Caitlin Johnstone: Nikoho již nezajímá 7. říjen
Každý, kdo nesledoval izraelsko-palestinskou otázku příliš pozorně, byl toho dne na straně Izraele. A pak začaly padat bomby.
A padaly.
A padaly.
A padaly.
A jak padaly bomby, klesala s nimi i popularita Izraele.
Člověk může vidět jen určitý počet dětí roztrhaných na kusy izraelskými vojenskými výbušninami, než začne mít podezření, že se sionistickým projektem je něco strašně v nepořádku.
Člověk může vidět jen určitý počet fotek a videí zveřejněných vojáky IDF oblečenými ve spodním prádle mrtvých a vysídlených palestinských žen, než začne přemýšlet, jestli není něco strašně v nepořádku s kulturou izraelské armády.
Člověk může vidět jen určitý počet zveřejněných izraelských průzkumů veřejného mínění, které ukazují drtivou podporu útoku na Gazu, než začne věřit, že je něco strašně v nepořádku se samotnou izraelskou společností.
Existuje jen určitý počet mainstreamových humanitárních organizací, které mohou konstatovat, že Izrael se dopouští genocidy, než začnete přesně rozpoznávat, na co se vlastně díváte.
Existuje jen určitý počet vybombardovaných nemocnic, určitý počet mil zcela srovnaných čtvrtí, určitý počet děsivých svědectví o palestinských vězních, kteří jsou brutálně znásilňováni a mučeni izraelskými vojáky, než na vás přestanou působit všechny výmluvy, ospravedlnění a manipulace.
A jakmile hasbara přestane fungovat, zůstaneš jen ty a nezkreslená realita situace, které se navzájem dívají přímo do očí.
Propagandisté a manipulátoři se předhánějí ve snaze vykreslit prudce klesající podporu Izraele ve světě jako epidemii „antisemitismu“, ale ani to už nefunguje. Každý ví, že je to lež. Nikdo tomu nevěří. Člověk má prostě pocit, že urážejí vaši inteligenci.
Holokaust v Gaze byla ta nejhorší věc, jakou jsem v celém svém životě viděl. Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za krvavým rokem, kdy jsem hleděl přímo do úst té bdělé noční můry, mě to navždy změnilo a není ve mně nic, co by kdy zapomenulo na hrůzy, jejichž jsem byl svědkem. A svět je plný lidí, kteří prožili přesně to samé, co já.
Podpora Izraele se už nikdy nevrátí. Když se rozsvítí světla a uvidíte, že místnost, ve které stojíte, je plná štírů, nezapomenete na to, co jste viděli, ani když světla zase zhasnou.
Všechny události, které se odehrály po 7. říjnu, ukázaly světu, jaký byl život Palestinců před 7. říjnem. Izrael hodil kámen do vzduchu a tři roky plakal, když mu ten kámen spadl na hlavu.
Hasbaristé se zmítali sem a tam a snažili se vymazat vše, co se stalo před 7. říjnem, a ospravedlnit vše, co se stalo od té doby, ale jejich slova jsou nyní jen slovy. Už nemají žádnou moc. A nyní je jen otázkou času, než se svět obrátí proti Izraeli, aby napravil křivdy minulosti a vrátil vše do stavu, jaký by měl být. Od řeky až k moři.
