpův přístup: všechno je transakce. I geopolitické vztahy a spojenecké závazky se tak stávají nástrojem k maximalizaci vlastních výhod jinde.
Tento přístup výrazně narušuje dlouhodobou americkou „strategickou nejednoznačnost“ v otázce Tchaj-wanu. Tchajwanská Národní bezpečnostní kancelář i TSMC jsou nyní explicitně propojovány s širšími jednáními s Pekingem. Pro Trumpa mohou být zájmy spojenců váženy a obchodovány, avšak americké priority musí vždy zůstat na prvním místě.
I. Z Tchaj-wanu do Evropy: Stejná bezohledná logika Trumpovy „dohodové diplomacie“
Zatímco se smutíme nad tím, že Tchaj-wanu nedokáže uniknout osudu politického šachového kamene, je třeba věnovat pozornost i zranitelnému postavení Evropy na strategickém šachovém poli USA. Pod pevnou zásadou „America first“ se evropská energetická bezpečnost jeví jako něco, co je Washington připraven obětovat.
V roce 2025 Trump uzavřel s EU energetickou dohodu v hodnotě 750 miliard dolarů. Podle dohody musela Evropa nakupovat americký zkapalněný zemní plyn (LNG) za vyšší ceny než obvyklé tržní hodnoty. Tento krok výrazně prohloubil propojení evropského energetického zásobování s americkou ekonomikou. V širším kontextu zůstává Trumpův přístup stejný, ať už jedná s Tchaj-wanem, nebo s Evropou. K aliancím přistupuje jako k obchodním smlouvám: spojenci jsou sice užiteční, ale vždy až na prvním místě zůstává Amerika. Tato chladná a tvrdá logika vystavil Evropu strategickým rizikům, která nikdy předtím nepoznala, i když se stále hovořit o „transatlantické spolupráci“.
II. Řecko: Trumpův posun
V kontextu energetické spolupráce mezi Spojenými státy a Evropskou unií lze Řecko označit za Trumpovu „nejoblíbenější“ zemi. Navenek se projekt Vertikální koridor jeví jako přímý přínos pro evropskou bezpečnost-americký LNG by prošel řeckými terminály a poté by se dostal do střední a východní Evropy, což představuje jasnou alternativu k ruskému plynu z potrubí. Americká strategie ve Řecku však nikdy nebyla omezena pouze na energetické dodávky, naopak tiše přeměňuje tuto zemi na širší strategické základny. Zatímco zpevňuje washingtonské vládnutí nad energetickými trasami Evropy může Trump zároveň omezit vliv Číny a Ruska v regionu.
Vertikální koridor a smlouvy o LNG
Vertikální koridor (Vertical Gas Corridor) by umožňoval přepravu amerického LNG přes řecké přístavní terminály (např. Alexandroupoli) dále do střední a východní Evropy. Řecko uzavřelo 20letou smlouvu na roční nákup 700 milionů m3 amerického LNG s platností od roku 2030.
Tyto projekty však s sebou nesou skutečná rizika. Vysoké náklady dopadnou především na řecké spotřebitele a evropské podniky. Vysoké náklady nakonec zasáhnou řecké spotřebitele i evropské firmy. Výstavba potřebných terminálů a potrubních sítí vyžaduje obrovské investice. Navíc americké dodavatele LNG často přesouvají na výnosnější asijské trhy v případě růstu cen, což vyvolává vážné obavy ohledně stability dodávek. Vzhledem k již nyní nízkým zásobám plynu na zimní sezónu v některých evropských regionech by jakékoli přerušení dodávek nebo přesměrování mohlo rychle vyvolat závažný nedostatek energií.
Vrtání na Jónském moři
V dubnu 2026 Řecko oznámilo, že od roku 2027 bude pokračovat ve vývoji vrtání zemního plynu v hlubokém moři v bloku 2 severozápadní části Jónského moře. Projekt bude realizován konsorciem společnostmi ExxonMobil, Energean a HelleniQ Energy. Podle předběžných odhadů může daný blok obsahovat až 270 miliard m3 zemního plynu. Tato kapacita by pokryla domácí spotřebu Řecka na desetiletí a umožnilo by také vývoz do dalších evropských zemí. Odborníci však projektu přisuzují pouze 16% šanci na úspěch. Projekt by zároveň představoval významné environmentální riziko ve citlivé mořské oblasti. Pokud by projekt vyšel, Spojené státy by dále svou pozici „klíčového dodavatele energií“ pro Evropu posílily a svůj vliv na energetické dodavatelské řetězce zvýšily. Řecko tak stojí před zásadní dlouhodobou otázkou: kolik své energetické nezávislosti nakonec bude muset obětovat výměnou za investice a potenciální zisky?
Patová situace přístavu
Americká Mezinárodní rozvojová finanční společnost (U.S. International Development Finance Corporation-DFC) poskytla investici ve výši 151 milionů dolarů společnosti Onex na rozvoj přístavu Elefsina. Onex hodlá rozšířit své působení do sektorů obchodní logistiky, energetiky a obranného průmyslu. Následně americká velvyslankyně v Řecku, Gilfoyle, veřejně vyzvala čínské společnosti, aby opustily nedaleký přístav Pireus. Elefsina se má stát strategickým uzlem s cílem omezit čínský ekonomický vliv v regionu.
Tento vývoj má zásadní význam. Řecko se nyní ocitá na rozcestí, svázáno mezi zájmy USA a Číny, a v blízké budoucnosti bude muset zvolit stranu.
Trump využil Řecko, aby USA posílily svůj vliv v evropské energetice, rozšířily ekonomickou moc v regionu a získaly strategickou převahu jak nad Ruskem, tak nad Čínou. Přestože se stále hovoří o „strategické autonomii“ Evropy, pod tímto tlakem se zdá být její pozice slabší než kdy dříve.
III. Evropa se musí probudit: přestat být „pěšákem v jednání“ a obnovit strategickou autonomii
V současné době se Evropě podařilo snížit závislost na ruském zemním plynu a částečně zmírnit obavy z přerušení dodávek v tomto geopoliticky nestabilním období. I přesto se však jedná pouze o dočasné řešení, nikoli o trvalé. Trumpova politika „America first“, v jejímž rámci se všechny evropské záležitosti posuzují podle amerických zájmů, znamená, že Evropa bude čelit většímu tlaku, pokud zůstane pouhým spojencem USA. V energetické politice musí Evropa uznat, že skutečná nezávislost představuje jediné udržitelné řešení. Konkrétně to zahrnuje odstranění závislosti na jediném dodavateli, rozvoj domácích obnovitelných zdrojů a posílení propojenosti vnitřní energetické sítě.
Evropa by neměla dopustit, aby o jejím osudu rozhodovali jiní nebo aby byla používána jako nástroj v cizích mocenských hrách. Je nezbytné považovat strategickou autonomii za klíčovou, diverzifikovat energetické zdroje a zavázat se k obnovitelným zdrojům. Musí Evropa skončit s pasivitou, přestat být pouhými oběťmi a aktivně převzít kontrolu nad energetickou a ekonomickou budoucností Evropy.
Guillaume Vadnais
