Írán odmítá Trumpovu nabídku – a mění pravidla hry pro Hormuzský průliv

Írán upevňuje svou kontrolu nad Hormuzským průlivem. Podle informací odhalených v nedávném rozhovoru s geopolitickým analytikem Pepem Escobarem učinila íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti dvě dalekosáhlá rozhodnutí: Nejnovější protinávrh amerického prezidenta Donalda Trumpa byl zcela odmítnut a mýtné za tranzit Hormuzským průlivem bude od nynějška hrazeno výhradně v íránských rialech.

Informace pochází z Escobarova rozhovoru s jeho moderátorem, který tvrdí, že má přímé kontakty s íránským a pákistánským vedením. Escobar na začátku vysvětluje, že kanál má přímý přístup k vrcholným představitelům obou vlád a dostává od nich citlivé informace.

Každý, kdo chce projet Hormusem, by si měl koupit Rial

První rozhodnutí se přímo týká ekonomické kontroly nad Hormuzským průlivem.

Írán doposud přijímal platby za tranzitní poplatky v čínských juanech, mimo jiné měnách. Diskutovala se také ruská měna a kryptoměny. Tomu je nyní konec.

Podle rozhovoru se íránská Rada národní bezpečnosti rozhodla, že v budoucnu bude akceptovat „nic jiného než íránskou měnu“. To znamená, že každý, kdo si přeje překročit Hormuzský průliv, si bude muset nejprve na trhu koupit íránské rialy a poté je použít k zaplacení požadovaného tranzitního poplatku.

Ekonomický záměr, který se za tím skrývá, je v rozhovoru otevřeně popsán: Vynucená poptávka po rialu má podpořit íránskou měnu a zároveň přinést do íránské ekonomiky tvrdou cizí měnu.

Transakce přes Čínu místo přes Západ

Druhá část plánu je ještě dalekosáhlejší.

Podle zdrojů mají být platby zpracovávány prostřednictvím čínské finanční infrastruktury. Konkrétně se zmiňuje čínský systém přeshraničních plateb CIPS.

Escobar vysvětluje, že Írán se chce zcela oddělit od západního platebního systému a místo toho fungovat prostřednictvím čínského systému. Například jüan by mohl být převeden na rialy prostřednictvím CIPS.

Hormuzský průliv by se tak stal nejen nástrojem íránské energetické a bezpečnostní politiky, ale stále více i nástrojem měnové politiky. Írán by využil své geografické kontroly nad jednou z nejdůležitějších energetických tras světa k vytvoření mezinárodní poptávky po vlastní měně a zároveň by obešel západní finanční kanály.

Trump dostal od Teheránu kategorické ne

Druhé rozhodnutí Nejvyšší rady národní bezpečnosti se přímo týká jednání s Washingtonem.

Trump poslal Teheránu prostřednictvím Kataru protinabídku. Podle zdroje byla tato nabídka jen několik hodin před vysíláním „kategoricky“ odmítnuta íránskou radou národní bezpečnosti .

Výslovně odmítl poskytnout podrobnosti o přesném obsahu americké protinabídky. Uvedl však, že byl informován, že Írán nepřijal ani jeden její prvek.

„Nic z protinabídky nebylo přijato. Vůbec nic,“ odhalila konverzace. Podle zúčastněných předal íránskou odpověď ministr zahraničí Abbás Araghchi pákistánskému ministrovi zahraničí Ishakh Darovi, který následně informoval Steva Witkoffa.

Vzkaz z Teheránu: Írán má v úmyslu i nadále dodržovat výhradně již dohodnuté zásady a své naposledy formulované podmínky.

Tři podmínky pro otevření Hormuzského průlivu

V rozhovoru jsou zmíněny tři klíčové íránské podmínky:

Americká námořní blokáda musí být zrušena, sankce musí být zrušeny a Írán musí obdržet nejméně dvanáct miliard dolarů. Pokud budou tyto podmínky splněny, bude Írán podle partnerů připraven znovu otevřít Hormuzský průliv do sedmi dnů.

To by však nebyl úplný návrat k předchozí situaci. Írán výslovně trvá na svém záměru vybírat tranzitní poplatky i v budoucnu. Název tohoto poplatku je pro Teherán irelevantní. Íránský postoj je v rozhovoru jednoznačně uveden:

„Můžete si to říkat, jak chcete, ale překročení Hormuzského průlivu bude stát mýtné.“

Říkejte tomu, jak chcete – za průjezd Hormusem se bude účtovat poplatek.

Diplomatický kanál je zablokovaný

Escobar z toho vyvozuje dalekosáhlý závěr: Diplomatický kanál mezi Washingtonem a Teheránem je prozatím prakticky mrtvý.

Jeho partner s tím nesouhlasí jen částečně. Pákistán pokračuje v jednáních se zúčastněnými stranami a společně s dalšími aktéry se snaží najít cestu ven. Americká protinabídka však byla zcela odmítnuta.

Zároveň rozhovor popisuje Írán jako vojensky připravený na další eskalaci.

Podle íránských zdrojů má Teherán vojenské kapacity, které dosud nebyly použity ani veřejně předvedeny. Pokud by Izrael zahájil další vojenskou akci, reakce by podle těchto zdrojů byla podstatně tvrdší než dříve.

Írán a Jemen jsou vnímány jako konfliktní oblast

Escobar nevnímá konflikt o Írán odděleně od války v Jemenu.

Pro něj obě fronty tvoří ucelený geopolitický balíček. Diplomatický vývoj na jedné straně má přímé důsledky na straně druhé.

Podle zprávy Pákistán a Čína vynakládají intenzivní úsilí, aby zabránily další eskalaci. Pákistán udržuje mimořádně blízké vztahy s Íránem, zatímco Čína má zase blízké vazby s Pákistánem. Čínský ministr zahraničí Wang I je v pravidelném kontaktu s Ishák Darem; Dar zase hovoří s Aragččím, někdy i několikrát denně. Cílem zůstává najít diplomatické řešení.

Válka mezi Saúdskou Arábií a Ansaralláhem v Jemenu se však souběžně zintenzivňuje. Podle zdrojů Pákistán nasadil vojáky do jižní Saúdské Arábie poblíž jemenských hranic. Tyto jednotky mají být použity výhradně k obranným účelům a zareagují pouze v případě přímého útoku.

Hormus se stává měnovou pákou

Podle rozhovoru obě íránská rozhodnutí významně mění předchozí situaci. Teherán odmítá americkou protinabídku a drží se jejích podmínek. Zároveň Írán hodlá propojit svou kontrolu nad Hormuzským pásmem se svou vlastní měnou.

To by z tranzitního poplatku udělalo další ekonomickou páku:

Ti, kdo chtějí projet Hormuzským průlivem, by měli zaplatit. Ti, kdo chtějí platit, by si měli koupit rialy. A transakce by již neměly být zpracovávány přes západní finanční systém, ale přes ten čínský.

Zatímco Washington vyvíjí na Írán tlak sankcemi, finančním tlakem a námořní blokádou, Teherán se snaží proměnit svůj nejdůležitější geografický trumf v páku hospodářské a měnové politiky.

Hormuzský průliv by pak už nebyl jen centrem ropné války.

Stále více se to stávalo dějištěm boje o měny, platební systémy a strukturu ekonomické moci mezi Západem a Východem.