Vedení aliance zrušilo summit NATO v Tiraně příští rok kvůli rozpadu vztahů mezi EU a USA!
Vedení aliance zrušilo summit NATO v Tiraně příští rok kvůli rozpadu vztahů mezi EU a USA! Washington má lepší vztahy s našim nepřítelem (Ruskem) než s námi jako spojenci! A rovněž v Německu se dějí neuvěřitelné věci, když Olaf Scholz chce najednou jednat s Ruskem o míru a už nechce zničit Putina! A podle profesora z Kansasu se EU rozpadne!
Situace uvnitř NATO je nejhorší za 77 let od založení aliance. Takové názory začaly zaznívat v neděli poté, co se vedení NATO rozhodlo, že kvůli rozsáhlým vnitřním rozporům není možné příští rok uspořádat summit představitelů aliance v Tiraně [1]. Rozpory by totiž na summitu vyplavaly na povrch a posílily by nepřítele, tedy Rusko, uvádějí zástupci aliance. Summit NATO byl proto zrušen.
Pozorovatelé, a dokonce i americký Institut pro studium války (ISW), to označují za signál naprostého rozvratu uvnitř NATO v důsledku odklonu USA od evropských spojenců. Lze to prý označit i za signál porážky NATO v zástupné válce s Ruskem, protože USA jako nejsilnější země NATO mají v současné chvíli daleko lepší vztahy „s nepřítelem“ Ruskem než se spojenci.
Dalším důvodem jsou prý rozpory mezi Bruselem a Washingtonem o válce s Íránem a vedle toho o rozpory EU s Bílým domem o rozpočtu NATO, kde USA požadují, aby země NATO vynakládaly na obranu 5% HDP, což drtivá většina zemí NATO odmítla jako ekonomicky naprosto likvidační a nerealizovatelné.

Tím se myslí vztahy USA s Ruskem, které se odvíjejí od postavení dvou největších jaderných velmocí. Obě se navzájem nepokrytě respektují a obě ostentativně opovrhují Evropou, jmenovitě Evropskou unií. Dokonce lze tvrdit, že Evropou daleko více opovrhuje Trumpova administrativa než vedení v Kremlu. Jediným možným rozhodnutím tak bylo zrušit summit NATO, který se měl příští rok konat v Tiraně.
Tohle je jen ukázka toho, jak se aliance začíná rozpadat. Zároveň se tím potvrzuje, že NATO bez USA je jen prázdná schránka, prázdná skořápka. Právě tento výraz použil v neděli Zelenský, když prohlásil, že někteří spojenci, kteří Ukrajině dříve slibovali pomoc, ji nakonec vůbec neposkytují. Tyto země označil za „empty shells“, tedy prázdné schránky [2].
Olaf Scholz se vyslovil pro dialog EU s Ruskem
A spolu s tím se dějí neuvěřitelné věci i tady v Německu. Bývalý kancléř Olaf Scholz, který za svého působení v úřadu na náměstích burcoval k bombardování Ruska, k válce s Ruskem a k úplnému zničení Putina, teď najednou otočil. Začaly z něho vypadávat perly, které by od něj dříve nikdo nečekal. Scholz se totiž v panelovém pořadu „Elefantenrunde“ vyslovil pro dialog EU s Ruskem. Právě tento dialog podle něj může ukončit válku na Ukrajině a je potřeba ho vést vážně a zodpovědně.
Přepis videa
Olaf Scholz: Nesmí existovat žádná „německá výjimka“ ani zvláštní vztah k Rusku, ale jde o Evropskou unii a Rusko, které mohou věci v Evropě řešit společně. Právě proto však nebylo zlehčování situace dobrým nápadem.
Všichni u nás by si také měli znovu sáhnout do vlastního svědomí, protože je pravda, že některé komentáře a stanoviska politiků, novinářů i vědců znějí tak, jako by svět fungoval stále tak, že my v Evropě něco vymyslíme a ostatní pak musí dělat to, co chceme my.
Každý konflikt ve světě… A někdy si tady u nás možná ten či onen myslí, že je to přece daleko a tak. To si myslí i oni, když se dívají na nás. A nemít pro to žádný cit, to jsem vždycky považoval za strašné. Přece nemůžete chtít, aby tam někdo šel jako německý spolkový kancléř, francouzský prezident nebo britský premiér, řekl, co zlého udělali ti Rusové, a potom se zeptal: „Přijmeme proti nim na tiskovce společné prohlášení?“ A oni s nadšením: „Jasně!“ To je ale představa. K čemu se tady lidé tak dlouho vzdělávají, aby pak formulovali právě takové očekávání?
A to nebylo všechno. Vzápětí začal vysvětlovat, že byla obrovská chyba, když se představitelé EU snažili přesvědčit země BRICS a země globálního Jihu, aby se připojily k protiruským sankcím a prohlášením. Nelze prý čekat, že všechny země světa budou sdílet názory EU.
Bylo podle něj strašné a doslova naivní, když někam přijel politik ze země EU a začal tamní představitele žádat, aby se na závěr konference nebo summitu připojili k protiruskému prohlášení. Evropští politici čekali, že země třetího světa budou nadšeně souhlasit. Když nesouhlasily, v celé EU zavládlo rozčarování.
Rozum se politikům vrací až po odchodu z funkce
Scholz se po odchodu z vysoké politiky naprosto změnil. Najednou má rozumné názory, najednou chce jednat s Ruskem o konci války, najednou kritizuje politiky za to, že po zemích třetího světa chtějí rezoluce proti Rusku, které tyto země nikdy podpořit nemohou. Tady se ukazuje, jak fungují procesy národního řízení.
Dokud je politik u moci, musí bez výjimky poslouchat příkazy shora, tedy z Londýna a z Bruselu. Poslední obětí politického a ekonomického rozvratu v Německu je Mercedes. Automobilka oznámila, že zastavuje všechny investice v Německu a nyní posuzuje perspektivy dalšího osudu fabriky, včetně uzavírání svých fabrik.
Jakmile ale politik, který ničí svoji zemi, skončí ve vysoké politice, jakmile už není kancléřem ani šéfem strany, najednou je mu dovoleno říkat, co si myslí. Přesně takhle fungují procesy řízení, v nichž se od politiků nedočkáte rozumného slova, rozumného postoje, rozumného hlasování ani rozumného rozhodování.
Rozum se jim vrátí až ve chvíli, kdy ve vysoké politice skončí. Je to známý fenomén i z české politiky. Mohli bychom klidně jmenovat, ale jistě si na takové případy vzpomenete. Jakmile politik vypadne z vysoké politiky a přijde o moc, najednou říká věci, které byste od něho nikdy nečekali.
Jak funguje opraťové řízení a proč v Evropě slábne
To je jeden z důkazů, že vysoká politika pracuje pomocí takzvaného opraťového řízení. Jakmile se politik dostane k moci, nasadí mu chomout a zapřáhnou ho do vozu. Musí táhnout tím směrem, kterým kočí, tedy Londýn a jeho pobočka v Bruselu, táhne opratěmi.
Tažná kobyla ani kůň nesmějí zahnout doprava, když kočí táhne opratěmi doleva a volá „čehý“. Žádné „hot“ totiž od kočího nepřišlo. Kůň musí doleva, protože mu tam kočí opratěmi násilím táhne hlavu. V politice tyto opraťové povely fungují stejně, liší se jen povelová slova. Obvykle to jsou „sankce“, „fondy EU“, „barevné nepokoje“, “kompro ve skříni” a „evropské hodnoty“.
Pokaždé, když kočí z Bruselu a Londýna korigují své koně v EU, zaznívají tyto výkřiky jako varovné povely. Vláda v dané zemi totiž táhne jiným směrem, než jí velel povel z Bruselu či Londýna. Celá Evropa se v důsledku změn světového řádu proměňuje a opraťové řízení přestává fungovat.
Někteří koně a kobyly táhnou jinam, protože už nemají žaludek na povely z Bruselu a začínají táhnout směrem, kterým chce lid. To je jedna možnost. Druhou je, že v dané zemi je nový kočí, který vykopl původního kočího z Bruselu či Londýna z kozlíku. V takovém případě koně táhnou jinam, protože plní povely nového kočího v rozporu s přáním Londýna a jeho odštěpného podniku v Bruselu.
Michael Hudson očekává rozpad Evropy
Právě proto si profesor ekonomie z Missourské univerzity v Kansas City Michael Hudson myslí, že v EU nedojde k revoluci. Revoluce vyžaduje plán řízení a program, který v EU jako celku chybí. Místo revoluce tak podle něj nastane rozpad EU. Část zemí EU začne razit politiku navazování vztahů s Ruskem, Čínou a zeměmi BRICS. Jiné země budou pod řízením USA až do chvíle, kdy se v nich zhroutí procesy řízení. Ty se mohou zhroutit i uvnitř samotných Spojených států.
Přepis videa
Moderátor: Myslíte si, že západní Evropa bude prvním místem, kde dojde k revoluci? Denně se objevují nové snímky. Tento týden probíhá ve Španělsku generální stávka a zdá se, že si nikdo neuvědomuje, že se blíží nový svět v podobě globálního Jihu a zemí skupiny BRICS+. Vidíte, že by se západní Evropa změnila jako první nebo že by se jako první transformovala?
Michael Hudson: Je to stále na úrovni protestů, ještě ne na revoluční úrovni, protože revoluce by měla program a řekla by: „Toto je cíl naší revoluce.“ Zatím mohou jen protestovat. Ačkoli všechny průzkumy veřejného mínění i postoje voličů ukazují, že chtějí ukončit válku s Ruskem, obnovit obchod, normální obchod s Ruskem, a postavit se proti válkám USA, vlády Německa, Francie a Británie nevěnují žádnou pozornost tomu, co voliči skutečně chtějí. To vše vyvolává otázky.
Není to tedy ve skutečnosti demokracie. A tyto vlády, Merz v Německu, vláda ve Francii a tak dále, budou u moci ještě rok či dva. A co tedy v tomto mezidobí mohou voliči vůbec dělat? Celá struktura politického systému dělá z Evropy selhávající stát a je pravděpodobnější, že Evropa nezažije společnou revoluci. Rozpadne se a její jednotlivé části se vydají každá svou cestou.
Jiné části se vydají cestou Spojených států. Maďarsko, Československo a Bulharsko chtějí užší vztahy s Ruskem. Přední spojenci v NATO, Německo, Francie a Velká Británie, zůstanou na straně Spojených států, dokud je jejich obyvatelstvo, nezaměstnanost a hospodářská krize nepřimějí k tomu, aby byli nahrazeni.
Celá Evropa je selhávající systém, jehož jedinou možností záchrany je autokratické, autoritativní a diktátorské řízení, které Evropu přemění na válečnou ekonomiku připravující se na konflikt s Ruskem. Jedinou nadějí pro nás je, že v EU jsou takoví diletanti, že zřejmě nedokážou nastolit řízení na šesté prioritě v celé Evropě.
Válečná ekonomika a koalice ochotných
Mohou ale tento proces ukotvit v zemích takzvané koalice ochotných. Mezi ně může po volbách příští rok na podzim patřit i Slovensko pod vedením takzvaných progresivců, kteří se netají sympatiemi ke zkorumpovanému kyjevskému režimu a ochotou ho podporovat a vyzbrojovat. Možná ho budou ochotni podpořit i vojensky, pokud k tomu vydá povel NATO nebo EU.
Není proto jisté, jak bude rozpad vypadat geograficky. Do rozhodování mohou vstoupit i takové proměnné, jako je inflace nebo vypuknutí války NATO s Íránem a aktivace článku 5 ve chvíli, kdy americká armáda při pozemních operacích zjistí, že je sama nezvládne a bude potřebovat pomoc vojáků celé aliance. Ani tato varianta není vyloučená. Pentagon s tímto krizovým plánem podle Tuckera Carlsona opravdu počítá. Do vývoje tak může vstoupit řada okolností, které změní směr, jímž se EU ubírá.

EU jako projekt selhala a svým členům už neposkytuje výhody a jistoty, které jim nabízela před lety, když do ní vstupovali. Dnes je EU v anglické terminologii jen „vehicle“, tedy prostředek k prosazování pokračování války na Ukrajině za každou cenu. I za cenu ničení evropské ekonomiky, evropského průmyslu, evropských domácností a především evropské bezpečnosti, protože nás posouvá stále blíže k válce s Ruskem.
A přesto spousta lidí volí strany, které jdou té válce vstříc. Vůbec přitom nepobírají, že politici, které volí, je do války proti Rusku pošlou bez mrknutí oka. Za první světové války nás proti Rusku posílali Habsburkové. Za druhé světové války Slováky posílal Hitler a Češi „jen“ makali pro Říši ve zbrojním průmyslu. Tentokrát by nás do té války všechny poslala Evropská unie.
Dohoda velmocí jako cesta k odvrácení války
Nespoléhejme na to, že naše vlády by do války nešly. Jakmile by na Evropu začaly padat rakety, padaly by na průmyslové a zbrojní závody v celé EU bez rozdílu, včetně Česka a Slovenska. V takovém okamžiku by vládám nezbylo nic jiného než jít do války proti Rusku.
Abeceda válečných konfliktů tyhle postupy zná moc dobře. Na počátku nikdo válku nechce. Postupně mu ale nic jiného nezbude. Jedinou možností, jak tomu zabránit, je ukotvení nového světového řádu na základě dohod velmocí, tedy Ruska, USA a Číny. Jen tak lze tomuto konfliktu v Evropě zabránit. Prvním pozitivním signálem je zrušení summitu NATO v Tiraně. To je totiž ta nejlepší zpráva pro mír za poslední roky!

