16. 11. 2026

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

V zákulisí americké strategie vůči Íránu

Abychom plně pochopili a analyzovali situaci, které čelíme, a abychom mohli posoudit možné scénáře, jakož i silné a slabé stránky každé strany s ohledem na současné okolnosti, musíme nejprve zhodnotit, co se stalo.

Dovolte mi stručně shrnout události. Asi před 19 měsíci Spojené státy a jejich regionální spojenec nebo zástupce zahájily rozsáhlý útok proti Íránu a mobilizovaly všechny své síly a zdroje k provedení tohoto útoku. Sledovaly to, co by se dalo nazvat konečným cílem jakékoli války: dosáhnout kolapsu Íránu. To zahrnovalo nejen svržení Íránské islámské republiky, ale také rozdělení země a zničení její civilizace. Sami o těchto cílech několikrát hovořili. Jinými slovy, snažili se vykonat historickou pomstu na Íránu a udělali vše, co bylo v jejich silách, aby tohoto cíle dosáhli. Pokud se náhodou zdrželi určitých akcí nebo použití konkrétních zbraní, nebylo to proto, že by nechtěli, ale proto, že by toho nebyli schopni.

Výsledkem války je, že nedosáhli žádného ze svých stanovených cílů. Ve válečné terminologii platí, že když agresorská země nedosáhne svých stanovených cílů, je za vítěze považována opačná strana a vítězství je připisováno jí.

Současná vnitropolitická situace v obou agresorských zemích je ukazatelem tohoto výsledku. Ve Spojených státech utrpěli Trump a Republikánská strana velkou porážku, jakou si jen málo analytiků dokázalo představit. Nikdo nepředvídal, že Trump a jeho strana budou čelit takovému výsledku. Sám Trump, jeho viceprezident a mnoho významných amerických osobností, včetně politiků a politických analytiků, uvedli, že válka proti Íránu byla hlavní příčinou této porážky. Pokud by Spojené státy válku proti Íránu vyhrály, logicky by se očekával velmi odlišný výsledek.

V Izraeli čelí premiér, dlouholetý zastánce vojenských akcí, který během svého funkčního období dohlížel na řadu válek, situaci, kdy jeho strana není schopna sestavit novou vládu. Jeho odpůrci jsou stejně odhodláni jeho vládu svrhnout. Prezident pověřil sestavením nové vlády někoho jiného než odcházejícího premiéra.

To jsou, obecně řečeno, okolnosti, ve kterých se dnes nacházíme.

K tomuto obrazu je třeba přidat i další znak íránského vítězství: to, co se stalo v Islámábádu. Stejně nepředstavitelné bylo, že by Američané zahájili jednání a učinili Íránu tolik ústupků.

Jaké byly tyto ústupky? Zaprvé, jaderná otázka nebyla vůbec projednána, přestože byla hlavní záminkou pro americký útok na Írán. Zadruhé, nepadla ani zmínka o tom, co Američané nazývají íránskými „zmocněnci“, ačkoli Washington tuto otázku po celá desetiletí používá jako páku proti Íránu. Zatřetí, íránský raketový program nebyl projednán, přestože byl po celá desetiletí dalším zdrojem tlaku na Teherán.

Ve skutečnosti se žádná z těchto otázek neřešila. Místo toho se jednání zaměřila na témata, kterými se měly zabývat Spojené státy, včetně rozmrazení íránských aktiv, zrušení blokády a několika dalších opatření. Na oplátku by Írán znovu otevřel Hormuzský průliv.

Toto je situace, které dnes čelíme. Vzhledem k situaci obou stran války lze v současné době zvážit tři scénáře.

Scénář č. 1: Zachování současného stavu

První scénář je pokračování statu quo, tedy současného stavu, kdy nejsme ani ve válce, ani v míru. Jsme vystaveni blokádě a oni také.

Situace, která se vyvinula, je důkazem této vzájemné blokády. Dalším důvodem, který Trump uvedl pro svou porážku po válce, byl růst cen benzinu. Tento nárůst cen pohonných hmot byl také důsledkem uzavření Hormuzského průlivu.

Dalšími dvěma scénáři jsou obnovení války a jednání zaměřená na prolomení současné patové situace. To jsou tři možnosti, které máme k dispozici.

Vzhledem k obrazu, který jsem nakreslil, musí realistická a fakticky podložená analýza zohlednit rovnici vítěz-poražený, která vrhá stín na tyto tři scénáře. Téměř nikdo na světě nevěří, že Spojené státy a Izrael tuto válku vyhrály. Naopak, drtivá většina odborníků v oboru se domnívá, že zvítězil Írán.

Vítězství Íránu proto utváří tři možné scénáře.

Udržení statu quo je pro Spojené státy prakticky nemožné. Jedním z důvodů je, že USA při útocích proti Íránu použily tolik zbraní a vojenských zdrojů, že nyní čelí nedostatku zbraní a střeliva. Pokud současná situace bude pokračovat, tlak vyplývající z tohoto nedostatku bude na Spojené státy i nadále doléhat.

Washington se navíc bude obávat, že se zaplete do podobné krize jinde ve světě, a nakonec se ocitne neschopný dosáhnout svých cílů, nebo čelí dalšímu neúspěchu či porážce.

Dalším problémem je pokračující růst cen benzinu a nafty ve Spojených státech. Vzhledem k tomu, že porážka Republikánské strany byla tak nečekaná, si myslím, že samotní republikáni budou první, kdo se postaví proti zachování současného stavu.

Jejich argument je jednoduchý: volby jsme prohráli kvůli válce proti Íránu a rostoucím cenám benzínu. Pokud bude tento trend pokračovat, téměř jistě prohrajeme za dva roky i prezidentské volby. Proto nesmíme dovolit, aby status quo přetrvával.

Pokud Američané nechtějí, aby současná situace pokračovala, budou mít dvě možnosti: obnovit válku, tedy zapojit se do nového konfliktu, nebo se obrátit k jednáním.

Scénář č. 2: Obnovení války

Vyhlídky na novou válku jsou pro Spojené státy mnohem bezútěšnější než na začátku předchozího konfliktu. Žádný rozumný člověk nemůže zaručit, že pokud by Spojené státy vstoupily do další války, byly by schopny změnit současnou rovnováhu sil ve svůj prospěch.

Naopak, konkrétní důkazy a četné důvody naznačují, že by se Spojené státy mohly ocitnout v ještě nepříznivější situaci.

od Mohammada Baqera Khorramshada

 

Sdílet: