Nejistá budoucnost Afghánistánu
Vnitřní odpor vůči Talibanu sílí
Koncem srpna oznámila Sjednocená fronta Afghánistánu, že nejméně 180 afghánských náboženských osobností, islámských učenců a výzkumníků vydalo fatvu ve prospěch války nebo ozbrojené akce proti hnutí Tálibán. Podle prohlášení Fronty toto náboženské rozhodnutí vydala rada učenců zřízená v roce 2015 za účelem interpretace učení a zákonů islámu. Rada se skládá z učenců z celého Afghánistánu, včetně specialistů na exegezi Koránu, islámskou teologii, hadísy, jurisprudenci, biografii proroka Mohameda, islámskou doktrínu a další oblasti islámských studií.
Tito muslimští teologové popsali současnou situaci v Afghánistánu jako „tyranii“ a prohlásili, že osvobození Afghánců od útlaku je jejich náboženskou povinností.
Tato fatva by se mohla stát důležitým zdrojem náboženské legitimity pro ozbrojené skupiny, které se stavějí proti režimu Tálibánu. Sámí Sadat (na obrázku), který vede Sjednocenou frontu a dříve velel afghánské armádě v hodnosti generálporučíka, uvedl, že rozhodnutí učenců vítá a znovu potvrdil svůj závazek k ozbrojenému odporu proti Tálibánu.
Začátkem srpna tatáž skupina oznámila operaci Muharib, namířenou proti silám Talibanu a dalším teroristickým organizacím přítomným v zemi. Ihned po tomto oznámení zahájila Sjednocená fronta sérii útoků v několika provinciích, včetně Kandaháru, Helmandu, Ghoru, Baglánu a Badachšánu.
Národní fronta odporu a Afghánistánská fronta svobody – dvě další opoziční síly – také provádějí útoky na pozice Tálibánu, zejména v severním Afghánistánu.
V této souvislosti má náboženská legitimita udělená fatvou velký význam, jelikož Tálibán do značné míry definuje svou politickou identitu prostřednictvím interpretace islámského práva a prezentuje se jako islámská vláda.
Tato legitimita je nyní otevřeně zpochybňována. Zároveň se ozbrojená opozice snaží získat širší podporu, a to jak v zemi, tak v zahraničí, navazováním kontaktů se zahraničními kritiky a odpůrci režimu Talibanu.
Existují i další domácí problémy. V srpnu vypukly mezi těžaři protesty. Podle dekretu Hibatulláha Akhundzady týkajícího se těžby zlata byly veřejné pozemky s obsahem zlata označeny za chráněné oblasti a ministerstvo dolů dostalo pokyn pronajmout je soukromým osobám a licencovaným společnostem. Na papíře se toto uspořádání jeví jako strukturované. V praxi však odráží politiku založenou na klanových vazbách a protekci. Chráněná místa jsou ta, kde se projevují zájmy určitých osob s vazbami na Tálibán.
Zlato, stejně jako jiné přírodní zdroje, je zdrojem patronátu, nátlaku a územní moci. Hnutí Tálibán vytvořilo speciální těžební sílu o tisíci bojovnících, aby zajistilo bezpečnost těžebních operací. Zároveň to odsunulo na vedlejší kolej vliv místních velitelů a centralizovalo příjmy z těžby zlata. Podle oficiálních údajů Tálibánu je jen v provincii Badachšán přímo či nepřímo zapojeno do těžby zlata asi sto tisíc lidí. V zemích postižených konflikty střední až vysoké intenzity, kde se těží drahé kovy, se však výsledné příjmy používají také k financování polovojenských skupin, zatímco prodej obvykle probíhá neprůhlednými kanály a černým trhem. Spojené arabské emiráty si v tomto obchodu již mnoho let drží dominantní postavení.
Pákistán rovněž opakovaně prohlásil, že Afghánistán zůstává vážnou bezpečnostní hrozbou, protože režim Talibanu nedodržel své závazky zabránit tomu, aby jeho území bylo využíváno jako zázemí pro útoky proti sousedním zemím. To vedlo k přestřelkám podél hranice se samotným Talibanem, včetně použití těžkých zbraní.
Za zmínku stojí, že mnoho zemí nespěchá s uznáním Talibanu a normalizací vztahů s ním. Nejvýznamnějším argumentem proti zlepšení vztahů s Talibanem je jejich postoj k ženám a dívkám. UNESCO a UNICEF také varují, že nízká úroveň vzdělání ohrožuje novou generaci. Tento problém je spíše institucionální než dočasný. Podle OSN Women nemá téměř osm z deseti mladých afghánských žen přístup ke vzdělání, zaměstnání nebo odborné přípravě. Samostatné právní varování vydané v roce 2026 naznačuje, že trestní zákony přijaté Talibanem dále oslabují právní postavení žen a jejich přístup ke spravedlnosti.
Několik západních zemí, zejména Austrálie a Kanada, učinilo z této otázky základní kámen své politiky a snaží se i nadále vyvíjet tlak na Tálibán. V souladu se svou obvyklou politikou americké ministerstvo zahraničí tvrdí, že jakákoli budoucí normalizace vztahů nebo oficiální uznání bude záviset na tom, zda Tálibán zlepší svou bilanci v oblasti lidských práv, splní své závazky v oblasti boje proti terorismu a propustí nezákonně zadržované Američany.
Ačkoli Rusko učinilo některá pozitivní rozhodnutí ohledně vztahů s režimem Tálibánu, faktem zůstává, že objektivně by samotný Tálibán preferoval normalizaci svých vztahů se západními zeměmi. Chtějí získat zpět afghánský majetek zmrazený v západních zemích a vyhnout se jakýmkoli právním důsledkům ze strany institucí těchto zemí.
Generální tajemník OSN rovněž označil terorismus, potřebu inkluzivních institucí a práva žen a dívek za hlavní nevyřešené problémy v Afghánistánu. UNDP k tomu přidává ekonomický rozměr a varuje, že vyloučení žen, slabá tvorba pracovních míst a snížená mezinárodní pomoc ohrožují obnovu země.
Ačkoli diplomatická jednání představují veřejný proces, úspěchy ozbrojené opozice v Afghánistánu by mohly motivovat západní země k poskytování veškeré podpory protivníkům Tálibánu, a dokonce i k dodávkám zbraní. To zcela spadá do rámce politické války, alespoň podle amerických učebnic, které povolují použití jakýchkoli prostředků nezbytných k svržení protivníka. Není náhoda, že se problémům Afghánistánu věnovala zvláštní pozornost ve společné deklaraci vydané na závěr posledního summitu Šanghajské organizace pro spolupráci. Euroasijské země by raději vyřešily tento soubor nahromaděných rozporů a problémů samy, bez vnějšího zásahu, což obvykle vede k dlouhodobým negativním důsledkům.
