20. 11. 2026

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Jiří Paroubek: Tvrdá rána válečným štváčům!

Obrovskou pozornost světové, ale také české veřejnosti vzbudilo setkání tří lídrů největší světových mocností. Tedy USA, Číny a Ruska v čínském supermoderním městě Šen-čenu na okraji Asijsko- tichomořského fóra spolupráce (APEC). Taková setkání světových vůdců jsou skutečně ojedinělá.

Svět je nepochybně na rozcestí. A myslím, že i významná část politické elity Spojených států chápe, že  cesta od americké hegemonie k multilateralitě je nezadržitelná.

 A pokud se tři největší světoví lídři byli schopni dohodnout na společné deklaraci, ve které zdůraznili touhu po míru, po odstranění jaderných zbraní (jakkoliv toto je spíše deklarativní téma), ale také např. na potřebě reformy institucí OSN, je to jen dobře. Jsou si tedy dobře vědomi, že existují i jiné, třeba zatím spíše regionální velmoci, které je potřeba pozvat k prostřenému stolu velkých světových velmocí. Mám na mysli např. Indii, Brazílii, Japonsko, ale také třeba Německo a možná i další země. Prostě svět je dnes jiný než byl ještě před pár lety.

Každému z těchto tří lídrů vyhovovalo setkání z jiného důvodu. Donald Trump prohrál před krátkou dobou volby do Kongresu Spojených států a v zásadě i volby v řadě států Unie, kde republikáni přišli o celou řadu guvernérů. Proto si Číňané, a také s ohledem na to, jakým okázalým způsobem byl čínský prezident Si přijat nedávno ve Washingtonu, dali velmi záležet na velké obřadnosti přijetí Donalda Trumpa už na letišti. Chtěli ho prostě podpořit politicky i lidsky. Nepochybně také proto, že chtějí s americkým prezidentem dobře vycházet především v hospodářských otázkách. Tedy, hledí si svého národního zájmu, stejně jako prezidenti Ruska a USA.

Ruský prezident byl přijat jako plnohodnotný představitel světové velmoci. Lamentace některých českých komentátorů, jak jsem to viděl v České televizi, že Rusko do této ligy největších světových mocností nepatří, je trapné. Nejde přitom jenom o  jaderný potenciál Ruska. Ale jde také o potenciál ekonomický. Podle Světové banky je Rusko dle HDP podle parity kupní síly  čtvrtou nejsilnější ekonomickou mocností světa. Po Spojených státech, Číně a Indii. Přitom je logické, že ani Čína, ale ani Indie nemají jediný důvod k tomu, aby připustily porážku Ruska ve válce o východní Ukrajinu. Kdo si to myslí, jednoduše není realista. A Čína v tomto triumvirátu největších světových velmocí zaujímá pozici té stabilní a klidné síly, která nemá tendenci k vojenské expanzi, k vytváření početné sítě vojenských základen v zahraničí. Ani na přímé vojenské konfrontaci se Spojenými státy. Ona chce především řešit své vnitřní problémy tak, aby rostla životní úroveň jejích obyvatel. Uvidíme, co přinesla  bilaterální a trilaterální jednání mezi těmito lídry. To se dozvíme v krátké době. Nemyslím zkrátka, že to bylo  společenské jednání mající jen a jen marketingový význam. To je samozřejmě představa a nenaplněné přání našich libtardů. Takže, bohužel, i většiny evropských lídrů. Ti prostě dosud házeli do mírotvorných snah prezidenta Trumpa na Ukrajině jenom vidle. Teď se budou muset pochlapit. Ukázat, zda jsou schopni vytvořit podmínky pro trvalý mír na východě Evropy. Zda jsou schopni poskytnout Ukrajině a Rusku bezpečnostní záruky, které jsou předpokladem ukončení válečného konfliktu a míru na Ukrajině.

Stejně tak si neumím představit, že by Američané  s Číňany a  Rusy nejednali o ukončení konfliktu v Íránu. Donald Trump jistě pochopil, že ukončení tohoto konfliktu může být jednoduché. A sice, že Američané z tohoto konfliktu odejdou, když předtím ohlásí své vítězství. Více prestiže už stejně ztratit nemohou a celá věc se uzavře. Trpké to bude nejenom pro ně, ale také pro Íránce, kterým přece vyvraždili v jimi nevyprovokovaném konfliktu prakticky celé vedení státu, včetně jeho rodin. V politice je ale potřeba uzavírat kapitoly. Zejména tehdy, pokud věci stejně  nedokážete  obrátit směrem, kterým si myslíte, že by měly jít.

 Ostudné bylo ovšem počínání ČT na programu ČT24, která k diskuzi o setkání tří lídrů pozvala tzv. zahraničně-politické experty, které ovšem o hlavu kvalitou převyšoval ředitel odboru Libřický z ministerstva zahraničních věcí. Ideologicky předpojaté, sinofobní a rusofobní lidé, jako jsou Joch, ale také  Votápek a pravděpodobný agent zbrojařských firem Žantovský, snad nemá smysl ani  příliš hodnotit. Bylo to ostudné a zejména jednostranné. Nezazněl od nich jediný alternativní hlas, kromě objektivně a střízlivě se vyjadřujícího úředníka z MZV. Je povzbuzující, že na ministerstvu zahraničních věcí jsou lidé, kteří uvažují zdravě a rozumně.

Stejně tak následná debata redaktorky ČT24 s profesionální sinofobkou z agentury Sinopsis, údajně jakousi analytickou; byla odstrašujícím případem jednostrannosti. Je to trapné. A  ukazuje se, že kromě finanční reformy je potřeba Českou televizi podrobit také reformě, řekl bych personální. Lidé, kteří řídí její zpravodajství prostě nedokáží ani předstírat objektivitu.

Jiří Paroubek

 

Sdílet: