Marco Rubio prohlašuje, že Západ musí ovládnout svět, chválí kolonialismus a zkresluje dějiny

V projevu v Řecku na téma „západní civilizace“ Marco Rubio chválil evropský kolonialismus, ignoroval domorodé obyvatelstvo Ameriky a prohlásil, že Západ musí použít násilí, aby si „udržel své místo na vrcholu světa“.

Druhý nejmocnější představitel americké vlády, ministr zahraničí Marco Rubio, pronesl projev, v němž otevřeně chválil kolonialismus, bezostyšně ignoroval historii a vyzval k návratu k západní hegemonii ve světě.

Rubio prohlásil, že Západ musí použít vojenskou sílu, aby si „udržel své místo na vrcholu světa“.

Západ je „největší civilizací na světě,“ prohlásil a zdůraznil, že je to „civilizace, za jejíž obranu musíme dnes bojovat se stejnou vášní jako naši předkové.“

Rubio varoval, že „západní civilizace“ „se nyní musí rozhodnout jednat, jinak ztratí možnost jednat vůbec.“

„Za prezidenta Trumpa se Spojené státy rozhodly: Volíme nekompromisní úsilí o národní moc,“ dodal.

Rubio současně zastává funkci ministra zahraničí, v níž řídí zahraniční politiku USA, a funkci poradce pro národní bezpečnost, v níž formuje politiku národní bezpečnosti. Je teprve druhým člověkem v historii USA, po nechvalně známém imperiálním stratégovi Henrym Kissingerovi, který zastává oba úřady současně.

Rubio pronesl svou prokolonialistický proslov 7. října před Akropolí v Aténách, hlavním městě Řecka.

Projev využil nejen k položení základů pro svou pravděpodobnou budoucí prezidentskou kampaň, ale také k jasnému vyjádření své hyperimperialistické vize světa a pro svět.

Marco Rubio ignoruje domorodé Američany, oslavuje evropské kolonizátory a tvrdí, že Severní Amerika byla „otevřenou a divokou zemí“.

Projev amerického ministra zahraničí v Řecku byl skutečnou chvalozpěvem impéria.

Marco Rubio hrdě označoval Spojené státy za „kontinentální říši“.

„Civilizace Athén a Říma proměnily mladou pobřežní republiku v kontinentální říši,“ vysvětlil.

Rubio oslavoval evropské dobyvatele, kteří násilně kolonizovali Ameriku, a výslovně zmínil Hernána Cortése a Kryštofa Kolumba.

Zároveň tento americký zahraničněpolitický úředník zcela ignoroval existenci původních obyvatel Ameriky. Popíral americký holocaust proti domorodým obyvatelům, který byl zdaleka největší genocidou v dějinách lidstva.

Rubio chválil „amerického průkopnického ducha“ a tvrdil, že Severní Amerika byla v době příchodu evropských osadníků „otevřenou a divokou zemí“ a že ji (genocidoou a etnickými čistkami) proměnil v to, co nazval „velkým oživením západní představivosti a ambicí“.

Marco Rubio kombinuje válečnou neokonzervativní zahraniční politiku se západním šovinismem, nadřazeností bílé rasy a křesťanským nacionalismem hnutí MAGA

Marco Rubio byl vždy neokonzervativním jestřábem. Během Trumpova prvního funkčního období se však cynicky začal prezentovat jako pravicový „populista“ kompatibilní s MAGA.

Rubio použil ne zrovna jemnou rasistickou rétoriku hnutí MAGA o „obraně západní civilizace“ (před muslimy a nebělochy) k ospravedlnění neokonzervativní zahraniční politiky – včetně války proti Íránu, neochvějné podpory izraelského kolonialismu, útoku na Jemen, invaze a drancování Venezuely, blokády Kuby a bombardování rybářů v Karibiku.

Účinně zkombinoval válečný neokonzervatismus staré školy Republikánské strany s otevřeným západním šovinismem, nadřazeností bílé rasy a křesťanským nacionalismem údajně „populistické“ MAGA-GOP.

Ve svém projevu v Řecku Rubio oslavil to, co nazval „říší křesťanstva“, a kolonialistické „architekty evropského křesťanstva“, kteří šířili křesťanství (silou zbraní) po celém světě.

Zároveň démonizoval „radikální íránské mulláhy“ a tvrdil, že představují „kult smrti“.

Rubio ve svém projevu před Akropolí v Aténách litoval, že globální dominance Západu v posledních desetiletích poklesla, zatímco země globálního Jihu (zejména Čína a Írán) získaly vliv.

Vysvětlil (všechna zvýraznění přidána):

[V posledních desetiletích] se ostatní až příliš dychtivě snažili zaplnit vakuum, které jsme po sobě zanechali – vakuum vytvořené naší slabostí. A jak sebevědomí Západu kolísalo, jeho protivníci a rivalové jen rostli sebejistěji a budovali si na našem místě vlastní bohatství a moc.

A nyní, dnes, stojíme na křižovatce . Příští desetiletí a rozhodnutí, která učiníme, budou utvářet dějiny příštího století . Kurz, který si zvolíme, určí, zda si Západ udrží své místo v popředí světa , nebo se smíří s budoucností úpadku, podmanění a rozkladu. Buď se rozhodneme jednat hned, nebo ztratíme možnost jednat vůbec.

Za prezidenta Trumpa se Spojené státy rozhodly: Volíme nekompromisní úsilí o národní moc .

Marco Rubio chválí evropské země za jejich remilitarizaci

Rubio zároveň pochválil evropské země za to, že pokročily v historickém znovuvyzbrojení a masivně zvýšily své vojenské rozpočty, aby se připravily na další války.

Trumpova administrativa donutila členy NATO zvýšit své vojenské výdaje na 5 % HDP, což znamená, že některé členské státy EU své výdaje více než zdvojnásobily.

Trump to označil za „velké vítězství pro USA, Evropu a západní civilizaci“.

V Aténách Rubio použil stejnou rétoriku a prohlásil:

Věříme, že se Evropa může probudit ze svého dlouhého spánku a znovu roznítit oheň, který zde byl zapálen před tisíci lety.

Už teď se objevují náznaky.

Na tomto kontinentu jsme v současné době svědky toho, co snad bude začátkem generačního posunu: rychle rostoucí výdaje na obranu , záplava nových partnerství a programů a rozšiřování výroby a produkce – v důsledku historických obranných závazků učiněných loni v Haagu.

Ve svém hostujícím článku pro Fox News Marco Rubio potvrzuje, že Západ „musí bojovat“

Po svém projevu v Řecku zveřejnil Rubio hostující článek na Fox News, ve kterém zopakoval stejné argumenty.

„Západ je na křižovatce,“ napsal Rubio. „Rozhodnutí, která učiníme v příštím desetiletí, utvářejí příští století – a určí, zda si naše civilizace udrží své místo na vrcholu světa, nebo se smíří s budoucností otroctví a úpadku.“

Naříkal nad tím, že „příliš velká část Západu se nyní stydí právě za to, co nás učinilo výjimečnými.“

Rubio ignoroval historické zločiny západního kolonialismu a zároveň naříkal nad tím, že „jsme začali považovat své úspěchy za hanebné; naše moc a bohatství se staly zdrojem viny“.

„Dějiny naší civilizace jsou největšími dějinami, jaké kdy lidstvo poznalo. Musíme však bojovat za jejich obranu,“ zdůraznil.

V jiném projevu Marco Rubio vyzval Západ k zvrácení dekolonizace

Není to poprvé, co Rubio učinil tak explicitně prokolonialistické výroky.

Na mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2026 v únoru letošního roku Rubio vyjádřil velmi podobný názor a chválil „velké západní říše“, které „kolonizovaly nové kontinenty“, jako součást „největší civilizace v lidských dějinách“.

Americký úředník pro zahraniční politiku zdůraznil, že Severní Amerika a Evropa se musí sjednotit, aby „vytvořily nové západní století“.

Rubio otevřeně vyzval Západ, aby zvrátil dekolonizaci globálního Jihu, kterou vykreslil jako hanebný komunistický plán.

V tomto dřívějším projevu řekl:

Po pět století, až do konce druhé světové války, se Západ rozpínal – jeho misionáři, poutníci, vojáci a objevitelé proudili od jeho břehů, aby překračovali oceány, kolonizovali nové kontinenty a budovali rozsáhlé říše po celém světě.

Ale v roce 1945 se poprvé od dob Kolumba zmenšila. Evropa ležela v troskách. Polovina kontinentu žila za železnou oponou a zbytek se zdál být předurčen k následování. Velké západní říše vstoupily do nezastavitelného úpadku, urychleného bezbožnými komunistickými revolucemi a protikoloniálními povstáními, které změnily svět a v nadcházejících letech rozšířily rudý srp a kladivo po velké části mapy.

Na tomto pozadí mnozí tehdy, stejně jako nyní, dospěli k přesvědčení, že éra západní hegemonie skončila a že naše budoucnost je předurčena k tomu, aby byla jen slabou a bezmocnou ozvěnou naší minulosti. Naši předchůdci si však společně uvědomili, že úpadek byl volbou – a byla to volba, kterou odmítli . Už jsme to společně udělali a prezident Trump a Spojené státy to nyní chtějí udělat znovu, společně s vámi.

A proto nechceme, aby naši spojenci byli slabí, protože to oslabuje nás. Chceme spojence, kteří se dokáží bránit, aby žádný protivník nebyl nikdy v pokušení vyzkoušet naši kolektivní sílu. Proto nechceme, aby naši spojenci byli spoutáni vinou a studem. Chceme spojence, kteří jsou hrdí na svou kulturu a dědictví , kteří chápou, že jsme dědici stejné velké a vznešené civilizace a kteří jsou ochotni a schopni ji bránit po našem boku .

A proto nechceme spojence, kteří by ospravedlňovali narušený status quo, místo aby řešili to, co je potřeba k jeho nápravě; my v Americe totiž nemáme zájem být zdvořilými a spořádanými správci kontrolovaného úpadku Západu . Neusilujeme o rozdělení, ale o oživení starého přátelství a obnovu největší civilizace v lidské historii . Chceme oživenou alianci, která uznává, že to, co oslabilo naše společnosti, není jen série špatných politik, ale malátnost zrozená z beznaděje a uspokojení se s realitou. Aliance – aliance, kterou chceme – není taková, která není paralyzována k nečinnosti strachem – strachem ze změny klimatu, strachem z války, strachem z technologií. Místo toho chceme alianci, která se odvážně vrhá do budoucnosti. A jediný strach, který máme, je strach ze hanby za to, že nezanecháme naše národy hrdější, silnější a prosperujícíjší našim dětem.

Proč Marco Rubio a pravicové elity Latinské Ameriky milují západní kolonialismus

Někteří lidé nechápou, proč Marco Rubio zastává tak extrémně kolonialistické názory, přestože je kubánského původu. Je však důležité si uvědomit, že Rubio se primárně nepovažuje za Kubánce.

Rubio ve svých projevech opakovaně zdůrazňuje, že je evropského původu a jeho kořeny sahají až do Španělska a Itálie.

V říjnu letošního roku se Rubio v Řecku hrdě označil za „pravnuka osadníků, kteří přišli do Nového světa ze Španělska“.

Ve svém projevu v Německu v únoru se Rubio znovu zmínil o svých předcích ve Španělsku a Itálii a vysvětlil:

A věděli jste, že v roce založení mé země žili Lorenzo a Catalina Geroldiovi v Casale Monferrato v království Piemont-Sardinie ? A že José a Manuela Reinovi žili v Seville ve Španělsku ? Nevím, co věděli – pokud vůbec něco – o 13 koloniích, které získaly nezávislost na Britském impériu, ale jednu věc vím jistě: nikdy by si nedokázali představit, že o 250 let později bude jeden z jejich přímých potomků stát dnes na tomto kontinentu jako hlavní diplomat tohoto mladého národa . A přesto jsem tady a můj vlastní příběh mi připomíná, že naše historie i naše osudy budou navždy propojeny.

Na mnichovské bezpečnostní konferenci Rubio také zdůraznil: „Pro nás Američany může být náš domov na západní polokouli, ale vždy budeme dětmi Evropy.“

Z těchto prohlášení jasně vyplývá, že se neztotožňuje s drtivou většinou Kubánců a Latinoameričanů, kteří jsou domorodého a afrického původu.

Rubio místo toho vnímá svou rodinu jako evropské osadníky, kteří dočasně žili na Kubě – jako světlou elitu, která podporovala pravicovou loutkovou diktaturu Fulgencia Batisty – než se usadila na Floridě.

Přesně takto se ve skutečnosti vnímá mnoho konzervativních elit v Latinské Americe. To je klíčový důvod, proč tak silně podporují imperialismus: kromě přijímání úplatků, investic a dalších ekonomických výhod od velkých amerických korporací se také kulturně identifikují se Spojenými státy a západní Evropou, nikoli s domorodými a afro-latinskoamerickými národy Latinské Ameriky.