Edward Curtin: Rusko, Satan a vševědoucí dav

Před deseti lety jsem se na obědě setkal s mužem, který vehementně trval na tom, že Vladimir Putin je ďábelský vůdce zlé země a že Hillary Clintonová je skvělá Američanka, která by se měla stát prezidentkou.

Stalo se to dva roky poté, co americká vláda pod vedením Baracka Obamy, Josepha Bidena, Victorie Nulandové a CIA zorganizovala na Ukrajině převrat v rámci své zástupné války proti Rusku, čímž dala moc neonacistům na Ukrajině.

Když Rusko protestovalo proti tomuto pokusu o převrat na své západní hranici, Washington se těmto obavám vysmál. Pokaždé, když si Rusko v průběhu desetiletí stěžovalo na podobné provokativní činy, USA je odmítaly jako bezvýznamné.

USA léta podporovaly Ukrajinu v zabíjení rusky mluvícího obyvatelstva na východě Ukrajiny a když Ukrajina konečně shromáždila vojska pro invazi do Donbasu, ruská vláda toho měla dost a v únoru 2022 vyslala do regionu vojáky na jeho obranu. Pokrytecký Západ tak předstíral pobouření nad tím, že to, co stvořil, se nakonec obrátilo proti němu.

Rusko je vykreslováno jako viník invaze na Ukrajinu. Mezi USA a NATO proti Rusku již léta zuří kvůli Ukrajině skutečná zástupná válka, která se stává stále nebezpečnější. Jaderné zničení se stává velmi reálnou možností, protože Trumpova administrativa nadále posouvá hranice a nyní používá manipulativní jazyk, aby zakryla fakt, že hnací silou války jsou Spojené státy.

Hillary Clintonová působila v předchozích pěti letech jako ministryně zahraničí Obamy a mimo jiné stála v čele zničení Libye v roce 2011. Když byl libyjský vůdce Muammar Kaddáfí zajat, brutálně mučen a popraven bez soudu, proslula svým triumfem, smíchem a slovy: „Přišli jsme, viděli jsme, on zemřel.“

Pokud to nebylo znamení zla, pak nic není. Přesto tento muž a jeho sestra, která byla také přítomna na obědě, patřili mezi její stoupence a hodlali pro ni volit.

Když jsem bránil Putina a Rusko proti snaze USA a NATO obklíčit Rusko vojsky, základnami a jadernými zbraněmi, byl jsem tímto mužem a jeho sestrou napaden jako zlomyslný konspirační teoretik. Trvali na tom, že Putin je satanista, a aniž by to výslovně řekli, obvinili mě, že jsem sympatizant „komunistů“ – ta samá stará lež, kterou od těchto samozvaných vlastenců slýchám od 60. let, kdy jsem se ozval proti válce USA ve Vietnamu.

USA a NATO již mnoho let rozmisťují síly a základny v zemích obklopujících Rusko. To zahrnuje i zbraně, které lze velmi rychle přeměnit na jaderné zbraně. To se rovná tomu, jako by Rusko udělalo totéž v Mexiku a Kanadě – a připočtěme k tomu Kubu. Víme, jaká by byla reakce USA, ale když Putin a jeho vláda vznesli námitky s tím, že to porušuje předchozí dohody a představuje pro nás hrozbu, byl odmítnut, jako by to bylo dítě, které si vymýšlí.

Čas a propaganda si s přibývajícím věkem vybírají svou daň na mnoha lidech, jak tomu bylo i v případě mých respondentů, kteří v mládí mohli být Clintonovou zděšeni a nevolili ji. Protiruská ideologie, která jim byla vštěpována od mládí, však získala navrch a vybuchla v zuřivosti z démonické loutky hluboko v jejich psychice.

Také mě obvinili z podpory Donalda Trumpa v nadcházejících volbách v roce 2016, což bylo absurdní, protože nevolím americké prezidenty a Trump pro mě vždycky působil odporně a nebezpečně. Jelikož však Trumpa považovali za Putinovu pravou ruku – jak absurdně tvrdili Clinton a demokraté – mýlil jsem se dvojnásob, byl jsem nějak nepatriotický a sympatizoval s „komunisty“. Bývalý analytik CIA Raymond McGovern přesvědčivě vyvrátil „Russiagate“.

Pro ni byl Putin strašně zlý, to bylo vše, a já jsem hájil ďábla.

Tehdy je nenapadlo – a pravděpodobně je nenapadlo dodnes – že Trump je zapřisáhlý nepřítel Ruska a plní svou roli prezidenta USA tím, že pokračuje v západním úsilí o zničení Ruska válkou na Ukrajině, nyní pod rouškou „NATOizace“ nebo „ukrajinizace“, stejně jako to udělal Richard Nixon s „vietnamizací“ ve Vietnamu. Tato válka zuřila ještě pět nebo šest let poté, co byl tento termín vytvořen, aby oklamal veřejnost. Současná válka proti Rusku bude sledovat stejný vzorec, pokud Rusko nedosáhne nepopiratelného, ​​drtivého vítězství nebo nevypukne jaderná válka, v takovém případě už nebude co říct.

Zmiňuji tuto událost z doby před deseti lety, protože v posledních letech se ještě jasněji ukázalo, že hluboce zakořeněná nenávist Američanů k Rusku je stejně silná jako kdykoli předtím a že americká vláda, bez ohledu na to, kdo je prezidentem, bude pokračovat ve svém úsilí o zničení Ruska. Nezáleží na tom, jaké změny v Rusku nastaly od rozpadu Sovětského svazu nebo od konce prezidentství Borise Jelcina podporovaného USA v 90. letech, které zemi způsobilo tolik škody.

Vládnoucí třída v USA si nepřeje nic menšího než totální kontrolu nad Ruskem. Stejně jako v 60. letech, kdy demokratický prezident Lyndon Johnson otevřeně útočil na Vietnam a republikánský prezident Richard Nixon v tom pokračoval pod propagandistickou rouškou „vietnamizace“ [oba byli zvoleni jako „míroví kandidáti“], má i přechod od Bidena k Trumpovi za cíl oklamat.

Když mě tento muž obvinil z podpory Trumpa, byl dokonalým příkladem krátkozrakých Američanů otrávených roky protiruské propagandy – jak popisuje Jacques Ellul ve své klasické knize Propaganda :

Jednotlivcům nesmí být dovoleno, aby se zotavili, přeskupili nebo zůstali po relativně dlouhou dobu nedotčeni propagandou, protože propaganda není kouzelná hůlka. Spoléhá na pomalé, stabilní podmiňování . Vytváří přesvědčení a poslušnost prostřednictvím nepostřehnutelných vlivů, které se stávají účinnými pouze neustálým opakováním. Musí pro jednotlivce vytvořit bezproblémové prostředí, ze kterého nikdy nemůže uniknout. A aby mu zabránila v nalezení vnějších referenčních bodů, chrání ho cenzurou všeho, co by mohlo přijít zvenčí. Pomalá konstrukce reflexů a mýtů, psychologického prostředí a předsudků vyžaduje velmi dlouhodobou propagandu.

Přesně to pro mnoho Američanů byla protiruská propaganda.

Zmiňuji tuto událost také proto, že jsem nedávno měl velmi krátký rozhovor se sestrou tohoto muže, která trvala na tom, že Ukrajina pod Zelenským měla ve svém boji proti Rusku pravdu. Když jsem naznačil, že si není vědoma dlouhé historie snah USA zničit Rusko, reagovala podrážděně a rozhovor náhle skončil – stejně jako o deset let dříve.

Lidé neradi slyší, že si neudělali domácí úkoly a jsou oběťmi propagandy. Měli by si dělat výzkum, aby dospěli k informovanému závěru. Ale průměrný občan nechce dělat výzkum; raději vyvozuje závěry na základě korporátních médií, která jsou propagandistickými nástroji vládnoucí třídy. A tato média představují obrovský kaleidoskop historicky bezkontextových informací, které jim víří myslí, když mizí na obrazovkách jejich digitálních zařízení – „jako pointilistická malba“, abychom použili Ellulova slova. A to napsal už v roce 1965.

Americké mysli jsou otráveny protiruskými náladami už velmi dlouho. Dosáhly téměř teologických rozměrů. Sahají dokonce až do doby před první studenou válkou. Dalo by se říci, že jsme ve druhé studené válce, ale možná by bylo přesnější říct, že ta první nikdy neskončila. Mýty přetrvávají a ďábelsky přiživované obavy ze zlých Rusů a Číňanů jsou hluboce zakořeněny v americké psychice. Muž a jeho sestra, oběma po sedmdesátce, jsou toho dobrým příkladem.

V jádru této hojnosti slov leží její opak – klam, že Spojené státy jako požehnaná a dobrá země mají božské poslání šířit „demokracii“ a „svobodu“ po celém světě, jak prohlásila Hillary Clintonová během prezidentské kampaně v roce 2016, když řekla: „Jsme skvělí, protože jsme dobří ,“ a jak řekl George W. Bush v roce 2004: „Stejně jako generace před námi máme i my volání zpoza hvězd , abychom se postavili za svobodu.“

Taková prohlášení se mohla setkat pouze se sarkastickým smíchem u bezpočtu obětí, které násilní vůdci USA „osvobozovali“ a „demokratizovali“. Tato dualistická politická kosmologie – božské versus démonické – je však tak hluboce zakořeněna v mytické americké kultuře, že si můžeme být jisti: až se naskytne další příležitost – a ona se naskytne – bude použita k ospravedlnění americké agrese proti Rusku a „zlému“ Putinovi.

Člověk nemusí oslavovat Rusko ani bývalý Sovětský svaz a jeho vůdce, ani se neostýchat kritizovat jejich činy, aby si uvědomil, jak manichejská mytologie USA hrubě zkresluje pravdu.

Profesor Michel Chossudovsky, který vede oddělení globálního výzkumu v kanadském Montrealu, udělal mnoho pro vzdělávání veřejnosti o dlouhodobé nepřátelské nenávisti Spojených států a Západu vůči Rusku. Zde je jeho stručné shrnutí historie válek vedených Spojenými státy proti Rusku a Sovětskému svazu. Zahrnuje také shrnutí amerického projektu na vymazání Sovětského svazu z mapy: 204 atomových bomb, 66 měst. (15. září 1945).

Tento poslední návrh, formulovaný v době, kdy byly USA a Sovětský svaz spojenci v boji proti nacistickému Německu, ukazuje rozsah nihilistické nenávisti namířené proti této zemi. Tento strach a nenávist od té doby hrají ústřední roli v americké propagandě a postupně otrávily postoje Američanů k Rusku a jeho vůdcům. Putina tak mnozí vnímají jako vtělení ďábla, přestože jasným agresorem jsou již dlouho Spojené státy.

Ale když mýty ovládají mysl, fakta přestávají mít význam. Krátkozraké masy, otrávené dlouhodobou propagandou, nenávidí Rusko víc než válku a dokud nebudou schopny zlomit kouzlo, které je drží pod kontrolou, budou připraveny riskovat jadernou válku pro své vůdce, aby porazily „satanského“ Putina.

Pokud je nevědomost silou, pak přivolání cizích ďáblů nabízí „spásu“.