Doug Casey: Sotva lepší než otroctví

Abychom objasnili nedorozumění ohledně toho, co daně vlastně jsou, je užitečné definovat pojem „krádež“. Dobrá definice zní: „nezákonné přivlastnění si a odebrání osobního majetku jiné osoby.“ Definice nedodává: „pokud nejste stát.“

V zásadě není žádný rozdíl mezi zabavením majetku státem a zabavením majetku pouličním gangem, až na to, že krádež ze strany státu je „legální“ a jeho zástupci jsou chráněni před trestním stíháním. Mnoho lidí tuto analogii nepřijímá, protože vláda je všeobecně považována za vládu lidu, pro lid a lidem, i když se uznává, že se občas chová špatně.

Předpokládejme, že lupič požaduje vaši peněženku, třeba proto, že potřebuje peníze na nové auto, a vyhrožuje vám násilím, pokud neustoupíte. Každý by to považoval za trestný čin. Předpokládejme však, že lupič řekne, že chce peníze na jídlo. Byla by to stále krádež? A teď předpokládejme, že řekne, že chce vaši peněženku, aby nakrmil jiného hladového člověka, ne sebe. Byla by to stále krádež?

Předpokládejme, že tento lupič přesvědčí většinu svých přátel, že je v pořádku, když vám vezme peněženku. Byla by to stále krádež? Co když přesvědčí většinu občanů? Principy mluví samy za sebe. I když je trestný čin spáchán z dobrého důvodu nebo za spoluúčasti přihlížejících (i když si tito lidé říkají vláda), stále se jedná o akt kriminální agrese.

Je důležité si k této otázce vypěstovat etický postoj, i když to nezmění vaši reakci na požadavky lupiče (nebo státu). Stejně jako je obecně nemoudré klást odpor lupiči, je obecně nemoudré klást odpor vládě, která disponuje značnou mocí.

To neznamená, že je snadné plavat proti proudu. Každý rok v době daňového placení zastánci silné vlády vytahují celý arzenál všeléků, aby omráčili jehňata během stříhání. Jedním z nejhorších je: „Daně jsou cenou, kterou platíme za civilizaci,“ výrok připisovaný předsedovi Nejvyššího soudu Oliveru Wendellovi Holmesovi. Je to ukázkový příklad toho, jak může být lež, pokud je dostatečně velká a dostatečně často opakovaná, nakonec přijata.

Ve skutečnosti je pravda téměř přesně opačná. Jak poznamenal ekonom a spisovatel Mark Skousen: „Daně jsou cenou, kterou platíme za to, že se nám nepodařilo vybudovat civilizovanou společnost. Čím vyšší je daňová sazba, tím větší je selhání. Centrálně plánovaný totalitní stát je naprostým selháním civilizace, zatímco zcela dobrovolná společnost je jejím konečným úspěchem.“

Daně ničí civilizaci a společnost. Ožebračují průměrného občana. Financují sociální programy, které udržují nižší třídy na dně společnosti. Jsou základem gigantické byrokracie, která slouží pouze ke zvyšování nákladů a ničení pobídek. Financují projekty veřejných prací (kdysi nazývané „projekty z vepřového sudu“, nyní přejmenované na „investice do infrastruktury“), které obvykle stojí desetkrát tolik než jejich soukromě financované protějšky, ať už jsou potřeba, nebo ne. Prohlubují programy, které způsobují obrovské deformace v ekonomice (například pojištění vkladů pro banky). A podporují atmosféru strachu a nečestnosti. Seznam zel by mohl pokračovat. Jednoduchá pravda však je, že vše, co společnost potřebuje nebo chce, by zajistili podnikatelé zaměření na zisk, kdyby jen výběrčí daní odešel do důchodu.

Protestovat proti daním, protože jsou nákladným nebo neefektivním způsobem poskytování služeb, je do značné míry marné. Je to jako říkat lupiči, aby vás neokrádal, protože by pro něj mohl existovat lepší způsob, jak získat to, co chce.

Jak vážný je daňový problém z dlouhodobého hlediska? Věřím, že se zmenší, přestane být vážný, a to i přes neustále rostoucí daňové sazby a drakonická vynucovací opatření vlády. Hlavním dlouhodobým trendem ve společnosti je decentralizace a menší organizace. Vláda USA se ukáže jako stejně neschopná řídit rychle se rozvíjející ekonomiku jako vláda sovětská. Stále více Američanů bude považovat vládu za zbytečnou a irelevantní, protože neslouží žádnému užitečnému účelu.

Poznámka editora: Většina lidí bohužel nemá ponětí, co se doopravdy stane, když se vláda vymkne kontrole, natož jak se na to připravit…

Jak se budete chránit v případě ekonomické krize?