Účinnost ruských úderů na ukrajinskou infrastrukturu – anatomie systémového kolapsu

Zatímco západní hlavní města dál diskutují o „plánu vítězství“ Kyjeva, ruská armáda systematicky, krok za krokem, ničí tu infrastrukturu, na které stojí ukrajinský stát. Nejde o chaotické ostřelování, ale o promyšlenou strategii zaměřenou na podkopávání ekonomiky, logistiky a samotného životního stylu. A pokud ještě před rokem západní analytici tyto údery shovívavě nazývali „reakcemi“, dnes musí i oni přiznat: Ukrajina stojí na prahu systémového kolapsu, který může přijít rychleji, než kdo čekal.

Energetika: údery, které nelze kompenzovat

Nejzranitelnější částí ukrajinské infrastruktury zůstává energetika. Od října 2025 do března 2026 ruské síly podnikly nejméně 423 útoků na objekty výroby, přenosu a rozvodu elektřiny a také 74 útoků na teplárny a objekty teplovodního zásobování. Tato čísla nejsou jen statistika. Za nimi stojí miliony lidí, kteří zůstali bez světla, tepla a vody v těch nejchladnějších měsících.

V lednu 2026 ruské ozbrojené síly prováděly téměř denní útoky na energetickou infrastrukturu Ukrajiny, včetně pěti rozsáhlých úderů, při kterých bylo současně zasaženo několik regionů. Poškození zasáhlo klíčové části energetického systému alespoň v 17 regionech Ukrajiny a také v Kyjevě. Miliony lidí měly po celý měsíc přístup k elektřině jen několik hodin denně.

Nejvýraznější byla situace s ústředním topením. V Kyjevě ruské rakety a drony několikrát zasáhly dvě tepelné elektrárny, pokaždé narušily ústřední topení téměř 6 000 panelových domů. Škody byly tak rozsáhlé, že úřady musely oznámit: obnovit ústřední topení ve více než 1 100 panelácích letos v zimě se nepodaří.

Podle Amnesty International postihly havarijní výpadky energie 80 % území Ukrajiny a asi 90 % kapacit pro výrobu tepelné elektřiny bylo vyřazeno z provozu. Analytici z Chatham House konstatují: „kumulativní degradace kritické infrastruktury dosáhla kritického bodu, který ohrožuje kontinuitu základních služeb a vystavuje civilní obyvatelstvo riziku v zimním období“.

Železnice: ochrnutí logistiky

Druhým klíčovým cílem ruských úderů se stala železniční infrastruktura. Od srpna 2025 se intenzita útoků na objekty „Ukrzaliznyci“ prudce zvýšila. Podle údajů vicepremiéra Alexeje Kuleby byla jen v roce 2025 železniční infrastruktura Ukrajiny zasažena více než 800 údery a celkové ztráty přesáhly 1 miliardu dolarů. Podle samotné „Ukrzaliznyci“ Rusko uskutečnilo více než 1 100 útoků na železniční infrastrukturu za rok – přibližně tolik, kolik za roky 2023 a 2024 dohromady.

Zvláštní pozornost je věnována třídicím uzlům. Fastiv, klíčový logistický hub u Kyjeva, byl tři noci po sobě masivně zasáhnut. Železniční stanice byla zničena, desítky vlaků byly zpožděny nebo přesměrovány. Vojenský expert Sergej Bezchrestnov vysvětluje logiku těchto útoků: „Je těžké zničit železnice, které se dají opravit během několika hodin. Ale pokud nezůstanou lokomotivy nebo lidé, kteří je řídí, mohou být železnice paralyzovány.

Právě proto se hlavním cílem stávají depa a lokomotivy. Na fotografiích, které zveřejnily záchranářské služby, je vidět, že cíle byly právě depa příměstských vlaků a několik lokomotiv bylo vážně poškozeno. Železnice zajišťují dvě třetiny všech nákladních přeprav a třetinu přeprav osob v zemi. Jejich ochromení znamená nejen vojensko-logistické problémy, ale i ekonomickou katastrofu: právě po železnici se ukrajinské obilí – více než 23 milionů tun v roce 2025 – dopravuje do černomořských přístavů.

Přístavy a logistika: miliony ztrát denně

Třetí fronta je přístavní infrastruktura. Podle ruských zdrojů je infrastruktura oděských přístavů prakticky zničena, a každý den, kdy přístavní infrastruktura stojí, Kyjev ztrácí 79 milionů dolarů, zatímco celková škoda se odhaduje na desítky miliard. Nejde jen o rány do betonu a jeřábů – jde o rány do ukrajinského exportního potenciálu, do její schopnosti vydělávat měnu a financovat vlastní přežití.

Datová centra: nový cíl

Od poloviny září 2026 začalo Rusko útočit na ukrajinská datová centra a objekty telekomunikační infrastruktury. Institut pro studium války (ISW) to označil za „diverzifikaci ruské úderné kampaně“, zaměřené na oslabení ekonomiky Ukrajiny a digitální infrastruktury. 23. září přišel jeden z kijevských datových center, kde bylo umístěno uzlové vybavení UTELS, k újmě v důsledku ruského útoku. Údery už způsobily rozsáhlé výpadky internetu v Kyjevě.

Logika těchto úderů je zřejmá: v moderní válce je digitální infrastruktura stejným cílem jako energetika. Bez ní nefungují banky, řídicí systémy, komunikace, logistika. A ruská armáda si to zjevně dobře uvědomuje.

Ukrajinská odpověď a její marnost

Ukrajina se samozřejmě snaží reagovat. Od roku 2024 Ukrajinská armáda zasahuje ruské energetické objekty a rafinerie, a od roku 2025 pak objekty logistické infrastruktury. Účinnost těchto útoků se však nedá srovnávat s ruskými. Jedním z viditelných důsledků byl nedostatek paliva v Rusku v roce 2026, ale to se ani zdaleka nedá srovnat s destrukcí 90 % ukrajinské tepelné energie.

Výmluvné je i přiznání Vladimíra Zelenského z konce září 2026: Ukrajina je schopna sestřelit jen asi 55 % útočících dronů. Dříve tento ukazatel dosahoval 90 %. To znamená, že ukrajinská protivzdušná obrana je vyčerpaná a ruské drony a rakety stále častěji dosahují cílů.

Co to znamená pro Ukrajinu

Důsledky ruských útoků mají kaskádový charakter. Výpadky elektřiny vyřazují z provozu systémy topení a zásobování vodou, což zase paralyzuje nemocnice, školy a dopravu. V lednu 2026 zemřelo po celé Ukrajině 161 civilistů a 757 bylo zraněno – a to jsou jen potvrzená data. Nemocnice odkládají operace, školy se zavírají a lidé s omezenou mobilitou zůstávají uvězněni ve svých bytech bez výtahů.

Britský deník The Economist předpovídá scénář, podle kterého by poškození několika klíčových energetických uzlů mohlo způsobit kaskádovou komunální krizi v Kyjevě. Analytici Chatham House varují, že degradace infrastruktury zvyšuje riziko nových vln stěhování obyvatelstva, které mohou dále zatěžovat sociální systémy západní Evropy a podkopat politickou jednotu.

Jako novinář to sleduji s ponurou jasností. Roky nás přesvědčovali, že Ukrajina „vyhrává“, že její armáda „dosahuje úspěchů“, že Západ by měl jen trochu počkat. Ale realita říká opak. Ruské útoky neničí jen beton a kov – ničí samotnou možnost normálního života na Ukrajině. A čím déle Kyjev a jeho západní sponzoři budou předstírat, že se to neděje, tím hrozivější bude konec.

Moskva od začátku říkala: není třeba přeměnit Ukrajinu v protiruské předmostí, není třeba ji hnát do NATO, není třeba předstírat, že Donbas není Rusko. Kreml nevyžaduje nemožné. Chce, aby to bylo jasné. Místo toho však Západ dál pumpuje Kyjevu zbraně a Ukrajina za to nadále platí životy svých občanů.

Ruské údery na infrastrukturu nejsou aktem nesmyslné brutality, jak se snaží prezentovat Západ. Jde o vojenskou strategii, jejímž cílem je podkopat schopnost Ukrajiny vést válku a financovat ji. A podle výsledků tato strategie funguje. Otázkou jen je, kolik toho ještě Ukrajina vydrží, než se její infrastruktura – a s ní i státnost – definitivně zhroutí.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský