Veřejnoprávní nevolnictví
Libtardi nám to tady trochu hrotí, tak hodíme na stůl na nějaká fakta.
Česká televize a Český rozhlas jsou tzv. veřejnoprávní média. Tento status by měl zajistit jejich nezávislost na státu a jakékoli ideologii. Nicméně realita je odlišná. Byla to státní moc, kdo vnutil občanům povinnost odevzdávat část příjmů těmto médiím. Státní moc je prohlásila de iure za koncesionáře, de facto však my „koncesionáři“ nemáme žádný reálný prostředek tato práva koncesionáře vykonávat. V podstatě se tak děje to, že parazitická média ČT a ČRo jsou financována z „příspěvku“, kterým ale není nic jiného než speciální daň zamaskovaná za „koncesionářský“ poplatek.
Vlastně ano, zapomněl jsem, naše práva „koncesionáře“ vykonáváme skrze Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), kterou volí sněmovna. Pravidelně propuká diskuse, jak sestavit tuto radu, aby byla ideově v pořádku a nedostal se do ní někdo nežádoucí, kdo se nachází mimo hlavní proud a mohl by narušovat zavedené pořádky.
Ten poplatek je účelový, lživý a cynický konstrukt. My jeho poplatníci nejsme koncesionáři, jsme mediální nevolníci, které měsíčně zotročuje Česká televize a Český rozhlas.
Kdyby to speciální daň nebyla, bylo by možné z ní provést opt-out. Prostě prohlásit, že služby „veřejnoprávního“ média nepoužíváme, díky moc, o být „koncesionářem“ nemáme zájem a tudíž že ani nebudeme platit „koncesionářský“ poplatek. Již tak silně omezené právo provést opt-out dále omezila a lidem fakticky upřela právě minulá neomarxistická vláda, když poplatek koncipovala jako daň ze způsobilého zařízení. Tím současně výrazně posílila další oprávnění veřejnoprávního média vydírat z fyzických i právnických osob poplatek, správněji daň, aniž by jakkoli posílila práva těchto vydíraných subjektů. Výměnou za to se jim „veřejnoprávní“ média zavázala sloužit, takže dnes obě instituce jedou na zeleném proválečném liberalismu jako smažka na perníku
Tolik na téma nezávislosti.
Současné libtardí protestování je velice komické. Je to asi poprvé v historii České republiky, kdy občané demonstrují za to, aby mohli platit nějaký poplatek. Tak to alespoň vypadá. Ve skutečnosti jim nikdo nebere jejich právo platit za službu, která se jim líbí, ani jim nebere právo platit za službu, která se jim nelíbí a nechtějí jí odebírat. Premiér Babiš jednoznačně prohlásil, že součástí konečného znění zákona bude i možnost platit poplatky dobrovolně, ale i kdyby nebyla, existují dnes různé ty dárcovské platformy, kde se lidé mohou složit na co uznají za vhodné. Oni ale ve skutečnosti nedemonstrují za to, aby poplatky mohli platit oni, oni demonstrují za to, aby poplatky museli platit jiní a pomohli jim financovat jejich oblíbené libtardské vysílačky.
Libtardi při výkonu práva shromažďovacího zacházejí poměrně daleko. Vzpomeňme napřed na událost, kdy právo shromažďovací vykonával jistý Dr. Ševčík, nyní poslanec parlamentu, tehdy děkan jedné z fakult VŠE. Připletl se do nějaké šarvátky poblíž muzea. Neprokázalo se, že by Dr. Ševčík někomu ublížil nebo něco poškodil, nicméně sama účast na protivládním shromáždění mu byla přičtena k tíži, byl shledán ideologicky nespolehlivým pro setrvání ve vedení vysoké školy a v jejím důsledku musel opustit svoji funkci, protože jsme nežili ve svobodné zemi, ale ve fialovské libtardské diktatuře.
Minulý víkend došlo k protestům u sídla sněmovny. Libtardům se nelíbilo, že koaliční poslanci chtěli vykonávat svá oprávnění zastupitele ve 4:36, zatímco v libtardském podání se demokratický systém realizuje pouze od 10:00 do 14:00, což je zhruba tak pracovní doba v průměrné neziskovce. Libtardi byli vzteklí, že s nimi koalice vyjebala a nemohli v parlamentu obstruovat, protože o hlasování nevěděli a odjeli po vzoru hradního mírotvůrce na svou pátou, šestou či jedenáctou dovolenou. Vztek se přelil do násilných aktů, kdy se u sněmovny házelo dlažební kostkou.
Později se ukázalo, že pravdoláskovní riot s kostkou byla paní režisérka Kateřina Dudová. Své jednání vysvětlovala tak, že byla ve víru emocí. S výtržnicí Dudovou bylo zahájeno přestupkové řízení. Zde se opět vrátím k osobě Dr. Ševčíka, který nic neházel, nic nepoškozoval a nikomu neubližoval. Bude také paní režisérku někdo proskribovat v zaměstnání? Myslím si, že ne, protože paní režisérka je vcelku dobře postradatelná. Její dosavadní umělecká kariéra zahrnuje čtyři díla, která na ČSFD oscilují mezi 49 a 69% při počtu pár desítek hodnocení na snímek, takže paní Dudová asi nebude druhý Steven Spielberg.
Více než svou tvorbou ale v minulosti zaujala svými alkoholickými výstupy, kdy se společensky unavená válela na schodech Rudolfina poté, co její dílo nezaujalo na předávání cen Český lev. Jednalo se o dílo s názvem „Moje nebe je horší než tvoje peklo“ z roku 2023 je o jejím bývalém příteli Janu Kačenovi, jenž v roce 2019 inhaloval výpary z Ferdinandova pramene v Mariánských Lázních a spadl dovnitř, což mu přivodilo fatální poškození mozku. V jaké kondici se pan Kačena před tímto aktem sebedestrukce nacházel, se mi nepodařilo zjistit.
V říjnu 2018 na policii nahlásila, že „Byla v baru napadena čtyřmi muži a skončila v nemocnici s rozbitou hlavou“. Útočníky tehdy popsala jako „slušnočechy a orteláky“. Na základě vyšetřování se ukázalo, že lila jako carský důstojník, nikdo ji nenapadl a hlavu si rozbila sama. Jeden ze svědků doslova uvedl: „Rozbila si hlavu o fotbálek, měla skoro tři promile. Přišla nalitá a barman jí řekl, že jí nenalije, tak dělala bordel a vyhodili ji“
Účast na demonstraci na podporu výběru poplatků od jiných lidí bych si tedy rozmyslel, protože kdoví co tam přijde na lidi, zda také nebudou ve víru emocí, co předtím inhalovali a co budou zase vrhat.
Takže bacha na to.
Hodí se připomenout, že zrušit mediální daň chtěli Piráti v roce 2017 (chtěli je nahradit pevným podílem na výběru DPH) a v roce 2009 to samé navrhla ODS. To však byli ještě jiní piráti a jiná ODS, nyní oba subjekty frčí na vlně levicového liberalismu.
Oblíbený argument zastánců výběru poplatků je, že platby na liberálně levicové vysílačky zatíží dále státní rozpočet, který je už teď ve značném deficitu. Na tom je pravda jen ta část o výši deficitu. Konkrétně se hovoří o částce asi 6 miliard. Jen pro srovnání, ministerstvo vnitra vysaje na fízlování občanů něco kolem 120 miliard ročně, takže 6 miliard je rozpočet ministerstva vnitra na asi 17 dnů. Musíme však uvážit, co se přesně stane, když veřejnoprávnímu mediálnímu nevolníkovi zůstanou kapse tři stovky měsíčně. Předně musíme uvážit, že tyto tři stovky jsou již zdaněné, takže si stát již na své přišel. Nicméně, pokud si občan ušetřené tři stovky nezašije do strožoku nebo za ně nenakoupí na darknetu drogy, utratí je zase v regulérní ekonomice a stát si z nich vezme DPH, spotřební daně a daň z příjmu. Stát si tedy na část těchto prostředků opět sáhne, z hlediska státu se toho mnoho nemění, jen získá kontrolu nad hospodařením té enklávy na Kavčích Horách. Podle některých zpráv, které lze na internetu najít, má hospodaření zejména České televize… ehm… mnoho potenciálů k úsporám.
Vrátím se nyní speciálně k České televizi.
Za zmínku stojí postupy, kterými v České televizi ovlivňují veřejné mínění. Základní praxe je rámování. Televize si na základě politického měřítka a „hodnotové politiky“ stanoví, jakým způsobem se bude mluvit o různých událostech, osobách a jevech. Všechny ostatní výklady mimo tento rámec se označují jako kontroverzní, konspirativní apod. a o kontroverzních a konspirativních věcech není třeba informovat, protože jsou marginální. V tomto pojetí je úplně jedno, co je pravda, podstatné je, co je oficiální rámec a co je mimo něj. Mistrem světa v tomto způsobu prezentace skutečnosti byl již odešlý a nyní již dokonale postradatelný Václav Moravec.
Podle všeho existuje v České televizi ještě navíc interní cenzura. Na ideovou čistotu dohlíží vnitřní policie propojená s levicovými médii a neziskovkami jako Open society fund. Takto se nám minulý týden rozjel na sockách soudruh Jan Moláček:
Důvodem, proč se tomuto kovanému libtardovi (v jehož C.V se skví práce pro Aktuálně a Deník N) byl pořad Rozpleteno, kde se objevily nežádoucí a neschválené živly, jako Dr. Peková nebo Dr. Beran, a ideologicky nesprávným a závadným způsobem komentovali covid games. Soudruzi to prý budou muset zase začít sledovat, aby se z toho nevylíhlo kukaččí mládě. Komentář jako z roku 1985.
Kdo je to vlastně MY v podání pana Moláčka? A kdo JIM dal právo rozhodovat o práci ostatních? Kdo to „veřejnoprávní“ médium vlastně ovládá? Vypadá to, že jsou to zahraniční neziskovky skrze nastrčené ilegály. To by také vysvětlovalo ten kvikot v poslední době. Ztrátu tak významného assetu budou těžko vysvětlovat.
Ještě připomeneme, že tentýž soudruh Moláček byl v roce 2006 vyreklamován z Ruska, protože mu z neznámých důvodů nebyla prodloužena akreditace. Tento postup často používají zahraniční (nejen ruské) úřady v případě, kdy má „novinář“ vedle novinařiny ještě nějaký side business. Celkově nebyla ruskými úřady do roku 2022 prodloužena akreditace jen dvěma českým novinářům, takže se rozhodně nejednalo o rutinní krok.
Jednostranností a propagandou v České televizi se dokonce kdysi zaměstnávala moc soudní.
Na obdobnou situaci reagoval rozsudek Nejvyššího správního soudu z roku 2010 (7 As 23/2010-73). RRTV tehdy uložila České televizi pokutu 400 tisíc korun za hrubě nevyváženou reportáž pořadu 168 hodin o církevních restitucích. Televize se bránila a RRTV spor prohrála. Soud konstatoval, že veřejnoprávní média mají vytvářet pluralitní prostor, který odráží společenskou realitu včetně jejích kontroverzí. Připustil i angažovanou a názorově vyhraněnou publicistiku.
Jak vidno, s tímto právním názorem si vedení ČT a její jednotliví tvůrci vytírají každodenně prdele. Otázkou pak je, jakou svobodu médií má na mysli pan Minář, když svolává ty jeho demonstrace frustrovaných libtardů, kteří se tam chodí vzájemně přesvědčovat o své pravdě.
Upřímně nechápu, jaký je v dnešní době vůbec důvod k tomu, aby existovala nějaká veřejnoprávní média i média státní. Koho v dnešní době tyto mediální kanály ještě zajímají a proč vlastně mají občané přispívat ze svých daní, eventuálně dani zamaskovaných za poplatek na něco, co v pozadí pracuje proti nim, případně proti jejich zemi. Je to jako vyhlásit sbírku na znovuobnovení výroby parních strojů. Jsem pro zrušení televizních poplatků a jsem i proti tomu, aby Česká televize byla financována ze státního rozpočtu, a to z toho jednoduchého důvodu že funkcí státu není provozovat média, která stejně dobře nebo většinou lépe fungují na komerční bázi. Jestli je ta jejich tvorba, publicistika a zpravodajství natolik kvalitní, jak tvrdí, jistě nebude problém pro něj najít trh.
