Pozastaveny sankce: Brusel zuří kvůli Trumpově dohodě s Ruskem o naftě

Brusel kritizuje dohodu Donalda Trumpa s Ruskem o naftě a požaduje pokračující tvrdý sankční tlak na Moskvu. EU zároveň dováží ruský zkapalněný zemní plyn v hodnotě miliard dolarů – dodávky z projektu Jamal se v roce 2026 dokonce zvýšily. Evropští výrobci hnojiv se mezitím potýkají s drahým zemním plynem a uzavíráním závodů, zatímco zemědělci trpí vysokými výrobními náklady. Spor o Trumpovu dohodu o naftě tak ostře zdůrazňuje i obchodní jednání Evropy s Ruskem.

V Bruselu došlo k rychlému pobouření. V pátek 9. října, po setkání s Vladimirem Putinem, americký prezident Donald Trump oznámil plány na znovuotevření ruské nafty na mezinárodním trhu. Více než 300 000 tun má být dodáno okamžitě, dalších 500 000 tun v listopadu a krátce poté milion tun. Trump naznačil, že další dodávky budou podmíněny stavem ruských rafinérií. Washington na oplátku dočasně zmírnil sankce vůči ruské naftě. Vzhledem k vysokým světovým cenám paliv se Trump snaží zlepšit dodávky a snížit cenový tlak.

Kallas hraje moralistu

Šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallasová nebyla zrovna nadšená. Už v sobotu prohlásila, že pozastavení sankcí proti ruské motorové naftě by Moskvě poskytlo dodatečné příjmy pro její válečné úsilí. Tvrdila, že nyní není vhodná doba na zmírnění tlaku na Rusko. V pondělí se v Lucemburku sešli evropští ministři zahraničí, aby projednali další sankce. Kallasová znovu zdůraznila důležitost ekonomického tlaku na Moskvu.

Pro Kallase by byl zajímavý i pohled na evropské terminály LNG. Mezi lednem a zářím 2026 zde zakotvilo celkem 167 tankerů přepravujících zkapalněný zemní plyn z ruského projektu Jamal. To činilo 12,18 milionu tun, v průměru jeden náklad každých 1,6 dne. Odhadovaná hodnota zboží: ohromujících 7,88 miliardy eur. Tato čísla zveřejnila německá ekologická organizace Urgewald právě v den Trumpova oznámení. Vycházejí z údajů o přepravě od analytické společnosti Kpler a z cen na evropských trzích. Skutečné smluvní ceny se mohou lišit. Ruské dodávky z Jamalu do EU se dokonce zvýšily o 9,5 procenta ve srovnání s prvními devíti měsíci předchozího roku. Evropa se tak podílela 85 procenty na zaznamenaném exportu z tohoto projektu, i když její globální objem dodávek mírně poklesl. Evropský trh proto zůstává pro ruský obchod se zkapalněným zemním plynem nesmírně důležitý. A tyto dodávky plynu představují pouze jednu část evropského obchodu s energií s Ruskem.

Rusko zůstává důležitým obchodním partnerem EU

Samotná Evropská komise odhaduje celkový dovoz zboží z Ruska za rok 2025 na 27,9 miliardy eur. Z toho přibližně 20 miliard eur připadalo na minerální paliva. Ve stejném roce USA dovezly ruské zboží v celkové hodnotě přibližně 3,78 miliardy amerických dolarů. Toto srovnání zahrnuje veškeré zboží, včetně hnojiv a chemických produktů, které USA nadále nakupovaly. Zatímco Washington v roce 2022 z velké části zastavil přímý dovoz energie z Ruska, Evropa nadále dovážela značné množství ruského plynu. Celkový obchod Evropy s Ruskem od začátku války prudce poklesl, ale zbývající energetické transakce jsou stále značné.

Brusel se nyní rozhodl pro úplné ukončení dodávek ruského plynu . Stávající dlouhodobé smlouvy na LNG však mohou být plněny až do 1. ledna 2027 a některé smlouvy na plynovodní dopravu dokonce až do začátku listopadu 2027. Washington s novou výjimkou ze sankcí umožňuje další obchody s naftou, zatímco EU již stávající smlouvy ukončuje. Právní rozdíl je značný. Pro ruské vývozce plynu však evropští zákazníci zůstávají zdrojem příjmů.

Ruské hnojivo je nezbytné

Ekonomická situace se stává ještě znepokojivější, pokud jde o obchod s hnojivy. V roce 2023 Rusko dodalo EU přibližně 3,6 milionu tun močoviny a dusíkatých hnojiv v hodnotě 1,28 miliardy eur. O rok později se toto číslo již zvýšilo na 4,4 milionu tun v hodnotě kolem 1,5 miliardy eur. To znamenalo, že 30 procent evropského dovozu těchto skupin produktů pocházelo z Ruska. Je ironií, že zatímco Brusel prosazoval ekonomické oddělení od Moskvy, závislost na těchto hnojivech rostla. Až v červenci 2025 EU zavedla další, postupně se zvyšující cla na tyto ruské produkty.

A co se ve stejnou dobu stalo evropským výrobcům? Potýkali se s obrovskou cenovou nevýhodou. Výroba dusíkatých hnojiv vyžaduje velké množství zemního plynu, který slouží jak jako surovina, tak jako zdroj energie. Podle Evropské komise to představuje 70 až 80 procent výrobních nákladů. Rusko má poměrně levný zemní plyn, zatímco evropští výrobci musí počítat s výrazně vyššími cenami energií kvůli drahému zkapalněnému zemnímu plynu (LNG). To má dopad na jejich konkurenceschopnost.

Továrny na hnojiva se zavírají, farmáři za to platí

Důsledky jsou nyní viditelné na celém kontinentu. Od roku 2023 byly závody na výrobu amoniaku v EU, které dohromady představovaly devět procent evropské výrobní kapacity, trvale uzavřeny. Jiné závody jsou nečinné nebo se potýkají s udržením ziskovosti. Sama Evropská komise ve svém akčním plánu pro hnojiva přiznává , že evropský amoniak už jednoduše není mezinárodně cenově konkurenceschopný. Dokonce varuje před další deindustrializací. Zatímco Evropa tedy ztrácí svou domácí výrobní kapacitu, zemědělství zůstává závislé na dovozu.

To je pro zemědělce stále nákladnější . V dubnu 2026 byly ceny dusíkatých hnojiv o 71 procent vyšší než průměr roku 2024. Energetická krize na Blízkém východě dále zhoršila cenový tlak. Mnoho zemědělců může tyto dodatečné náklady jen stěží přenést na své kupující. Používání menšího množství hnojiv sice šetří peníze, ale může snížit výnosy plodin. Vysoké náklady na energii tak ovlivňují celý výrobní řetězec – od hnojicího závodu přes farmu až po dodávky potravin.

Eurokraté v práci

Brusel se nyní snaží tomuto problému čelit typickým eurokratickým způsobem. Od července 2025 platí dodatečná cla na některá ruská hnojiva. V květnu 2026 EU současně na jeden rok pozastavila dovozní cla na vybraná dusíkatá hnojiva a suroviny z jiných zemí. Komise odhaduje, že to zemědělcům a výrobcům ušetří přibližně 60 milionů eur. Rusko a Bělorusko jsou z této úlevy vyloučeny. EU tak hledá alternativní dodavatele, zatímco její domácí průmysl hnojiv nadále trpí vysokými cenami plynu.

V konečném důsledku přetrvává rozpor mezi požadavky Evropy na sankce a její vlastní ekonomickou závislostí. Kallas kritizuje dodatečný ruský export energie kvůli příjmům, které generuje Moskvě. Zároveň pokračují evropské ruské smlouvy na dodávky plynu a dokonce i Evropská komise dokumentuje ničivé důsledky vysokých nákladů na energie pro domácí výrobce hnojiv. Brusel může svá přechodná období zdůvodnit potřebou bezpečnosti dodávek. Proč by se ale Washington měl okamžitě vzdát dodatečných dodávek ruské nafty, zatímco samotná Evropa bude do roku 2027 dovážet plyn z Ruska? Brusel sankce obhajuje velkolepými prohlášeními. Ruský byznys v hodnotě mnoha miliard dolarů však v evropských terminálech LNG pokračuje.