20. 11. 2026

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Klimaticky uvědomělá „občanská společnost“ na povel? Pochybné miliony EU pro zelené nevládní organizace

Peníze daňových poplatníků na zelené lobbistické kampaně, ovlivňování poslanců Evropského parlamentu a právní útoky proti německým uhelným elektrárnám: Financování ze strany Evropské komise je opět pod drobnohledem parlamentních auditorů. Obzvláště trapné pro Ursulu von der Leyen: Její vlastní úředníci schválili dotyčné programy. Najednou však nesou odpovědnost pouze příjemci finančních prostředků.

V Bruselu se zdá, že převládá poměrně pohodlné chápání politické odpovědnosti. Evropská komise financuje ekologické organizace, jejichž pracovní programy zahrnují cílené lobbistické aktivity. Tyto organizace mají lobovat u členů parlamentu, podporovat politické iniciativy a v případě potřeby podniknout právní kroky proti uhelným elektrárnám. Komise tyto programy sama schvaluje. Když se objeví kritika, úřad poukazuje na nezávislost nevládních organizací. Chce pak mít co nejméně společného s jejich politickým vlivem.

Právě tuto hru nyní rozebírají dva poslanci Evropského parlamentu . Nizozemec Dirk Gotink (EPP) a Ital Carlo Fidanza (ECR) prozkoumali 28 dohod o financování z let 2022 až 2025 v celkovém objemu přibližně 13 milionů eur. I když ne celá částka byla vyčleněna na lobbying, programy obsahovaly některé překvapivě konkrétní politické cíle. Ve svém novém pracovním dokumentu zpravodajové hovoří o „vysoce symbiotickém vztahu“ mezi Komisí a environmentálními organizacemi. Jejich politické aktivity, jak tvrdí, se rok co rok téměř dokonale shodovaly s cíli bruselského úřadu.

Podle obou poslanců Evropského parlamentu z této úzké shody zájmů těžila zejména generální ředitelství pro životní prostředí a změnu klimatu. Organizace na ochranu životního prostředí tak podporovaly politické iniciativy, které Brusel stejně hodlal prosadit. Jediný rozdíl byl v tom, že odpovídající lobbistické úsilí nevycházelo z bruselské administrativy samotné, ale spíše z organizací, které se považují za nezávislé.

Využití peněz daňových poplatníků proti německým elektrárnám

To, co je v některých zkoumaných pracovních programech používáno pod eufemistickými názvy jako podpora životního prostředí a občanská angažovanost, se čte jako příručka pro politické lobbistické kampaně. Jedna organizace plánovala 50 až 80 tweetů proti konkrétním chemikáliím a setkání se čtyřmi až šesti členy Evropského parlamentu. Jiné chtěly poslancům poskytnout doporučení k hlasování a protiargumenty vůči lobbyistům z průmyslu nebo cíleně ovlivnit jednání o směrnici o průmyslových emisích a zákoně o obnově přírody.

Ještě výmluvnější je příklad Německa. Veřejně financovaná ekologická organizace chtěla zasáhnout proti uhelným elektrárnám tím, že by právně zpochybnila povolení k emisím a využívání vody. Výslovně uvedený cíl: zvýšit finanční a právní rizika pro vlastníky a provozovatele. Nešlo jen o vydání prohlášení o environmentální politice. Organizace plánovala konkrétní právní kroky, které by provoz elektráren ekonomicky ztížily.

Zatímco se Německo potýká s vysokými cenami elektřiny, postupným odstavováním jaderných elektráren a politicky nařízeným odstavováním uhelných elektráren, součástí pracovního programu financovaného Bruselem se staly i projekty zaměřené na právní zpochybnění stávajících kapacit elektráren. Daňoví poplatníci financují evropskou energetickou a environmentální politiku – a prostřednictvím odpovídajících dotací také organizace, které se snaží prosazovat její zpřísnění. Jedná se o politický konstrukt, který si jistě zaslouží důkladnou kontrolu.

Komise schválí – a nad záležitostí si umyje ruce

Tato záležitost se stává obzvláště citlivou, pokud jde o ovlivňování Evropského parlamentu. Komise je mocnou výkonnou mocí EU. Parlament má dohlížet na její práci a společně s Radou rozhoduje o evropské legislativě. Pokud programy financování schválené Komisí zahrnují i ​​lobbistické aktivity zaměřené na členy parlamentu, hranice mezi státní podporou a politickým lobbingem se stírají.

Bruselská obhajoba zní pozoruhodně jednoduše: Nevládní organizace si sepsaly vlastní pracovní programy. Nikdo v Komisi nenařídil žádná konkrétní lobbingová opatření. Odpovědnost tedy leží na organizacích.

Tento argument má však jednu chybu. Pracovní programy neskončily jen tak nekontrolovaně v nějakém šuplíku. Musely být schváleny, sladěny s politickými cíli financování a stát se součástí závazných dohod. Komise tak před udělením financování věděla, jaké aktivity organizace ve svých programech oznámily.

Gotink a Fidanza proto výslovně vyvracejí tvrzení, že úřad může odpovědnost zcela přesunout na příjemce finančních prostředků. Některé lobbistické aktivity byly popsány tak podrobně, že vytvářely dojem služby požadované, odměňované nebo monitorované Bruselem. Auditoři nebyli schopni prokázat, že Komise skutečně nařídila nějaká konkrétní opatření. Ani jejich vyšetřování neprokázalo žádné porušení zákona. Politická otázka odpovědnosti za schválené lobbistické programy však zůstává otevřená.

Dokonce i jejich vlastní rozpočtový komisař musel vyjádřit kritiku

Problém s dohodami o financování musel přiznat i evropský komisař pro rozpočet Piotr Serafin již v lednu 2025. Před Evropským parlamentem označil za nevhodné, že útvary Komise uzavřely smlouvy, které zavazovaly nevládní organizace k cílenému lobování u poslanců Evropského parlamentu. Sama Komise tak uznala, že její předchozí postupy financování překročily hranice, které hodlá v budoucnu respektovat.

Zjištění Evropského účetního dvora byla ještě závažnější. Ve své zvláštní zprávě č. 11/2025 kritizoval značný nedostatek transparentnosti ve financování nevládních organizací. Informace o využívání finančních prostředků EU na lobbistické činnosti nebyly dostatečně zveřejněny. Auditoři rovněž namítali, že Komise spolehlivě neověřila klíčové informace o příjemcích finančních prostředků a jejich financování.

Orgán, který zatěžuje firmy a občany neustále se rozšiřujícími požadavky na podávání zpráv, nedosáhl řádné transparentnosti, pokud jde o financování vlastních nevládních organizací. Teprve během auditu Komise vydala směrnici, která stanovila, že dohody o financování by neměly obsahovat žádnou povinnost lobovat u institucí EU. Zjevně to trvalo až po práci Účetního dvora, aby Brusel začal tento střet zájmů brát vážněji.

Zelení hájí příjemce peněz

To, že zrovna Zelení jsou ze všech stran vyšetřováním pobouřeni, není překvapivé, vzhledem k jejich politické blízkosti k mnoha ekologickým organizacím. Spolu se sociálními demokraty bojkotovali parlamentní pracovní skupinu. Podle zpravodajů nebyli k dispozici k výslechu ani bývalí komisaři EU Frans Timmermans a Virginijus Sinkevičius, kteří hráli ústřední roli v evropské environmentální politice. Poslanec Evropského parlamentu za Zelené Daniel Freund dokonce vnímá vyšetřování jako „útok na svobodu projevu“. Kritizuje skutečnost, že nikdo neprokázal žádné pochybení ze strany nevládních organizací. Tvrdí, že cílem je umlčet občanskou společnost. Samotné ekologické organizace také obviňují iniciátory z toho, že z politických důvodů chtějí omezit financování nezávislých organizací.

Tato obhajoba však opomíjí klíčový bod sporu. Ekologické organizace samozřejmě mohou svobodně prosazovat své politické názory, bojovat za přísnější předpisy a žalovat provozovatele elektráren. To je však v žádném případě neopravňuje k tomu, aby byly takové aktivity financovány z rozpočtu EU.

A proč by Evropská komise měla konkrétně financovat programy, které jsou zároveň zaměřeny na ovlivňování jejích parlamentních dozorců? Pokud je tato otázka již považována za útok na svobodu projevu, pak se kritika státního financování náhle stává údajnou hrozbou pro demokracii. Debata o veřejných financích je tak souhrnně reinterpretována jako debata o svobodě projevu.

Gotink a Fidanza si také stěžují, že samotná Komise ztížila parlamentním auditorům přístup k důležitým dokumentům. Získání těchto dokumentů bylo extrémně omezující a časově náročné. Pro instituci, která neustále požaduje od ostatních transparentnost a odpovědnost, je to usvědčující obžaloba.

Oba zpravodajové proto chtějí zabránit financování cíleného lobbování proti evropským a národním institucím. Takové aktivity by již neměly být povoleny jako smluvně vázané služby v rámci programů financování EU. Jejich návrhy stále vyžadují politické schválení. Nevládní organizace, které chtějí ovlivňovat členy parlamentu, zpřísňovat zákony nebo žalovat provozovatele elektráren, by tak měly i nadále moci učinit. Náklady by však neměly automaticky nést evropské daňové poplatníky.

 

Sdílet: