Milan Jelen: Temné rozsudky

Níže jsou zachyceny tresty smrti podle toho, v době kterého prezidenta byly vyhlášeny, případně uskutečněny. Samozřejmě že to nevrhá veškerou vinu na nejvyššího státníka, ale československý nebo český prezident mohl udělit milost nebo aspoň trest zmírnit – snížit.

Tresty smrti 1918 – 1960

Vidíme, že v době TGM byl trest vyhlášen nad Janosem (Janem) Szanyim. Nejvyšší trest byl udělen za vojenskou zradu a špionáž ve prospěch Maďarské republiky rad po I. Světové válce. Exekuce nebyla vykonána, prezident sáhl ke změně – 20 let těžkého žaláře.

Za E. Beneše byly kolem roku 1936 odsouzeni k smrti celkem 3 lidé. Byl to Heinrich (Jindřich) Müller. Jednalo se o civilního agenta německé špionáže v rámci Abwehru. Své nadřízené informoval o československém pohraničním opevnění a o vojenských objektech na severu Čech vůbec. Trest na životě byl E. Benešem změněn na doživotí. Další na řadě byl Walter (Valtr) Wünsche. Byl to bývalý voják v hodnosti plukovníka. Z finančních a ideologických důvodů předával citlivá data německé straně. Za vážnou vojenskou zradu nemohlo následovat nic jiného než trest smrti. Z humanitárních důvodů (5 dětí) mu byla udělena milost. Zajímavostí je, že se v době války a okupace na osud Wünscheho ptal dokonce A. Hitler. Posledním fatálně odsouzeným člověkem před II. světovou válkou byl Kurt (Karel) Rumpel, Němec žijící v ČSR. Byl to inženýr a technik. Provinil se technickou a zbrojně průmyslovou špionáží. E. Beneš rozsudek změnil na těžký žalář.

Za 6 týdnů „vládnutí“ generála Jana Syrového, dále státního prezidenta Emila Háchy a druhé éry Edvarda Beneše nebyl vyhlášen ani jeden trest smrti politického charakteru (tedy přibližně v letech 1938 – 1948). Samozřejmě více než 4 500 politických poprav v rámci fašistické okupace nelze připsat na konto E. Háchy.

Ovšem hned 3 roky po válce pod dohledem E. Beneše byly zahájeny retribuce. Zákon podepsán 19.6.1946 Tedy tresty smrti, které byly spojeny s nejzávažnějšími válečnými zločiny, zradou národa a kolaborací s hitlerovskou mocí. O život tímto způsobem přišlo 725 osob (475 Němců a 234 Čechů). Vyhnout se popravě nepodařilo téměř nikomu. Zachránili se tak například Němci, kterým se podařilo před spravedlností utéci. Někteří viníci zemřeli na nebezpečné nemoci (tyfus) nebo jinak (sebevražda) ještě před popravou. Milosti od E. Beneše byly vlastně velmi těžko k získání. Popravy měly být a také byly uskutečněny do 2 hodin od vyhlášení rozsudku. Tedy prakticky nemožná situace. Je známo jméno novináře Jaroslava Křemena, který byl za propagaci nacismu a kolaboraci odsouzen 22. 4. 1947 k hrdelnímu trestu. Zde to E. Beneš ještě stihl a změnil trest na doživotí. Po zkrácení trestu v roce 1954 A. Zápotockým, byl v roce 1960 propuštěn v rámci amnestie a žil až do roku 1978.

Došlo i k záměně jmen… hrdina od Tobruku generál Jaroslav Selner byl vyšetřován po válce na podnět obranného zpravodajství. Vyšlo najevo, že kompromateriály a podezření z kolaborace sedělo na nacistického úředníka a agenta Ernsta Seltnera. Přesto tento opravdový vlastenec J. Selner čelil až do své smrti 1973 obviněním a persekuci. Jeho trest smrti byl nesprávně vyhlášen v roce 1949. Byl vyznamenán mnoha vysokými řády, jmenován čestným občanem Kladna. Tam je po něm v Kročehlavech pojmenovaná i ulice. Pamětní desku najdeme od r. 2016 na budově kladenského gymnázia.

V ojedinělých případech došlo i k dalším záměnám identity – justičním omylům. V tomto případě byl nešťastník pohřben do anonymního hromadného hrobu (např.Praha Ďáblice) pod nepravým jménem a objasnění takových „omylů“ bylo kdysi i nyní pro historiky nemožné.

Podle paragrafu 31 velkého retribučního dekretu sice odsouzený měl právo žádat hlavu státu o milost, ale žádost neměla odkladný účinek. Trest smrti musel být vykonán do 2 hodin od vyhlášení verdiktu. Aby mohl prezident milost vůbec udělit, musel jednat extrémně rychle – buď byl s případem dopředu detailně seznámen prostřednictvím ministerstva spravedlnosti, nebo musel dostat okamžité echo přímo ze soudní síně, že daný případ vykazuje polehčující okolnosti (např. že odsouzený sice kolaboroval, ale zároveň skrytě pomáhal odboji či zachránil konkrétní lidské životy).

Prvními popravenými osobami v rámci retribuce byli 27.6.1946 Jan Rys–Rozsévač (Josef), Josef Burda a Jaroslav Čermák. Jednalo se o oběšení v Pankrácké věznici kvůli aktivitám v kolaborantské organizaci Vlajka. Prvními popravenými z politických důvodů byl Miloslav Choc a Slavoj Šádek 19.2.1949 za velezradu a vraždu. 189 poprav a 12 retribučních trestů (zbylých po E. Benešovi) za K. Gottwalda nebudeme rozebírat detailně. Spíše se zaměříme na nejznámější vymyšlené kauzy. Jednalo se např. o případ skupiny Milady Horákové, při které byly popraveny 4 osoby 27.6.1950. V souvislosti s tím bylo již dříve 5.11.1949 popraveno 6 lidí. Kromě 10 trestů smrti bylo v souvisejících procesech po celé republice souzeno celkem 639 občanů, 48 z nich bylo odsouzeno na doživotí a další rozsudky věznění v celkové sumě 7830 let. Stranický aparát zajistil, že z celé země přicházely stovky rezolucí, které prahly po trestech smrti pro „viníky“. Milada Horáková byla ojedinělým případem ženy, odsouzené k trestu smrti z politických, ne kriminálních důvodů.

3.8.1951 a poté 20.5.1952 a 25.5.1953 bylo popraveno 11 osob a dalších téměř 100 lidí, kteří byli odsouzeni v případu Babice. Jednalo se o zastřelení 3 stranických funkcionářů v budově základní školy v Babicích na Třebíčsku 2.7.1951. Mezi popravenými byli i 3 duchovní František Pařil, Jan Bula a Václav Drbola. S V.Drbolou je spojena kuriózní situace, kdy se přiznal po mučení k nepřímé účasti na likvidaci členů komunistické strany, ačkoliv byl v době střelby již 3 týdny vězněn.6.6.2026 byli v Brně svatořečeni Jan Bula a Václav Drbola. Trochu mi vadí, že se bagatelizuje násilná smrt Tomáše Kuchtíka, Josefa Roupce a Bohumíra Netoličky, kteří (ač komunisté) vlastně byli oběťmi událostí v Babicích. V letech 1951 až dodnes byly různé pomníky a památníky těmto třem odhalovány, rušeny a odstraňovány. Proto přímo v Babicích se pamětníci události velmi neradi vyjadřují a hodnotí ji.

Třetí velmi ožehavou událostí byl proces s vysokým komunistickým představitelem Rudolfem Slánským a jeho druhy. Jednalo se o mocenský souboj v čele KSČ, vždyť Rudolf Slánský byl generální tajemník KSČ. Vykonstruovaný proces sledoval jistě i sovětské Stalinovy zájmy. V neposlední řadě se jednalo i o protižidovský zásah. 11 ze 14 obviněných mělo židovský původ. V procesu, který probíhal od 20. do 27. 11. 1952 i pod dohledem sovětských poradců, padlo 11 rozsudků smrti. 3 byli odsouzeni na doživotí. 3.12.1952 byly exekuce vykonány. K. Gottwald odmítl udělit milosti a symbolicky byl popel popravených rozmetán po komunikacích.

Potom byl na řadě Antonín Zápotocký. Za něj bylo 47 politických trestů smrti a také 47 kriminálních trestů smrti. Nejznámější kauzou je odsouzení části skupiny bratří Mašínů. 5 členů  této šestičlenné skupiny se pokusilo ilegálně v říjnu 1953 dostat do Západního Berlína.. 3. – 4. došlo k překročení hranic Československa s NDR. Byli odhaleni a celkem 20 000 příslušníků Volkspolizei a Sovětské armády bylo vyčleněno na jejich pronásledování a dopadení. Celkem 4 ozbrojenci Volkspolizei byli zastřeleni Ctiradem Mašínem a dokonce 3 policisté se omylem postříleli mezi sebou. Zbyněk Janata a Václav Švéda (vážně zraněn) byli dopadeni a vydáni československým orgánům. 31.10. Milan Paumer (poté byl léčen kvůli průstřelu břicha) a Josef Mašín dorazili do Západního Berlína. Ctirad Mašín se na totéž místo dopravil na podvozku vlaku Později se všichni 3 dostali do USA a přihlásili se do americké armády.

Zbyněk Janata, Václav Švéda a bratr Zdeny Mašínové Ctibor Novák byli popraveni 2.5.1955. A to se Ctibor útěku do Německa vůbec nezúčastnil.

Následuje 12 politických poprav v gesci Antonína Novotného. Zde musím uvést konkrétní jména : 10.1.1958 byli popraveni Jaroslav Čuba a Josef Müller, spolu působili na Moravě, ukrývali a shromažďovali zbraně, plánovali sabotáže. Odsouzeni za velezradu a záškodnictví. 2.4.1958 byl popraven Kamil Heide za velezradu a špionáž. Pomáhal také organizovat útěky občanů na Západ 4.6.1958 popraven Václav Kvíčera. Důvody byly velezrada a vyzvědačství. Kurýrům západních služeb předával hospodářské a vojenské informace o Československu. 3.2.1959 došlo k popravě Štefana Šatary. Prý byl protikomunistický aktivista a kurýr. Praktikoval sám nelegální přechody hranic a při jednom z nich byl zadržen pohraničníky.

Teď se zmíním o zvláštní šestici „viníků“. Bratři Vratislav Černý a Bohumil Černý zaplatili svým životem 14.5.1958 jako hospodářští záškodníci. Jednalo se o kriminálně ekonomickou činnost. Organizování černého trhu, spekulace, přesněji hospodářská sabotáž. Shrnuto jako pokus o podkopání základů lidově-demokratického zřízení. 4.6.1958 byl nejpřísněji potrestán Jan Šmíd. Byl to vysoce postavený úředník obviněný z rozsáhlé korupce, zpronevěry a falšování hospodářských výsledků. Proces byl politicky stylizován jako očista státního aparátu od „buržoazních živlů“. Josef Jirousek byl potrestán 24.9.1958 na hrdle za sabotáž v průmyslovém podniku. Byl obviněn z úmyslného politického činu, který měl za cíl poškození pětiletého plánu. 11.3.1959 byl popraven Antonín Maštalíř. U něj se prolínal trest v rámci retribuce a přepadení s vraždou. Navíc mu byl přiřčen motiv politický – rozvracení republiky. Zde se promítlo jeho dřívější protirežimní jednání. Poslední z řady hospodářských zločinů se odehrál 19.1.1960. Měl prý na kontě rozsáhlé podvody a hospodářskou sabotáž ve státním podniku. Bylo vše hodnoceno jako politicky motivovaný útok na hospodářství ČSSR.

Úplně poslední politicky zdůvodněnou popravou byla smrt Vladivoje Tomka v Praze, v Pankrácké věznici 17.11.1960. V. Tomek byl skaut a člen protikomunistické odbojové skupiny, kterou jako dvacetiletý založil se svými spolužáky v Praze. Skupina plánovala ozbrojené povstání. V roce 1952 se pokusili získat zbraně a při potyčce zastřelili vojáka základní služby. Bezpečnostní složky je odhalily až po sedmi letech v roce 1959. Tomek byl odsouzen k trestu smrti za velezradu a vraždu. Milost A. Novotný zamítl.

Rozsáhlá amnestie prezidenta Antonína Novotného byla vyhlášena 9. května 1960 u příležitosti 15. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Z věznic bylo propuštěno celkem 5 601 politických vězňů. Kdo byl propuštěn: Svobodu získala řada osobností veřejného života, spisovatelů, kněží či bývalých vojáků. Mezi propuštěnými byli například spisovatelé Jan Zahradníček, Josef Knap a František Křelina, nebo budoucí kardinál Štěpán Trochta a převor Anastáz Opasek. Budoucí prezident Gustáv Husák byl z vězení propuštěn až při další amnestii A. Novotného (1963). Amnestie sice znamenala fyzické opuštění věznic, ale propuštění vězni byli i nadále občany druhé kategorie. Domů se vraceli s podlomeným zdravím (básník Jan Zahradníček zemřel pouhých pět měsíců po svém propuštění na následky věznění).

Nesměli vykonávat svá původní povolání a museli nastoupit do dělnických profesí.

Státní bezpečnost (StB) je nadále bedlivě sledovala.

Zde bychom mohli přehled politicky popravených osob uzavřít s konstatováním, že od data 27.6.1946 do 17.11.1960 bylo na popravištích našeho státu uskutečněno cca 989 trestů smrti, které byly spojeny s politickou vinou. Nejvíce bylo 737 retribučních poválečných exekucí. Dalších 252 souviselo převážně s protisocialistickými a protikomunistickými činy.

T. G. Masaryk ve svém období nedopustil 1 popravu, E. Beneš odmítl před II. světovou válkou 3 popravy.

Jak bylo dříve uvedeno gen Syrový, E. Hácha a E. Beneš po válce(u něj s výjimkou retribucí) neměli ve svém rejstříku politické tresty smrti. Ty se uskutečnily v době K. Gottwalda, A. Zápotockého a A. Novotného ( ten za posledních 7 – 8 let svého „vládnutí“ neudělil ani jeden takovýto trest).

Pozoruhodné je, že L. Svoboda a G. Husák se v politické oblasti obešli bez šibenice a v tomto směru zůstali čistí.

Pokud se týká kriminálních i politických trestů smrti, byl poslední vykonán 2.2.1989. Jednalo se o pětinásobného vraha Vladimíra Lulka z Předměřic nad Labem ( zabil 4 děti a manželku, navíc tu byl pokus o vraždu sousedky). 8.6.1989 byla poslední kriminální poprava na Slovensku 8.6.1989. Jednalo se o Štefana Svitka, který spáchal trojnásobnou vraždu v těžkém opojení alkoholem. Manželku a 2 dcery nejen brutálně zavraždil, ale prováděl zvěrstva i po jejich smrti. Kuriózní byl případ dvojnásobného vraha Zdeňka Vocáska, odsouzeného 8.9.1988. Prezident G. Husák zamítl 6.12.1989 žádost o milost a exekuce měla být provedena 27.12.1989. Sametová revoluce tomu zabránila a 2.8.1990 byl trest změněn na doživotí. 2.5. 1990 Federální shromáždění definitivně zrušilo jakýkoliv trest smrti. Proto logicky se V. Havel, V. Klaus, M. Zeman a P. Pavel nemohli být s tresty smrti kriminálními ani politickými od té doby spojováni.

Milan Jelen