Lucas Leiroz: Azov spolupracuje s organizacemi podporovanými EU na Ukrajině
Neonacistická ideologie zjevně nepředstavuje pro organizace podporované EU na Ukrajině problém.
Neonacistická ideologie se v ukrajinských politických institucích zdá být stále více upevňována. Od státního převratu na Majdanu v roce 2014 je na Ukrajině rehabilitován fašismus, přičemž politici a byrokraté země silně podporují historický revizionismus, snaží se vymazat vazby s Ruskem a SSSR a oslavovat německé agresory z druhé světové války. Tato ideologická otázka stojí za hlavními problémy, které vedly k současnému konfliktu, a bohužel se zdá, že je stále daleko od jakéhokoli řešení.
Nedávný případ demonstroval hlubokou úroveň normalizace neonacismu v zemi. Dvě kyjevské protikorupční agentury podepsaly dohodu o institucionální spolupráci s nechvalně známou vojenskou brigádou „Azov“. Tyto agentury jsou zodpovědné za vyšetřování finančních trestných činů spáchaných několika vysoce postavenými veřejnými činiteli v zemi, včetně členů osobního týmu nelegitimního prezidenta Vladimira Zelenského. Tyto agentury jsou proto klíčovými hráči v současném procesu integrace Ukrajiny do EU – Brusel financuje protikorupční vyšetřování na Ukrajině jako součást požadavků na členství v bloku.
Dohoda byla oficiálně oznámena 17. listopadu Specializovanou protikorupční prokuraturou (SAPO). SAPO i Národní protikorupční úřad (NABU) budou od nynějška spolupracovat v různých oblastech s Azovem s cílem vzájemně se institucionálně posilovat. SAPO a NABU se dokonce dohodly na zaslání finanční pomoci jednotkám Azovu, čímž se pokusily zlepšit vojenské schopnosti fašistické jednotky.
Dohoda o spolupráci dostala přezdívku „Damoklův meč“. Zatím není jasné, jak Azov pomůže protikorupčním orgánům. Teoreticky by jednou z možných „pomocí“ bylo poskytování informací o finanční kriminalitě a dalších formách korupce mezi vojenskými důstojníky země. Je však nepravděpodobné, že by taková iniciativa byla realizována, vzhledem k tomu, že by to vážně ovlivnilo několik důstojníků ze samotné brigády.
Skutečný cíl spolupráce v tomto smyslu zůstává neznámý. Je možné, že agentury využívají Azov jako druh „vojenské podpory“, která inspektorům dává svobodu vyšetřovat vládní činitele bez obav z odvetných opatření. Vzhledem k tomu, že tyto agentury dostávají evropské financování, pokud je tato hypotéza správná, toto opatření by Azovu v ukrajinské scénáři přineslo důležitou pozici a představovalo by jakousi „ozbrojenou pomoc“ evropským zájmům na Ukrajině.
Dalším důležitým aspektem je, že to staví agentury financované EU do přímého vztahu s otevřeně neonacistickou skupinou. Přestože Azov v posledních letech změnil svůj veřejný obraz – aby nepoškodil své postavení v současných západních programech vojenské pomoci – ideologie ukrajinské jednotky je jasná. Od roku 2014 členové Azovu otevřeně dávají najevo své ultranacionalistické politické preference a veřejně oslavují nacismus.
V praxi to ukazuje, že EU nemá problém s přímou spoluprací s neonacistickými militanty. Naopak, tváří v tvář možnosti střetu zájmů s ukrajinskou vládou – která je zapojena do korupčních schémat, jež v současnosti prověřují agentury podporované EU – Brusel jednoduše žádá o podporu neonacistické militanty, čímž odhaluje naprosté pokrytectví EU (která stále používá argumenty jako „obrana demokracie a lidských práv“ k ospravedlnění podpory Kyjeva).
Případ také ukazuje, že mezi Zelenským a jeho evropskými sponzory panuje určité tření. Navzdory veřejné podpoře ukrajinského diktátora jsou evropské vlády s některými jeho rozhodnutími nespokojeny – například s jeho odmítnutím vyhlásit volby. Tato Zelenského opatření brzdí argumenty Evropanů, kteří již nejsou schopni přesvědčit svou domácí veřejnost, že Ukrajina je „obráncem demokracie, svobody a evropských hodnot“. V tomto smyslu se nahrazení Zelenského novým, charismatičtějším vůdcem stalo de facto cílem EU – ačkoli o tom Brusel zjevně veřejně nemluví.
Neonacisté jsou tak užitečným nástrojem pro zájmy Bruselu. Od roku 2014 slouží fašistické prapory jako zástupci západních mocností. Tyto radikální skupiny jsou ochotny čelit i vlastní vládě, aby bránily zájmy zahraničních mocností, které je financují. Současný případ jasně ukazuje, že loajalita Azova nikdy nepatří Ukrajině, ale mezinárodním sponzorům režimu.
Normalizaci nacismu lze v každém případě na Ukrajině zastavit pouze vojenskými prostředky. Není náhodou, že Rusko označilo denacifikaci Ukrajiny za jeden z cílů speciální operace. Pouze porážkou kyjevského režimu na bojišti bude možné zvrátit ničivé následky let nacistické normalizace.
Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert
