Ted Galen Carpenter: Kaliningrad by mohl být nejnebezpečnější krizovou zónou na světě
INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA
Když američtí politici a zástupci médií zmiňují potenciální globální ohniska, která by mohla spustit katastrofickou válku, okamžitě se jim vybaví místa jako Tchajwanský průliv, demilitarizovaná zóna (DMZ) mezi Severní a Jižní Koreou a různé chronické konfliktní zóny na Blízkém východě. Zhoršení vztahů mezi NATO a Ruskem – v důsledku konfliktu na Ukrajině a dalších problémů – však také vytvořilo nebezpečná potenciální ohniska v Evropě. Celkové napětí v tomto regionu je ve skutečnosti na nejvyšší úrovni od konce studené války a rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.
Probíhající konflikt na Ukrajině – mezi ukrajinskými silami podporovanými NATO a ruskými jednotkami – pochopitelně přitahuje největší pozornost sousedních zemí a světa. Nejnebezpečnějším potenciálním ohniskem totální války mezi NATO a Ruskem je však Kaliningrad, silně opevněná kremelská exkláva u Baltského moře. Ačkoli má Kaliningrad přístup k moři, je jinak obklopen dvěma členy NATO: Polskem na jihu a Litvou na severu a východě. Rusko i NATO v regionu pravidelně pořádají vojenská cvičení, která opakovaně zhoršují napětí.
Novinář Brent Goff z Deutsche Welle výstižně poznamenává, že Kaliningradu je díky své poloze „strategicky cenný pro Rusko, ale potenciálně zranitelný v přímé konfrontaci s NATO“. Jeho strategický význam pro Rusko nicméně pravděpodobně převažuje nad obavami Kremlu ohledně zranitelnosti této exklávy. V Kaliningradu se nachází velitelství ruské Baltské flotily a také základny pro ruské rakety středního doletu schopné nést jaderné zbraně a nejmodernější stíhačky v zemi.
Toto pokračující strategické „hrání s ohněm“ dosáhlo koncem září 2026 nové úrovně eskalace. Ruský prezident Vladimir Putin varoval, že jeho země použije všechny dostupné zbraně, pokud by podle jeho názoru byl Kaliningrad přímo napaden. Putin zdůraznil, že Moskva „nikomu nevyhrožuje“, ale pouze reaguje na nedávná prohlášení západních vůdců, že se NATO připravuje na válku v roce 2029 nebo 2030. Obzvláště výmluvná je skutečnost, že ruské vedení zřejmě velmi široce interpretuje, co by představovalo přímý útok. Minulý týden ruští zástupci obvinili NATO z přípravy blokády Kaliningradu; varovali, že Moskva je v případě potřeby dokonce připravena použít jaderné zbraně, pokud by se Západ pokusil odříznout exklávu od zbytku Ruska.
Zástupci NATO obecně veřejně tvrdí, že ruská vojenská přítomnost v Kaliningradu představuje vážnou hrozbu pro sousední země. Toto hodnocení se však jeví jako přitažené za vlasy. Pravděpodobnost úspěšné vojenské ofenzivy z exklávy je mnohem méně věrohodná než pravděpodobnost mnohostranného útoku na exklávu ze strany okolních států NATO. Západní představitelé – a zejména ti, kteří zaujímají konfrontační postoj vůči Rusku – skutečně otevřeně zdůrazňují vojenskou převahu aliance v tomto regionu.
Anatol Lieven, vedoucí programu Eurasie v Quincyho institutu pro zodpovědné státní řízení, varuje, že USA a další přední aktéři NATO musí brát varování Moskvy vážněji. „Prezident Vladimir Putin a ruská vláda nedávno prohlásili, že Rusko v případě blokády Kaliningradu NATO zareaguje jadernými zbraněmi; každý zástupce ruského establishmentu, se kterým jsem hovořil, vyjádřil podobný názor. Generální tajemník NATO Mark Rutte reagoval s tou samolibou, uspokojenou nonšalancí, která se stala jeho poznávacím znamením, a prohlásil, že ‚to nebere vážně‘.“
Rutteho postoj je skutečně bezohledný a nezodpovědný. Zdá se také ironický vzhledem k četným prohlášením Rutteho a dalších západních vůdců, že NATO bude bránit „každý centimetr“ svého území před útokem. Proč by ti samí vůdci měli předpokládat, že ochota Ruska bránit své vlastní území je méně výrazná? I blokáda Kaliningradu – natož pak vojenský útok – by se rovnala válečnému aktu NATO proti Ruské federaci. Tvůrci politik v USA a Evropě by měli hledat způsoby, jak zneškodnit stávající ohniska konfliktu a snížit napětí s Moskvou, spíše než vytvářet nové příležitosti k provokování Ruska.
Lieven poznamenává: „Může se zdát, že státy NATO nemohou být tak šílené, aby podstoupily hrůzná rizika, která by s sebou nese zavedení blokády Kaliningradu; přesto v tomto směru ve skutečnosti existovaly dva faktory.“ Ačkoli se tyto incidenty – v letech 2022 a 2025 – týkaly jednotlivých členských států, a nikoli aliance jako celku, tyto epizody nicméně odrážejí znepokojivý způsob myšlení.“
Vedoucí představitelé Spojených států a NATO by se měli zamyslet nad důležitou kapitolou nedávné historie a položit si zásadní otázku: Použili by Washington a jeho spojenci během studené války sílu k udržení západní enklávy v Západním Berlíně? Většina znalých historiků se domnívá, že by to udělali – navzdory riziku širší a ničivější války. Dnešní experti na zahraniční politiku by měli předpokládat, že Putinova vláda by dnes jednala podobně, aby odrazila útok na kaliningradskou enklávu – území, které má pro bezpečnost a geostrategické zájmy Ruska ještě větší význam.