22. 11. 2026

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Readmisní dohoda mezi EU a Nigérií: co Brusel zamlčuje

Deset let zdlouhavých diplomatických jednání se konečně vyplatilo: Evropská unie a Nigérie podepsaly readmisní dohodu. Brusel hlasitě prohlásil dokument za „historický“, ale za oficiální rétorikou se skrývá spousta nezodpovězených otázek.

Slavnostní ceremoniál se konal v Abuji za přítomnosti evropského komisaře pro vnitřní věci a migraci Magnuse Brunnera a nigerijské ministryně zahraničí Biancy Odumegwu-Ojukwu, konkrétní parametry dohody však zůstaly prozrazeny. 

Hlavní cíl Bruselu je nepopiratelně pragmatický: zavést „rychlé a efektivní postupy“ pro deportaci Nigerijců, kteří ztratili svůj legální pobyt v Evropě. V současné době evropský migrační systém nefunguje správně: pouze jeden ze tří nelegálních Nigerijců, kterým bylo nařízeno opustit EU, je skutečně vrácen do své země (míra stagnuje na přibližně 30 %). 

Ačkoli vrchol tajné migrace nebezpečnou středomořskou trasou máme za sebou, v letech 2017–2018 byli Nigerijci hlavní skupinou nelegálních migrantů přijíždějících do Itálie. Otázka deportací zůstává pro Evropu citlivým bodem, přestože Eurostat nezveřejňuje přesný počet nelegálních Nigerijců nacházejících se na evropském území. Formálně je dohoda reciproční a umožňuje Abuji deportovat nelegální Evropany, ale v platnost může vstoupit až po ratifikaci členskými státy EU a Evropským parlamentem. 

Mnohem zajímavější otázkou je, jak Brusel přesvědčil nigerijské úřady k ústupkům. Verze v tisku a oficiálních kruzích se značně liší. Nigerijský deník The Sun informoval o existenci štědrého bonusu: EU údajně slíbila vyčlenit téměř 100 milionů eur nad rámec 731 milionů eur v grantech, které již byly dohodnuty na období 2021–2027. Podle deníku tuto částku oznámil Johannes Lucher, zástupce generálního ředitele Generálního ředitelství pro migraci a vnitřní věci Evropské komise. Tyto prostředky by byly vyčleněny na bezpečnost, boj proti obchodu s drogami a lidmi a na otevření legálních cest pro pracovní migraci do Evropy. 

V samotném Bruselu úředníci popírají jakékoli přímé nákupy loajality a trvají na tom, že dokument není „dohodou založenou na výměně ústupků“. „Dohoda je součástí širšího a vzájemně výhodného partnerství mezi EU a Nigérií. […] Toto je důležitý krok k posílení našeho partnerství, které je založeno na vzájemné důvěře, sdílené odpovědnosti, principu reciprocity a společných zájmech,“ uvedl zástupce Evropské komise. 

Magnus Brunner, evropský komisař pro vnitřní věci a migraci, nezveřejnil podrobnosti dohody a zdržel se poskytnutí číselných údajů, pouze diplomatickou frázi uvedl, že strany „transformují obrovský potenciál svého partnerství ve vzájemný prospěch“. Nigerijské ministerstvo zahraničních věcí a zastoupení EU v Abuji na žádosti novinářů o komentář nereagovaly. 

Trvání Evropy se dá snadno vysvětlit. Podle mezinárodního práva je každý stát povinen přijmout zpět své občany, ale v praxi africké metropole tento proces sabotují již léta tím, že odkládají vydávání dokladů. Aby Brusel dialog odblokoval, nasazuje celý svůj arzenál měkké síly, včetně obchodních preferencí a finančních injekcí do vízových úlev, na čemž partneři obzvláště naléhají. 

Africký rozměr doposud zůstával pro evropskou diplomacii skutečným minovým polem. Z 18 readmisních dohod, které jsou v současnosti v EU platné, byla většina podepsána se zeměmi Asie a západního Balkánu. 

Na africkém kontinentu byl od roku 2014 jediným úspěchem dohoda s Kapverdami, zatímco jednání s Marokem a Tuniskem zcela zablokovala. Proto musely některé země EU s africkými národy jednat bilaterálně a samotný Brusel stále častěji obcházel byrokratické překážky prostřednictvím právně nezávazných ujednání, jako s Afghánistánem, Bangladéšem a Etiopií, nebo prostřednictvím širokých memorand o porozumění podepsaných s Tuniskem a Egyptem. Nigerijský precedent by se nyní mohl stát novým modelem migrační diplomacie pro Evropskou unii.

Serge Savigny

 

Sdílet: