Vlastimil Podracký: Kdy začne vládnout ulice?
Moderátor ČT, v reakci na demonstraci Milionu chvilek na Letné, se zeptal Karla Havlíčka jestli vláda bude některý z požadavků demonstrujících respektovat. Ministr řekl, že se k tomu nechystají. Vystupování ministra bylo až moc mírné vzhledem k ohrožení, které takové demonstrace znamenají. Říkal, že demokracie se dělá ve volbách, ANO volby vyhrálo, lidé dali této straně důvěru a ona plní volební program. Trochu málo na vyhrocenou atmosféru, která připomíná barevné revoluce.
Ty také obvykle začaly nějakými nepříliš důležitými požadavky. V tomto případě se jednalo o zrušení poplatků za ČT a ČR. Další už byly spíše happeningové vtipy, třeba protest, že koalice schválila nějaký zákon v noci. Nezávislý pozorovatel by se asi zeptal, jestli to všechno má nějaký význam, když vlastně v podstatě není proč protestovat, země žije v blahobytu a řeší se problémy ekonomického charakteru, především aby se neprohluboval dluh.
Vzpomínám, že většina barevných revolucí vznikala na základě nějakých ekonomických požadavků. Obvykle požadavek byl zanedbatelný ve srovnání s konci, které revoluce přinesla. Většinou to byla nějaká korupce vládnoucích struktur. Nespokojenost byla nevýznamná a protest byl zneužit mnohdy ozbrojenými oddíly. K tomu je zapotřebí radikalizovat davy. Lidé už jsou stokrát opakovanou lží natolik zmanipulovaní, že jsou ochotni páchat násilí. Do toho se potom vmísí předem připravené rabovací a destrukční oddíly. Ve Francii to právě probíhá. U parlamentu v Praze to už také bylo husté, už i dlažební kostky byly připravené. Babiš ovšem nevyšel před budovu, aby byly použity. Opoziční předáci se mu vysmívali, že je zbabělec a nepostaví se davu. Asi chtěli aby ho kostky zabily a oni se zbavili oponenta.
Určitě je na stole otázka proč to všechno. Důvody jsou tak ubohé, že radikalizace je téměř stoprocentní manipulace s vědomím, násilí je na základě primitivní propagandy, stokrát opakované lži do mozků lidí. Lze to srovnat s nástupem nacismu v Německu: neuvěřitelná hloupost byla podstatnou ideou. Kdo mohl uvěřit tomu, že židé jsou méněcenná rasa, když každý viděl, že právě oni mají nejvíce vynikajících lékařů, filozofů a obchodníků. Podobnou ubohost předvádí i Chvilkaři. Chtějí mistrovat koalici, že nesmí přijímat zákony v noci. Pokud by vláda vyhověla, vymyslí si další požadavek, potom další a další až do úplného zhroucení. Cílem není vykonání těchto požadavků, ale likvidace vlády. Za určitých okolností prostě nemyslící dav vykoná práci, kterou potřebují temné síty chaosu vykonat, aby se chopily vlády.
Některým státům se podařilo revoluci potlačit velkým násilím, ať už to bylo na Náměstí nebeského klidu, nebo v Bělorusku, nebo v Iránu. Samozřejmě, že tam to bylo hustší, ale ekvivalent to je. Zvláště Irán nám ukazuje, že protestující proti vládě se rekrutovali z menšiny národa. Když Trump vojensky napadl Irán, většina obyvatel se postavila za vládu. To je tak téměř ve všech případech, i u nás nyní většina lidí nesouhlasí se Chvilkaři, jenže to nejsou aktivisté mající spoustu času a asi nemající nic důležitějšího na práci, proto nejsou vidět.
Revoluce nejsou iniciovány davy, davy jsou jen nástrojem
Srovnávat převrat v r. 1989 se současnými demonstracemi Milionu chvilek je typická manipulace a lež. Dnešní události mají charakter organizované akce, dobře finančně založené, sdělovacími prostředky podpořené, odněkud řízené v zájmu nějakého cíle (určitě konečným cílem nejsou ty povrchní legrácky, které se demonstrují). Události 17. listopadu 1989 byly jen vnější odezvou zákulisních dějů, předání moci komunisty převráceným komunistům (viz Dolejší: Analýza 17. listopadu). Bylo potřeba získat lidi, aby s tím souhlasili, lidé se museli naštvat. Proto byli zmláceni studenti a agent Živčák dělal mrtvého, aby se lidé povznesli z křesel a šli do ulic přes ještě poněkud přetrvávající obavy. Dnes už neznámá studentka medicíny Živčáka ošetřovala a řekla, že mrtvý není, ale to nikdo nechtěl, všichni chtěli, aby byl mrtvý, potřebovali mrtvého. To byl jen okraj převratu, jakási kulisa. Lidé hromadně nesouhlasili s komunistickým režimem už dávno, čekali jen až „to praskne“. Rozdíl je v tom, že výchozí režim byl totalitní a lidé s ním nesouhlasili a okamžitě souhlasili s čímkoliv jiným, co se jim předložilo. Zatímco současný režim je demokratický, vláda je ustavena demokraticky a davové scény na Letné se rekrutují z názorové menšiny národa a mohou vést pouze ke zbourání chatrné stavby demokracie. To co dělají je v podstatě útok na demokratický systém, možná ani neví, že dělají opak toho co hlásají. Chtějí mistrovat vládu, chtějí vládnout místo ní. To je diktátorský čin.
Na začátku velkých revolucí byla slabá vláda neovládající dokonale stát
Jak už jsem uvedl, představitelé vlády jsou příliš měkcí v uskutečňování svých volebních slibů. Vláda vypadá jako jakási améba, která svojí slabostí přímo vyzývá k napadání a posměchu. Babiš je ekonom do klidné doby, ocitl se však uprostřed evropského vření, které nezvládá. Nedovede dokonce ani vysvětlit svoje politické postoje. Tvrzení, že plní volební program, je sice pěkné, ale činy tomu úplně neodpovídají. Už z některých bodů volebního programu ustoupil a ztrácí přízeň voličů. V předvolební kampani tvrdil, že peníze na válku na Ukrajině nedá, později je dal. Podobné činy následovaly. Takto se v krizových dobách nejedná. Vrcholný politik se musí opřít o svoje příznivce a tvrdě uskutečňovat program. Bojovat se musí těmi prostředky, které jsou úměrné situaci, v daném případě sdělovacími prostředky. Chování ANO je chováním slabého kusu ve stádě, které přitahuje pozornost predátorů. Jak chce zvládnout daleko útočnější predátory než se zatím projevili? Co udělá, když začnou útočit na parlament dlaždicemi (to je v té chvíli práce pro policii, ale co udělá potom)? Má vůbec vláda nějaké ozbrojené jednotky, které by použila ke své ochraně, k zajištění pořádku, k zajištění funkce institucí?
Francouzská revoluce vznikla poté, co parlament vyhlásil lidská práva a všechny ty republikánské normy. Nové uspořádání vlády nebylo schopno zvládnout povstání chátry. Velmi rychle zanikly všechny krásné ideje. Chaos vyústil ve vládu dezolátů a postupně v diktát vojenského vůdce. V Rusku car nedovedl vládnout, žil v minulosti a nechápal dobu. Když nastal chaos vzniklý nepřipraveností na válku a neschopností vést vojenské operace, dovolil vzniknout nové vládě. To by ještě nevadilo, dokud ta vláda se snažila udržet frontu. Nedovedla ovšem rázně zatočit s rozkolníky. Moci se ujal agent nepřítele, který zradil vlastní národ, uzavřel potupný mír. To vedlo k občanské válce, ze které velmi těžko povstal nový stát s nevyzkoušenou ideou plnou omylů. Zpoždění v průmyslovém vývoji bylo ohromné, dohánělo se násilnými metodami, aby nakonec se dosáhlo pozoruhodného pokroku, ale druhá válka přišla dříve než byl stát připraven. Z toho vidíme, jak důležité je nepropadnout chaosu.
Demokracie umírá ve tmě. Tou tmou je cenzura a nepravdivé výklady situace. Světlo světa se zastíní barikádou lží a neinformovaností. Lidé se začnou chovat podle lží. Pravda se stane nebezpečnou. Davy vyjdou do ulic navedeny svými vůdci, za kterými stojí síly zmaru a chaosu s líbivými slovy na rtech. Budou se prohlašovat bojovníky za svobodu a demokracii, demokratické vládce nazvou diktátory a agenty, což ve skutečnosti jsou sami. Lidé opustí vládu, protože nejednala podle volebního programu a tím nahrají svým protivníkům.
Jestliže Chvilkaři chtějí po Babišovi, aby nerealizoval svůj program, chtějí po něm sebevraždu. V okamžiku, kdy je bude poslouchat, končí u svých příznivců a už ho nikdo bránit nebude. K tomu se schyluje a to je největší nebezpečí. Začátek jeho konce byl ústupek v odmítání financování války na Ukrajině. Pokud si neuvědomí, že bojuje, že není jen sluhou lidu, ale bojovníkem za svůj program, za svoji ideu, uklouzne na klouzačce a pojede do zapomnění. Neustálé jen opakování, co všechno postavil, uvedl do provozu, co lidem dal, nestačí. Musí to umět prodat, a to neumí. Kromě společenské státní ideje musí mít politickou stranu, která bude vlastnit sdělovací prostředky, ve kterých bude propagovat voji ideu, ale hlavně se ideově bránit, nebát se používat výsměchu, odsudků a odrážení útoků, prostě používat metod, kterým na něj útočí opoziční síly.