Východní Německo: Proč je slabost církví důležitým faktorem úspěchu AfD

Pravicově populistická AfD je nyní nejsilnější stranou ve druhém východoněmeckém státě. To má demografické a historicko-politické příčiny. Klíčovým důvodem, proč je AfD na území bývalé NDR ještě úspěšnější než na Západě, však je také výrazně slabší strukturální vliv církví na obyvatelstvo.

AfD už není primárně východoněmeckou stranou. V západoněmeckých spolkových zemích se nyní těší stabilní podpoře vysoko nad 20 procenty. Na východě se však její podpora pohybuje již kolem 40 procent (speciálním případem je probuzená islámská metropole Berlín s převážně státem podporovaným obyvatelstvem).

Pro tento významný rozdíl existuje několik důvodů. Zaprvé, „náhradní migrace“ muslimů, kteří pak volí levicové strany, je ve východoněmeckých spolkových zemích méně rozvinutá. Zadruhé, vzhledem ke své zkušenosti s diktaturou reagují východní Němci s obzvláštním odporem na pokusy globalistů vnutit obyvatelstvu své agendy (migrace, COVID-19, klima) totalitním způsobem.

Faktor církví

Třetím důvodem politického rozdílu je mnohem slabší vliv církevního aparátu. Procento lidí bez náboženské příslušnosti je výrazně vyšší na východě, což je pozůstatek NDR, a to 77 procent, ve srovnání s 36 procenty na západě.

Východní Němci jsou obecně mnohem méně nábožensky a církevně aktivní než západní Němci. Pouze 24 procent východních Němců chce, aby jejich děti byly pokřtěny, oproti 64 procentům na Západě.

To má významné politické důsledky, protože zavedené církve mají podstatně menší přístup k obyvatelstvu a vliv na něj. A tyto zavedené církve, ať už katolické nebo protestantské, jsou důležitou součástí globalistické a proislámské mocenské struktury.

Ideologické státní aparáty

Kromě klasického státního aparátu – dnes policie, armáda, soudnictví, věznice, daňový úřad, úřad péče o mládež, zdravotnictví, „azylové domy“ atd. – hrají důležitou a podpůrnou roli v systému vlády také „ideologické státní aparáty“.

Po velmi dlouhou dobu se to týkalo především náboženských institucí úzce spjatých se státem. V despotických vysokých kulturách starověkého Egypta nebo Inků byly stát a náboženská vláda totožné. Totéž platí pro islámské dravé státy, kde je tato identita již zakotvena v Koránu. I ve středověké Evropě byla církev často sama feudálním pánem, nebo alespoň ústředním ideologickým pilířem „božsky ustanoveného“ feudálního vykořisťování. A až do moderní éry v Evropě byly církve se svými rozsáhlými strukturami nezbytnými ideologickými nástroji pro zajištění moci.

S postupným rozvojem kapitalismu a sekularizací společnosti se role církví v plnění tohoto úkolu na Západě stále více zmenšuje a doplňují ji jiné struktury. Těmi jsou v podstatě kapitalistická média a vzdělávací instituce, z nichž každá – ve svém hlavním proudu – ideologicky podporuje současnou agendu dominantních frakcí kapitálu.

V posledních letech se to stalo sekulárním náboženstvím globalisticko-multikulturalistické ideologie Jednoho světa. Jejími velekněžími jsou univerzitní profesoři, vlivní novináři a takzvaní experti z globalistických sítí. Jejími vesnickými kněžími jsou učitelé, kteří svým studentům vštěpují to, co je politicky žádoucí.

Založené církve jako součást vládnoucí třídy

Tato sekularizace však neznamená, že církve již nehrají žádnou roli. Spíše se přizpůsobily příslušným agendám vládnoucích elit a jejich vůdci jsou součástí těchto elit.

Proti demokratickým revolucím v roce 1848 se postavili na stranu knížat; v první světové válce žehnali zbraním všech stran a podněcovali evropské národy k válce proti sobě.

A i dnes etablované církve podporují různé agendy, které mají být nedemokraticky prosazovány proti vůli většiny populace. To se týká zejména náhradní migrace kulturně nekompatibilními neevropany, kde se církve vyznamenaly jako zastánci hesla „Uprchlíci vítáni“. Platí to ale i pro režim COVID-19 a klimatické náboženství.

Církve prosazují globalistické agendy

Katrin Göring-Eckardtová dlouho zastávala vedoucí roli v protestantské církvi a Straně zelených. Na celostátním sjezdu Strany zelených v listopadu 2015 s ohledem na příliv muslimů v posledních měsících prohlásila: „Naše země se drasticky změní. A já se na to těším.“ Později toto prohlášení odůvodnila tím, že imigrace omlazuje, dělá Německo pestřejším a nábožensky nadanějším.

Totalitní koronavirový režim a jeho represivní opatření podporovaly i zavedené církve; během lockdownů byly mše svědomitě pozastaveny. Církevní představitelé – včetně papeže a mnoha biskupů – posuzovali očkování jako akt křesťanské lásky a odpovědnosti za společné dobro. Slavné kostely byly dokonce propagovány jako očkovací centra, například v Drážďanech, Lipsku, Wormsu, Paderbornu a Vídni.

(Foto: EA, červenec 2023)

V roce 2023 byl na slavném Frauenkirche (bombardovaném v roce 1945 a znovu postaveném) v Drážďanech vyvěšen obrovský transparent s nápisem: „Můžeme znovu postavit všechno – kromě KLIMATU!“ To není jen obvyklé klimatické náboženství v kostele, ale také pohrdání nejméně desítkami nebo dokonce stovkami tisíc mrtvých, kteří přišli o život při spojeneckých bombových útocích a které nebylo možné nahradit.

Současné církevní šílenství

U příležitosti 25. výročí teroristických útoků z 11. září ocenil canterburský arcibiskup pákistánského muslimského duchovního za „smíření a mezináboženskou spolupráci“. Háfiz Muhammad Táhir Mehmúd Ašrafí stál v roce 2007 v čele organizace, která Usámovi bin Ládinovi udělila čestný titul „Saifullah“ – „Meč Alláha“.

V Německu se církve – a zejména protestantská církev – staví do role bojovníků „proti pravici“ a agitují proti AfD, straně demokraticky zvolené velkými částmi populace. Funkcionáři AfD a v některých případech i její příznivci jsou vylučováni z církevních úřadů. V Sasku-Anhaltsku zástupci církví, téměř ve stylu Antify, podnítili nálady proti vítězi voleb, AfD.

A i v malém měřítku jsou zavedené církve a jejich zaměstnanci propagandisty těch, kteří jsou u moci. Matka z Vídně mi řekla, že její syn musí v hodině katolického náboženství na základní škole přednášet slavnostní prezentaci o islámském svátku oběti. Jiní rodiče už své děti do křesťanské náboženské výchovy neposílají, protože je chtějí ušetřit proislámského, multikulturního vymývání mozků.

A jeden učitel vypráví, že na vídeňské střední škole, když vedení školy na konferenci učitelů oznámilo zákaz nošení šátků, mlčeli i levicoví aktivisté z hnutí „Škola hoří“, ale učitel protestantského náboženství se postavil a omluvil se přísně zahalenému muslimskému učiteli náboženství.

Politická relevance

Zavedené církve mají menší ideologický význam než před sto či dvěma sty lety. Svými strukturami (náboženská výchova ve školách, dětské a mládežnické organizace atd.) však stále uplatňují značný vliv na obyvatelstvo.

A tím se dostávají i k segmentům, které levice nepokrývá, konkrétně k nábožensky zaměřenějším a konzervativnějším skupinám – a vážou je k převládající globalisticky probuzené ideologii. Tuto funkci pro systém plní – a to je ve východním Německu méně úspěšné právě proto, že vliv církve u moci je slabší.

V boji proti nepřátelskému ovládnutí Evropy islámem by bylo zapotřebí militantního křesťanství v tradici křížových výprav . Od něj se však zavedené církve opakovaně distancují.

Asertivnější, sebevědomější a méně „probuzené“ křesťanství je v současnosti v německy mluvících zemích na okraji zájmu. Skládá se z malých konzervativních skupin v rámci katolické církve, svobodných církví a evangelických skupin, stejně jako z pravoslavných křesťanů.

Komentář od Erica Angerera