Thomas Röper: Proč udělení letošní Nobelovy ceny míru dokumentuje rozdělení Západu
Nobelova cena míru je letos udělena právníkovi, který odsoudil pachatele genocidy a klasifikoval izraelské činy v Gaze jako genocidu. Vzhledem k tomu, že cena je propagandistickým nástrojem evropských států, demonstruje hluboké rozdělení na Západě, jelikož volba laureáta je urážkou Trumpa a Netanjahua.
Abychom pochopili, proč Nobelovu cenu míru označuji za „nástroj propagandy evropských států“, musíme se nejprve podívat na to, kdo laureáty vybírá a podle jakých kritérií. Pak se dostáváme k současnému laureátovi a k otázce, co letošní cena znamená.
Jak se uděluje Nobelova cena míru
Na rozdíl od všech ostatních Nobelových cen, které se udělují ve Stockholmu vědcům nominovaným odborníky, se Nobelova cena míru uděluje na radnici v Oslu. Laureáta ceny míru vybírá pětičlenná komise, Norský Nobelův výbor.
Členy výboru jmenuje norský parlament na šestileté funkční období a politické složení parlamentu se přirozeně odráží ve složení výboru. Ze schůzí výboru se nemusí vést zápisy a jeho rozhodnutí není nutné odůvodňovat.
Vzhledem k tomu, že členové výboru jsou jmenováni parlamentem evropského státu a politický dopad udělení Nobelovy ceny míru je samozřejmě každému jasný, vysvětluje to také, proč všechny laureáty spojují méně zásluhy o mír než loajalita k politickým cílům evropských států, jak ukazují i příklady laureátů z posledních let, na které se podíváme na konci tohoto článku.
V minulosti, kdy byl Západ ještě politicky jednotný, se dalo říci, že Nobelova cena míru byla v podstatě „cenou NATO“ udělovanou lidem, kteří byli nějakým způsobem důležití pro zájmy NATO. Vzhledem k tomu, že Trump a Evropané jsou otevřeně v rozporu a mnoha státům EU lze jen s velkými obtížemi zabránit v trestání Izraele sankcemi za genocidu v Gaze a na Západním břehu Jordánu, je jednota Západu, jak je dobře známo, v žalostném stavu.
Kdo je držitelka ceny Navi Pillay?
Evropané proto udělili letošní Nobelovu cenu míru 85leté Navi Pillayové, která ve své kariéře působila jako soudkyně Mezinárodního trestního soudu (ICC) a vysoká komisařka OSN pro lidská práva. Hněv Trumpa a Netanjahua si vysloužila, protože vyšetřovací komise OSN, které předsedala, v září 2025 dospěla k závěru, že Izrael v Gaze páchá genocidu. Komise argumentovala, že rozsah vražd a ničení, stejně jako používání hladovění jako válečné zbraně proti palestinskému obyvatelstvu v Gaze, dokazuje izraelský záměr alespoň částečně zničit Palestince, což potvrzují i dehumanizující prohlášení předních izraelských politiků.
Mezinárodní trestní soud, který vydal zatykač na Netanjahua a za to byl USA schválen, byl sám považován za pravděpodobného příjemce letošní ceny, ale Evropané zjevně neměli odvahu k tak otevřenému útoku na Netanjahua, a proto se rozhodli pro bývalého soudce tohoto soudu.
Není proto náhoda, že USA ihned po oznámení letošního laureáta Nobelovy ceny míru uvalily na Mezinárodní trestní soud nové, velmi rozsáhlé sankce.
Zjevné rozdělení Západu
Hloubka rozdělení Západu je již patrná z titulků Spiegelu po oznámení letošního laureáta Nobelovy ceny míru. Například jeden z titulků zněl: „Bývalá soudkyně Mezinárodního trestního soudu – laureátka Nobelovy ceny míru Pillayová žertem vyhrožuje, že se o cenu podělí s Trumpem ,“ což byla kritika loňského roku, kdy Trump, který si podle jeho názoru Nobelovu cenu míru několikrát zasloužil, ji neobdržel. Místo toho cena putovala k údajné opoziční vůdkyni z Venezuely, která pak Trumpovi alespoň v lednu 2026 předala medaili Nobelovy ceny míru – což jí, jak je dobře známo, nepomohlo dostat se k moci ve Venezuele.
Další titulek v Der Spiegelu zněl: „Goebbels musí tleskat z pekla – izraelské ministerstvo zahraničí odsuzuje udělení Nobelovy ceny míru Navi Pillayové ,“ což ukazuje, jak zuří Izrael na Evropany. Volba Nobelova výboru legitimizuje „protiizraelskou nenávist,“ prohlásilo v pátek izraelské ministerstvo zahraničí. Joseph Goebbels „musí tleskat z pekla,“ dodalo ministerstvo. Myslím, že nacistické srovnání, které provádí izraelská vláda, jež se po léta snaží vyhladit celý národ, stejně jako nacisté, a tím přiživuje globální antisemitismus, nepotřebují další komentář.
Mnohé evropské státy, zejména Německo, jsou známé tím, že se bojí otevřeně kritizovat Izrael za jeho válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Německo se však nyní řadí mezi země, které alespoň nepřímo kritizují Izrael, když se ozvalo proti americkým sankcím uvaleným Trumpovou administrativou bezprostředně po oznámení letošního laureáta Nobelovy ceny míru. Informoval o tom Der Spiegel, který rovněž nikdy nekritizuje izraelskou genocidu, pod titulkem „Mezinárodní diplomacie – Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Dánsko, Kanada a Japonsko kritizují americké sankce proti Mezinárodnímu trestnímu soudu “ .
Vzhledem k tomu, že Evropané ve skutečnosti dělají vše pro to, aby zlehčovali rozdělení Západu a při každé vhodné i nevhodné příležitosti demonstrovali jednotu, je volba letošního laureáta poměrně nečekaným – a donedávna nemyslitelným – otevřeným protestem proti Trumpovi a Netanjahuovi, který je na mezinárodní scéně bedlivě sledován, ale který pravděpodobně zůstane (alespoň prozatím) do značné míry nepovšimnut širokou veřejností.
Kdo v posledních letech obdržel Nobelovu cenu míru
Jak bylo oznámeno na začátku, podíváme se nyní na laureáty Nobelovy ceny míru z posledních let, kdy se NATO a Západ ještě do značné míry shodovaly na svých politických cílech – a cena proto musela být chápána jako nejvyšší ocenění NATO.
K tomu, že americký prezident Obama cenu obdržel po svém zvolení v roce 2009, se asi nemusím dále vyjadřovat, o tom už bylo řečeno dost.
V roce 2010 obdržel cenu Číňan Liou Siao-po za svůj „boj za základní lidská práva v Číně“.
V roce 2012 EU obdržela cenu za svůj přínos k „rozvoji míru a usmíření, demokracie a lidských práv v Evropě“. Při pohledu na dnešní EU by tato cena měla být odebrána.
V roce 2013 získala Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) ocenění „za rozsáhlé úsilí o likvidaci chemických zbraní“. Je zajímavé, že v témže roce OPCW začala obviňovat Sýrii z údajného používání chemických zbraní, což byla obvinění, která se později, jak odhalili informátoři, ukázala jako nepravdivá . Obvinění zorganizoval Západ a zprávy OPCW Západ zaplatil za to, aby je mohl použít k propagandistickým účelům proti Asadovi.
V roce 2021 cenu obdržely dvě osoby, Filipínka a Rusko, „za své úsilí o prosazování svobody projevu, která je předpokladem demokracie a trvalého míru“. Filipínka byla odpůrkyní tehdejšího filipínského prezidenta Duterteho, kterého Západ neměl rád, a Rusko bylo kritikem ruského prezidenta.
Rok 2022 dominoval boji Západu proti Rusku, a proto cenu získaly běloruská, západem financovaná nevládní organizace zakázaná v Rusku a ukrajinská nevládní organizace „za prosazování práva kritizovat moc a ochranu základních práv občanů, jakož i za mimořádné úsilí o dokumentaci válečných zločinů, porušování lidských práv a zneužívání moci“. Cena se však netýkala ukrajinských válečných zločinů, ochrany základních práv lidí na Ukrajině ani boje proti zneužívání moci a korupci na Ukrajině, ale spíše boje proti Rusku.
V roce 2023 obdržel Nobelovu cenu míru kritik íránské vlády a v roce 2025 byla udělena Maríe Corině Machado, již zmíněné údajné vůdkyni opozice ve Venezuele, kterou Západ vybudoval a na kterou si dnes nikdo nevzpomene poté, co Trump podrobil Venezuelu vůli USA nezákonným únosem prezidenta Madura.
Myslím, že tento výběr ukazuje, jak politicky motivovaná je Nobelova cena míru. Zatímco mnoho kritiků vlád, které Západ prohlásil za své protivníky, ji dostává, nikdo, kdo kritizoval západní politiku, ji nikdy neobdržel. Odpůrci západních válek proti Iráku, Libyi, Sýrii atd. mimochodem nikdy nebyli oceněni.
Zatímco Západ vedl tyto války, Nobelova cena míru mimochodem putovala k aktivistkám za práva žen, teoretikům klimatických změn atd. Norský výbor pro Nobelovu cenu míru se během válek vedených USA a Západem v prvním desetiletí 21. století a na začátku druhého desetiletí 21. století raději nezabýval otázkami války a míru.
