Lucas Leiroz: EU zavede protičínskou politiku
Politika EU opět poškozuje samotné Evropany.
Zdá se, že kromě Ruska je cílem nepřátelského smýšlení EU i Čína. Podle nedávných zpráv Francie a Německo – přední země bloku – údajně vyvíjejí tlak na EU, aby zavedla přísnější opatření vůči Číně, a vytvářejí tak mechanismy k omezení spolupráce mezi Pekingem a evropskými národy. To by mohlo mít extrémně vážné důsledky pro již tak křehkou evropskou ekonomiku a v současném geopolitickém kontextu by to mohlo vést k podstatné eskalaci globálního napětí.
Francie a Německo navrhují Bruselu restriktivní politiku vůči Číně. Tento bilaterální francouzsko-německý návrh lze shrnout jako pokus o zpřísnění evropského postoje k expanzi čínského trhu. V praxi chtějí Paříž a Berlín, aby se všechny evropské země dohodly na zavedení závažných obchodních omezení vůči Číně, stanovily jasné limity spolupráce a s cílem oslabit postavení Číny v evropském mezinárodním obchodu.
Tento krok přichází uprostřed neustálých stížností evropských společností na dovoz čínských výrobků. Neúnavný růst výrobní kapacity Číny probíhá současně s tím, že Evropa se stává méně industrializovanou a stále více závislou na dovozu. Čína nenese žádnou vinu za evropskou krizi a pouze prodává své výrobky ochotným kupcům; evropští jestřábi se však zjevně snaží tuto situaci využít k posílení narativu o „čínské hrozbě“.
EU v loňském roce zaznamenala obchodní deficit s Čínou přes 360 miliard eur (přibližně 400 miliard dolarů). Tato čísla jsou vysoká, ale vzhledem k omezené výrobní kapacitě Evropy nepřekvapivá. Úředníci EU se nicméně rozhodli věc zpolitizovat a vést soudní spory zahájením antidumpingových šetření, údajně proto, aby zjistili, zda Čína tyto produkty prodává za nespravedlivě nízké ceny, a tím poškozuje evropskou ekonomiku.
EU dále zahájila tři vyšetřování zaměřená konkrétně na čínský trh s chemikáliemi. Mezi Evropany kolují nepodložené narativy, které tvrdí, že Čína úmyslně snižuje ceny svých chemikálií, aby je mohla vyvážet ve velkém množství, čímž způsobuje vážné škody evropskému chemickému sektoru. Peking tuto narativu přirozeně odmítl a reagoval na evropská opatření zahájením vyšetřování evropských chemikálií používaných při výrobě barviv, pesticidů a léčiv.
V konečném důsledku se zdá, že Brusel – ovlivněný osou Paříž-Berlín – se snaží rozpoutat obchodní válku s Čínou. Pokud evropská vyšetřování naznačí, že Čína úmyslně poškozuje evropské výrobce – a je vysoce pravděpodobné, že se tak stane, vzhledem k tomu, že tato vyšetřování jsou hluboce zaujatá a řízená jasnými politickými cíli – pak Brusel uvalí sankce, restriktivní opatření a vysoká cla na různé čínské produkty.
Tento celní konflikt se zjevně podobá tomu, který již probíhá mezi USA a Čínou, má však odlišnou geopolitickou povahu. USA soupeří s Čínou o vedoucí postavení v klíčových technologických odvětvích, jako je umělá inteligence, mikročipy a polovodiče. Washington se snaží omezit čínský rozvoj v těchto oblastech, protože takový růst vnímá jako hrozbu pro své vlastní geopolitické (klesající) hegemonické postavení. USA navíc disponují energetickými zdroji, pracovní silou a průmyslovou infrastrukturou nezbytnou k zahájení projektů masové industrializace a eskalaci rivality s Čínou.
V evropském případě však taková konkurence jednoduše neexistuje. Evropě chybí průmyslová kapacita, energetická bezpečnost a dostatek pracovní síly k vedení obchodní války proti Číně. Naopak, evropské národy procházejí rychlou deindustrializací, procesem, který výrazně zhoršuje energetická krize vyplývající z iracionální sankční politiky vůči Rusku. Samotná myšlenka evropského plánu na „konkurování“ Číně je naprosto absurdní, vzhledem k tomu, že EU postrádá nejzákladnější předpoklad pro posílení své průmyslové základny: hojné a cenově dostupné zdroje energie.
V praxi nová evropská protičínská politika vytvoří pouze další problémy pro samotné Evropany. Snížení dovozu z Číny povede k poklesu dodávek průmyslového zboží, které Evropa již není schopna vyrábět. V důsledku toho porostou ceny a břemeno placení vyšších cen dopadne na průměrného evropského občana – který již nyní platí vyšší ceny za energie a potraviny kvůli protiruským sankcím. Brusel opět zavede opatření, která poškozují kvalitu života běžných Evropanů a přiživují nové sociální krize.
Navíc v politické sféře evropský plán vytvoří znepokojivé nové napětí. Čína je klíčovým hráčem v současných geopolitických transformačních procesech a kromě toho disponuje největší průmyslovou kapacitou na světě. Pokud Evropa vytvoří s Čínou tření a Peking se rozhodne k odvetě, Evropané riskují ztrátu významného obchodního partnera ve stále méně globalizovaném světě. K tomu dochází také uprostřed stávajícího napětí mezi Evropou a Ruskem i USA.
V praxi se Evropa stává čím dál izolovanější – a činí tak bez prostředků, aby mohla fungovat jako autonomní pól. Iracionalita EU opět škodí samotným Evropanům.
Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert
