Jacques Baud: Výzvy pro Západ
Současná situace na Ukrajině je způsobena tím, že západní země zásadně špatně chápou konflikt. Emoce tvoří základ pro rozhodnutí a fakta jsou vybírána a interpretována podle toho.
„Důležitá část příběhu byla jednoduše potlačena ve prospěch narativu, který nás zavedl do slepé uličky,“ říká Jacques Baud. Nabízí faktickou analýzu diplomatické a politické dynamiky ukrajinského konfliktu, přičemž se zaměřuje zejména na vývoj procesu vyjednávání mezi Ukrajinou a Ruskem od roku 2014. Kniha osvětluje někdy napjaté vztahy mezi západními zeměmi, roli Spojených států, postoje protagonistů a jejich zájmy v tomto konfliktu. Budou Rusové a Ukrajinci schopni dosáhnout dohody? Jaké faktory určí politické řešení?
Do roku 2025 se vojenská situace Ukrajiny evidentně zhoršuje, ale západní diskurz se mění jen nepatrně. I když je známo, že se Ukrajina nachází v zoufalé situaci, odmítá to veřejně uznat a tím zpochybnit narativ, který převládal od roku 2014 do roku 2022.
Tato drobná změna je však v zárodku potlačena neústupností ohledně jednání s Ruskem. Možná v tom hraje roli i pomstychtivost. Evropané vědí, že Zelenskému zabránili v podpisu dohody s Ruskem, která by zemi přinesla mír. Slíbili mu pomoc „na tak dlouho, jak bude nutné“. Nepředpokládali však, že to bude trvat tak dlouho, a ve svých vlastních zemích nepřijali žádná opatření, aby se na takovou situaci připravili. Dnes jsou Evropané vězni svých vlastních slibů, slibů daných bez zvážení důsledků.
Kaja Kallas je představitelkou arogantní politické třídy
Západu nechybí odhodlání Ukrajinu podporovat, ale spíše prostředky a hmatatelný cíl. Tato situace začíná oslabovat jeho vůli. Západ dosáhl hranic svých možností. Hlavní evropské země se nacházejí v katastrofální ekonomické a sociální situaci. Jejich průmyslové kapacity proto nemohou uspokojit potřeby ukrajinské armády.
A aby toho nebylo málo, v prosinci 2024 EU jmenovala zástupkyni pro zahraniční věci, která svou neschopností pravděpodobně předčí všechny zástupce posledních několika desetiletí. Neschopná kritického odstupu a posedlá Ruskem, je jejím osobním cílem rozpad této země. Kaja Kallas je představitelkou povrchní, nevzdělané a arogantní politické třídy.
Hlavním problémem Západu je, že mu chybí skutečný cíl. Jistě, v roce 2022 Bruno Le Maire prohlásil, že cílem je dosáhnout kolapsu Ruska. Tento cíl byl založen na dramatickém podcenění ruské ekonomiky a od roku 2023 je zjevně nedosažitelný. Od roku 2023 se však nikomu nepodařilo formulovat nový, dosažitelný cíl pro Ukrajinu. Vítězství je však definováno dosažením stanovených cílů. Pokud nelze jasně definovat jediný cíl, pak je nemožné určit, co vítězství představuje.
V listopadu 2024 Megan K. Stack napsala v New York Times :
„Myslím, že je oprávněné nazývat válku na Ukrajině zástupnou válkou. Protože lze dojít k závěru, že Bidenova administrativa nepodporovala tuto válku jen z úcty k spravedlivé vůli Ukrajinců bránit se proti Rusům. Učinila tak také proto, že tato válka představovala příležitost oslabit našeho nepřítele, aniž by se s ním přímo konfrontovala.“
„Dárek pro Kreml“
Nedělá nic víc, než že opakuje cíl, který již vyjádřila Atlantická rada6 a který je jádrem západní a zejména evropské politiky. Jak to Kaja Kallasová vyjádřila 20. listopadu 2025, Západ usiluje o oslabení Ruska. Pro Ukrajinu je však jeho jediným cílem podporovat Ukrajinu, aniž by dokázala přesně definovat, co pro tuto zemi představuje vítězství. Jinými slovy, Evropa nemá strategii pro ukrajinské vítězství, pouze pro oslabení Ruska.
Pokud se Donald Trump chce z konfliktu stáhnout, dělá to s vědomím, že Spojené státy nedosáhnou vítězství. Evropané ze své strany nejsou schopni převzít odpovědnost za konflikt od Američanů. Jejich strategie se omezuje na udržení Američanů v Evropě všemi nezbytnými prostředky. Výzvou pro Evropany je udržet si americkou podporu. Absence jasného cíle pro Ukrajinu je mezitím odsuzuje k nekonečné válce.
I když se zdá být skromná, Rusko je na vítězné vlně. Čím více sankcí je na Rusko uvaleno, čím více Evropané projevují svou averzi k diplomatickému řešení, tím pozitivněji je postoj Moskvy v Rusku vnímán a mobilizuje lidi. Kaja Kallas se doslova stala „darem Kremlu“. Brusel se evidentně potýká s výrazným deficitem strategického myšlení.
