ŠPATNÁ ZPRÁVA: Minulý pátek skončil svět (RIP lidstvo)
Sedíš si? Dobře, protože pro tebe mám špatnou zprávu: Minulý pátek skončil svět.
Já vím. To je těžké polykat. Ale je to pravda. Koneckonců, existuje známý a často citovaný vědecký článek, který to dokazuje. A vy přece věříte vědě™, že?
Co říkáš? Nevěříš, že svět v pátek dosáhl nekonečné populace a pak zmizel v záblesku matematické nemožnosti?
Ach, ty malý věřící.
Dobře, tak mi to pak vysvětlete…
STUDIE

Vědecký článek předpovídající konec světa byl publikován v listopadovém čísle časopisu „Science“ z roku 1960. Pro ty, kteří sledují dění doma: je to ročník 132, číslo 3436 časopisu „Science“.
Článek nese jednoduchý název „ Soudný den: pátek 13. listopadu 2026 n. l. “ (Soudný den: pátek 13. listopadu 2026 n. l.). Jeho autory jsou Heinz von Foerster, Patricia M. Mora a Lawrence W. Amiot. Jak nás informuje užitečná poznámka pod čarou: „Autoři jsou členy katedry elektrotechniky na Illinoiské univerzitě v Urbaně.“
Co tedy tento tým elektrotechniků ze Středozápadu řekl k událostem z minulého pátku (13. listopadu 2026) v roce 1960? „V tom okamžiku se světová populace bude blížit nekonečnu, pokud bude i nadále růst tak, jak růst v posledních dvou tisíciletí.“
Pokud si studii sami přečtete, zjistíte, že argumentace výzkumníků je naprosto správná.
Nejprve vypočítají rychlost změny dané populace – populace žijící v imaginární, zjednodušené realitě, ve které se všechny prvky chovají identicky – pomocí dokonale zřejmého vzorce d𝑵/d𝙩 = 𝛄0𝑵 – 𝛉0𝑵 = 𝑎0𝑵, kde „𝑎0 = 𝛄0 – 𝛉0“ lze nazvat produktivitou daného prvku.
Poté odmítají běžné pozorování, že rostoucí populace je omezena souběžným zvyšováním konkurence o stále vzácnější zdroje, a poukazují na to, že lidé – jelikož jsou schopni mezilidské komunikace a koordinace – nehrají konkurenční (téměř) hru s nulovým součtem pro více osob, ale spíše hru dvou osob založenou na teorii her mezi homogenizovanou, komunikativní masou lidstva a samotnou přírodou.
Nakonec odvodili několik základních rovnic (které samozřejmě odrážejí skutečnost, že produktivita populací sestávajících z prvků schopných vzájemné komunikace je monotónně rostoucí funkcí počtu prvků), aby dospěli k vzorci pro konec světa: 𝙩0 = 𝙩 + (k/𝑎0)𝑵¹⁻¹/k, kde 𝙩0 označuje datum, kdy „𝑵 jde do nekonečna a populace se sama zničí“.
Jak už asi tušíte: Jakmile vědci zavedou „dobu p-skládání“ (𝚫𝙩𝞺) jako lineární funkci času soudného dne, jsou schopni znázornit následující graf „světové populace 𝑵 (levá stupnice) a hustoty světové populace 𝒏 v prvcích na čtvereční míli (pravá stupnice), které byly pozorovány (kruhy), vypočteny podle rovnice 11 (plná čára) a promítnuty různými autory (trojúhelníky) jako funkci historického času 𝙩 (dolní stupnice) a času soudného dne 𝞽 (horní stupnice)“:

Rozuměl jsi tomu všemu? Samozřejmě, že ano. Pravděpodobně jsi si už výsledky sám vypočítal, ale jen pro potvrzení: Ano, věda zjistila, že konec světa skutečně nastal v roce 2026,87 ± 5,50 n. l. Nebo, vyjádřeno tradičním gregoriánským kalendářem: Konec světa nastal v pátek 13. listopadu 2026.
Náš neohrožený výzkumný tým se bohužel neobtěžoval vypočítat přesný okamžik 13. listopadu, kdy lidská populace dosáhla nekonečna a následně zmizela, ale zpětně se dostali k bodu 𝑵=1, tj. k datu, kdy Adam putoval po Zemi úplně sám. Jen pro upřesnění: to bylo „asi před 200 miliardami let“, což – vzhledem k tomu, že je to jen o řád větší čas než nejpravděpodobnější odhad stáří vesmíru podle moderní fyziky – není na první přiblížení tak špatné.
Každopádně, kdo by měl vědět, v kolik hodin v pátek lidstvo přestalo existovat? Vzhledem k tomu, že už není nikdo, kdo by určil, zda apokalypsa přišla přesně včas, nebo se jen o pár minut zpozdila, otázka přesného času konce světa se zdá být do značné míry irelevantní.
Uvědomuji si, že podobný argument by se dal vznést i pro tento úvodník, jelikož bude publikován až 15. listopadu 2026, a proto si ho nikdo nepřečte. Jsem ale pilný člověk a nikdy nezmeškám termín, takže jsem tyto řádky prozíravě napsal v úterý 10. listopadu 2026. (Vezměte si to, apokalypsa!)
Stručně řečeno: Všichni jsme mrtví. Věda™ promluvila!
REAKCE

„Ha, ha, ha,“ říkáte. A upřímně řečeno, přesně to říká většina současných komentátorů, když objeví tuto zábavnou malou anekdotu.
Vezměte si například článek v deníku „The Independent“ o této studii: „Vědci v roce 1960 předpověděli, že pátek 13. listopadu 2026 bude ‚Soudným dnem‘.“
Článek von Foerstera a jeho spoluautorů přitahoval pozornost, protože se jednalo o obyčejný vědecký článek s mimořádným názvem a závěrem. Svůj význam si udržel, protože byl pevně založen na výzkumu a argumentaci. Upozornit svět na závažné téma prostřednictvím absurdity – to je chytrý tah.
Nebo podobně humorný pohled IFLScience na tuto vědeckou absurditu:
Na internetu se nedávno znovu objevil starý vědecký spis, a to především kvůli svému názvu: „Soudný den: pátek 13. listopadu 2026 n. l.“. Takže, je apokalypsa na spadnutí? Nezašli bychom tak daleko, abychom si navzájem rozbíjeli lebky a hodovali na lepkavých vnitřnostech.
Naštěstí se vždycky můžeme spolehnout, že „The Daily Fail“ zcela mine pointu a místo toho se tématem bude vážně zabývat ve svém typicky upřímném zpravodajství: „Vědec vyvrací šílenou studii z roku 1960, která tvrdí, že ‚konec světa‘ nastane 13. listopadu 2026.“
Uf. Nebýt „Daily Mailu“ s jeho „odhalovači vědců“, možná bych si na chvíli udělal starosti.
Ano, pro ty z vás, kteří na to ještě nepřišli: Původní studie o „soudném dni“ je jakýmsi vědeckým podvodem. Používá skutečné matematické vzorce a výpočty, aby dospěla k záměrně přehnanému závěru. „Naštěstí není třeba teorii dále zveličovat,“ vysvětlují autoři v jednom okamžiku, „protože – a zde se pesimisté opět mýlili – naše prapravnoučata nebudou hladovět. Budou rozdrcena k smrti.“
Dokonce i konkrétní datum, 13. listopadu 2026, byl jakýmsi interním vtipem. Jak se ukázalo, 13. listopadu měl hlavní autor narozeniny.
Jedinou skutečnou otázkou je, co se autoři tímto vtipem vlastně snažili říct. A právě v tom se reakce na tento vtip stává zajímavou…
SMÍCHÁNÍ SE SMRTI

Na první pohled se zdá celkem zřejmé, co autoři článku zamýšleli. Chtěli upozornit na vážný „problém přelidnění“ rozhodně pochybným, ale přesto poutavým článkem, že?
Výzkumníci si dokonce dali tu práci, aby to čtenářům ve svých závěrečných poznámkách výslovně objasnili:
Vzhledem k tomu, že současné trendy nenaznačují žádné pozorovatelné úsilí o snížení průměrné délky života 𝙩m jednotlivců – naopak pozorujeme stálý nárůst této hodnoty – je zřejmé, že náš „Peoplo-Stat“ [kontrolní mechanismus dříve navržený v tomto článku pro udržení světové populace na požadované úrovni] musí kontrolovat míru plodnosti 𝛾* a udržovat ji na úrovni 1/𝙩m. Dnes to znamená snížit porodnost zhruba na polovinu její současné hodnoty, neboli jinými slovy zmenšit velikost průměrné rodiny na něco málo přes dvě děti. Zítra to samozřejmě bude obtížnější, protože – jak jsme viděli – rozdíl mezi porodností a úmrtností se každou minutou zvětšuje.
Poté, co rádi technokraté pronesli šokující výrok „Musíme drasticky snížit porodnost lidské populace“, spěšně představili jediný skutečně seriózní argument v celém článku… a zametli stopy dalším laciným a bezvýznamným vtipem.
Mezi návrhy předloženými k řešení tohoto problému – legislativní regulace, vysoké daně pro rodiny s více než dvěma dětmi, zrušení daňových odpočtů atd. – byly nedávno jako alternativa navrženy i vesmírné cesty. Je jen politováníhodné, že těmto vesmírným cestovatelům nelze udělit povolení k opětovnému vstupu na Zemi.
Ano, „Vesmírný tulák.“ To je ale vtip.
Zatímco jste se této závěrečné větě zasmáli, možná jste přehlédli, co tito elektrotechnici ve skutečnosti navrhují jako možná „řešení“ „problému“ lidí s „příliš mnoha“ dětmi: „Legislativa, vysoké zdanění rodin s více než dvěma dětmi, zrušení daňových odpočtů a tak dále.“
Vzhledem k tomu, že se tato zpráva objevila přímo na prahu hysterie přelidnění 60. let, předznamenala stále tyranštější návrhy na „řešení“ „problému“ „přelidnění“, které se měly na svět vrhnout. Lidé jako Paul Ehrlich a John Holdren dokonce postavili celou svou kariéru na tom, že tento „veselý“ článek ve Science brali smrtelně vážně, a pouze připravili koleje pro nevyhnutelný cíl tohoto nekontrolovatelného nákladního vlaku šílenství: uhlíkovou stopu a přídělový systém života.
Římský klub ve skutečnosti přijal premisu a metody tohoto článku o soudném dni – včetně jeho seriózních grafů a výpočtů – a jednoduše odstranil humor, aby ve svém (plně vyvráceném) pojednání „Meze růstu“ prezentoval svou vlastní (zcela falešnou) předpověď soudného dne.
Ještě překvapivější je, že tento klasický článek deníku „Science“ – jak objasňuje deník „The Conversation“ ve svém příspěvku k tomuto tématu – byl po celá desetiletí po jeho vydání brán vážně a bez ironie citován řadou autorů učebnic, vědců a politických expertů ve Washingtonu.
Od 60. do 80. let 20. století byla rovnice „soudného dne“ pravidelně citována – většinou nezpochybňována – v učebnicích genetiky, ekologie a demografie.
Objevovala se i v neobvyklejších kontextech. Například v roce 1963 svědek z chemického průmyslu uvedl tuto rovnici před kanadským parlamentním výborem jako hlavní důvod, proč jsou chemické pesticidy nezbytné: k uspokojení hrozící populační exploze. V roce 1971 v případu potratů před Nejvyšším soudem USA, který vedl k případu Roe v. Wade, byla uváděna jako důvod, proč neexistoval žádný přesvědčivý důvod, proč by vláda měla podporovat populační růst.
Scénář soudného dne přetrvával tak dlouho, částečně proto, že jeho předpovědi týkající se budoucích populačních trendů se ukázaly jako pozoruhodně přesné – alespoň po určitou dobu. Jeho základní rovnice vedla k předpovědím, které byly přesnější než předpovědi většiny demografů v 70. a 80. letech 20. století.
Až kolem roku 1993 se tato přesnost začala snižovat a světová populace nedosáhla projekcí – protože svět začal dělat to, co von Foerster a jeho kolegové doporučovali. Dnes je celosvětová porodnost o něco méně než polovina porodnosti z roku 1960.
Článek o soudném dni byl zřejmě tak vtipný, že mnoho jeho čtenářů se úplně zapomnělo smát.
KONEC?

Co si tedy máme myslet o této případové studii vědecké absurdity?
Myslím, že bychom se z tohoto příběhu mohli poučit.
Mohli bychom poukázat na to, že „Apokalypsa: pátek 13. listopadu 2026 n. l.“ je dokonalým příkladem toho, jak i ty nejzjevnější nesmysly může veřejnost zachytit a citovat bez špetky ironie, když pocházejí z pera nerda v bílém plášti s chráničem kapsy – a v podobě hromady působivě vypadajících rovnic. Jinými slovy, mohlo by to sloužit jako užitečná připomínka pro „normály“ ve vašem sousedství, že Fauci zdaleka není jediným vědeckým podvodem v historii. Čím častěji lidem tento bod připomínáme, tím menší je pravděpodobnost, že naletí na další podvod ve stylu „Věř věd왓, který se k nim dostane.
Nebo bychom se z tohoto příběhu mohli poučit o komunikaci. Přesněji řečeno, nebýt absurdity, nadsázek a humoru tohoto vědeckého článku, neseděli bychom tu o 66 let později a nediskutovali o něm. Možná bychom mohli použít podobný přístup, jako je ten v článku „Smějeme se tyranům“, k objasnění našeho postoje k technokratické tyranii, manipulaci s měnami nebo čemukoli jinému, co chceme předložit k veřejné diskusi.
A co já? Z článku o soudném dni si odnáším něco úplně jiného.
Podívejte se znovu na předpovězené datum konce světa: 2026,87 ± 5,50 n. l. To znamená, že z nejhoršího se dostaneme až v roce 2032!
Jdu se připravit na konec světa. Hodně štěstí, idioti!