Co dělají větrné turbíny s duší?
Lidé žijící na venkově milují přírodu. Ráno se probouzejí, slyší štěbetání ptáků, sledují oblohu a zírají na pole a kopce kolem sebe. Milují své zahrady, otevřená pole, hory a jejich životy se točí kolem výhledu na venkovské okolí. Tuto kvalitu života, toto přírodní prostředí, narušuje pohled na větrné turbíny. Vrtí a točí se, vrhají stíny, působí hrozivě a zakrývají široký horizont. Brání láskyplnému, nerušenému pohledu na krásnou krajinu. Neuklidňují duši, ale spíše ji rozechvějí. Jejich přítomnost je pro duši bolestná.
Pravděpodobně znáte příběh Dona Quijota, který strávil svůj život bojem s větrnými mlýny, protože ohrožovaly jeho ideály. Odehrává se v minulé době. Ale v jádru je příběh moderní. Lidé se cítí těmito větrnými monstry ohroženi. Jejich pocity, jejich intuice jim obvykle při jejich pohledu říkají: „Ach, jak ošklivé, jak obludné, jak hrozivé!“ Každý, kdo někdy projel trasu regionem Weinviertel přes Poysdorf do České republiky nebo zažil Parndorf v Burgenlandu, je s přítomností těchto takzvaných „větrných elektráren“ obeznámen a v jejich blízkosti se cítí nesvůj. Chtějí se co nejrychleji dostat pryč, protože pohled je téměř nesnesitelný. Urážejí jejich city. Tak se cítí většina lidí. Lidé a větrné turbíny k sobě nepatří!
Mezi provozovateli a občanskými iniciativami vypukla válka
Rakouská společnost Wind power Austria pod vedením svého prezidenta Josefa Planka zahájila kampaň. Jejím cílem je přesvědčit lidi o výhodách větrného průmyslu. Do Dolního Rakouska vysílají takzvané „odborníky“, kteří argumentují, že klíčovými problémy jsou klimatické změny a nedostatek energie, a lákají lidi slibem levné větrné energie pro jejich domovy.
Ale i kdyby se stovky expertů snažily prodat větrný průmysl jako všelék s čísly, daty a vědeckými výpočty, nepřineslo by to nic dobrého. Protože většina lidí nechce větrné turbíny nikde poblíž sebe. Ani na polích, ani v lese. I kdyby mainstreamová tištěná média s úzkými finančními vazbami na větrný průmysl šířila propagandu a státní média jako ORF zesměšňovala občanské iniciativy, nepřineslo by to nic dobrého. Protože vedou válku proti těm, kteří se cítí masivně ohroženi tímto znečišťujícím průmyslem ve svém bezprostředním životním prostředí. Tito lidé jsou lid, ostře bojující suverén, který v příštích volbách rozhodne o tom, jak dobře či špatně si vláda v jejich státě povede. Ti, kdo nadále vedou válku proti svému vlastnímu lidu, se hořce naučí, co znamená trest.
Ve válce umírá pravda jako první
„Vede-li slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ Toto rčení z Dona Quijota by se dalo aplikovat na současnou politiku v Dolním Rakousku. Politici jsou slepí k nevýhodám větrného průmyslu; jsou vedeni a manipulováni mamonem jako slepci. K čemu je regionu zdroj energie s nespolehlivým a kolísavým výkonem, když ztratí svou krásu a kouzlo? Je Dolní Rakousko, které se nyní transformuje na stát větrných turbín, skutečně turistickým magnetem, který přitahuje návštěvníky?
Příroda je ničena, ptáci a hmyz decimováni, půda znečišťována a lidé onemocňují neslyšitelným hlukem. Toxická abraze dlouhodobě kontaminuje vodu a potraviny. Větrné turbíny proměňují kdysi úrodnou zemědělskou půdu, schopnou uživit obyvatelstvo, v poušť, kde se zvlněné výhonky tyčí jako pichlavé kaktusy. Politici slepě následují narativ energetické transformace. Zemědělci slepě následují peníze. Zadlužené komunity slepě doufají v zisky od lobby větrné energie, přitom prodávají svou půdu a ohrožují zdraví svých občanů a krásu svého domovského regionu.
Větrné turbíny ničí krásu krajiny, celého přírodního světa
Větrné farmy se nestaví v Klosterneuburgu, kde žije Mikl-Leitner. Nestaví se ani ve Wieselburgu, odkud Pernkopf pochází. Mají znetvořit krajinu v Hornerské pánvi, v Russbachu/Stranzendorfu, vstupní bráně do regionu Weinviertel, v Leobendorfu/Harmannsdorfu a v Traismaueru/Sitzenberg-Reidlingu, abychom jmenovali alespoň některé. Žádný politik nechce, aby tyto větrné monstra stála přímo před jeho vlastním domem. Jsou vnucena „obyčejným“ lidem a pak jsou překvapeni, když se brání.
A jakmile se příroda postaví proti ní a občanské iniciativy se postaví, nejsou brány vážně, nejsou slyšet a jejich obavy jsou hanobeny jako konspirační teorie. Propagandou jsou vykreslovány jako nevědecké idioty a zesměšňovány. Mám pocit, že politici často nemají ani smysl pro krásu, ani zodpovědnost, ani spojení s lidem. Působí jako vypočítaví autokraté, kteří zaprodávají duši svého lidu. Protože už dávno zapomněli, že tato národní duše existuje, se svou citlivostí a oceněním přírody, krajiny a neochvějnou láskou k vlasti. Kdo se rozhodne proti přírodě, ztratí všechno.
Komentář Angeliky Starkl