Pavel Šik: Ve vzduchu létá mnoho tezí, proč zaútočily USA na Írán právě teď

Ve vzduchu létá mnoho tezí, proč zaútočily USA na Írán právě teď. Můj názor na dlouhodobý strategický důvod jsem popsal včera a to byl vztah Íránu k Číně a americká snaha Čínu zbrzdit.

Nyní Marco Rubio ovšem na schodech Kapitolu s kamennou tváří vysvětloval kolegům, že Írán by zaútočil na americké síly, pokud by byl napaden Izraelem, který to plánoval, a proto Spojené státy musely jednat.

Tvrdil, že museli jednat první, protože by v případě izraelského útoku Írán zaútočil na americké základny. Problém je, že tato logika je jako argumentace kruhem: “bezprostřední hrozba” byla definována jako možná reakce Íránu na izraelský útok, který by se ale nikdy neuskutečnil bez amerického souhlasu, amerického zpravodajství a americké logistiky. Washington si vytvořil záminku, pak ji použil k ospravedlnění války.

Můj názor na to je, že Rubio se snaží čelit vnitropolitickému tlaku a že důvody mohly být mnohem pestřejší, vrstvené a je třeba je číst dohromady.

Zavírající se strategické okno

Mnozí o tom už psali, ale zopakujme si, že týdny před úderem Reuters citoval šest zdrojů potvrzujících, že Írán byl blízko finalizace dohody s Čínou na nákup nadzvukových protilodních střel CM-302, zbraní navržených specificky k potopení letadlové lodi, s dosahem 290 kilometrů, letících nízko a rychle, aby se vyhnuly palubním obranným systémům. Čínský výrobce je sám propaguje jako “nejlepší protilodní střely světa.”

Ve stejný okamžik měly USA v Perském zálivu dvě letadlové lodě USS Abraham Lincoln a USS Gerald R. Ford s celkem 150 letadly a tisíci vojáky na palubě. Ale nejen kvůli aktuální situaci to bylo ožehavé, Íránci by mohli dlouhodobě držet v šachu celou americkou 5 flotilu sídlící v Bahrajnu.

Chameneí napsal v polovině února na X: “Nebezpečnější než ta válečná loď je zbraň, která ji dokáže poslat na dno moře.” Íránská státní televize navíc den poté odvysílala AI-generované video simulující potopení americké letadlové lodě, doplněné zvukovým záznamem z Chameneího projevu. Pokud by Írán tyto střely obdržel, rovnováha sil v zálivu by se dramaticky posunula. Strategické okno pro relativně bezpečnou operaci by se zavřelo na měsíce, možná roky.

Dále americké požadavky v Ženevě byly formulovány způsobem, který by se rovnal íránské kapitulaci – zničení všech tří hlavních jaderných zařízení, předání veškerého obohaceného uranu přímo USA, a dohoda platná navždy bez jakýchkoliv časových omezení. Jednání skončila bez dohody. Americká strana je označila za “pozitivní.” O čtyřicet osm hodin později začaly létat bomby.

Írán také nebyl pro Trumpa překvapivým cílem. Od roku 2018, kdy jednostranně odstoupil od jaderné dohody JCPOA, byl z jeho strany íránský jaderný a raketový program definován jako existenční hrozba, kterou je třeba eliminovat – ne kontrolovat, ne omezit, ale zničit.

Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Izrael sdílely tuto agendu a trpělivě čekaly na amerického prezidenta ochotného ji naplnit. Trump 2.0 byl tím prezidentem. Vojenský přesun do regionu – dvě letadlové lodě, stovky letadel – nebyl diplomatickým gestem. Jednoduše řečeno, když nejste ochoten zmáčknout tlačítko, nepřesunujete do regionu třetinu svých ozbrojených sil.

A jeden moment z posledních týdnů před úderem je přehlížen více, než by si zasloužil. Trump se opakovaně a velmi aktivně obracel přímo na íránský lid, demonstrující kvůli katastrofální hospodářské situaci a vyzýval ho ke svržení režimu. Sliboval podporu, maloval obraz svobodného Íránu.

Íránci, kteří léta riskují životy v ulicích, mu věřili. Byla to rétorika, která přesahovala standardní politická prohlášení a působila téměř jako příslib.

A pak je tu faktor, který analytici neradi pojmenovávají, protože zní příliš psychologicky, ale možná je nejpravdivější ze všech. V Ženevě, při posledním jednání, íránský ministr zahraničí Aragčí ztratil nervy a začal křičet na Witkoffa s Kushnerem a prohlásil, že jeho země má “nezadatelné právo” dělat si co chce.

Witkoff klidně odpověděl, že může odejít, a pak zavolal Trumpovi. Trump byl v tu chvíli podle zpráv “netečný” což u něj může znamenat, že právě činil rozhodnutí. Na jeho vyjednavače nikdo rvát nebude, jsou to jeho lidi.

Donald Trump je muž, který celý život budoval obraz člověka, na kterého se nekřičí. Který odchází od stolu jako vítěz. Který nenechá nikoho, aby jeho vyjednavače ponižoval na mezinárodním fóru.

Takže obrázek je podle mého pestrý, vrstvený a široký, složený z dlouhodobých strategických cílů i krátkodobých událostí. Všichni mohou jen spekulovat, proč právě teď.

Možná tím hlavním spouštěčem byl jeden íránský ministr, který se neuměl ovládat a Trumpovo ego.

Pavel Šik, Facebook (Meta)
Na snímku lidé prohlížejí trosky po bombardování Teheránu