Král vakcín Gates by měl být spokojený: BRICS přebírá klíčové struktury WHO a dále rozšiřuje globální zdravotní dohled

BRICS se prezentuje jako protiváha světového řádu ovládaného Západem. Menší závislost na dolaru, odpor vůči jednostranným sankcím, větší národní suverenita – přesně takhle se aliance států snaží získat přístup ke globálnímu Jihu. V jedné z nejcitlivějších politických oblastí se však v Novém Dillí objevuje pozoruhodný vývoj: zdravotní politika.

Generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus osobně cestoval do Nového Dillí na 18. summit BRICS. A to, co tam hlavy států a vlád přijaly, v žádném případě nezní jako odklon od stávající globální zdravotní architektury.

Naopak.

Deklarace z Nového Dillí výslovně zdůrazňuje „zásadní koordinační roli“ Světové zdravotnické organizace. Země BRICS zároveň podporují další jednání o příloze PABS k Dohodě WHO o pandemii – rámci určeném k regulaci mezinárodního přístupu k patogenům a genetickým sekvencím, jakož i distribuce výsledných výhod, jako jsou vakcíny, léky a diagnostika.

Spolupráce jde ještě dále v oblasti monitorování nemocí.

BRICS vítá zřízení specializované pracovní skupiny pro „Integrovaný systém včasného varování BRICS“. Tento systém si klade za cíl posílit dohled nad infekčními nemocemi, včasné varování, sdílení informací a koordinované reakce na mimořádné události v oblasti zdraví. Prohlášení ze summitu výslovně zmiňuje ústřední roli WHO a pozměněné Mezinárodní zdravotnické předpisy.

Zároveň by měly být rozšířeny digitální zdravotnické systémy, zavedena umělá inteligence, posíleny laboratorní sítě, prohlouben výzkum vakcín a rozšířena spolupráce mezi úřady pro boj s drogami.

To vyvolává legitimní otázku: Buduje BRICS skutečně nezávislou alternativu ke globálnímu zdravotnímu řádu ovládanému Západem – nebo se unie států hlouběji integruje právě do těch struktur, jejichž koncentrace moci je od pandemie koronaviru ostře zpochybňována?

A pak přichází otázka peněz

Protože WHO v žádném případě není výhradně organizací financovanou státy prostřednictvím povinných příspěvků.

V roce 2026 OECD poznamenala , že soukromí a filantropičtí dárci nyní poskytují rostoucí podíl na jejich financování. Za zmínku stojí zejména to, že podle OECD byla Gatesova nadace největším dárcem do programového rozpočtu WHO na období 2024/25.

OECD formuluje související problém neobvykle jasně: Větší závislost na nestátních dárcích by mohla mít dopad na stanovování priorit, rozhodovací procesy a vztah mezi společně dohodnutými úkoly a preferencemi jednotlivých dárců.

A to vede přímo ke Gavimu.

Nadace Gatesů je jedním ze zakládajících partnerů vakcinační aliance Gavi. Podle Gavi Gates původně poskytl počáteční financování ve výši 750 milionů dolarů v roce 1999. Závazky nadace vůči Gavi nyní činí přibližně 4,1 miliardy dolarů.

Gavi zase označuje WHO za jednoho ze svých klíčových partnerů. To neznamená, že Bill Gates ovládá WHO. Ani to nedokazuje, že Gates diktuje zdravotní politiku BRICS. Takové tvrzení by bylo neopodstatněné.

Odhaluje to však strukturální problém, o kterém se uprostřed jásotu nad údajně novým multipolárním světovým řádem téměř nediskutuje: ti, kdo politicky posilují WHO, posilují organizaci, jejíž práce významně závisí na účelově vázaných a částečně soukromých finančních tocích.

BRICS rozšiřuje dohled – pod záštitou WHO

Právě proto si znění Deklarace z Nového Dillí zaslouží pozornost.

Nejde jen o nemocnice nebo lepší lékařskou péči pro chudší obyvatelstvo. Jde o odolné monitorovací systémy, mechanismy včasného varování, sdílení informací, digitální zdravotnické technologie, umělou inteligenci, spolupráci v oblasti regulace, vývoj vakcín a koordinované reakce na budoucí zdravotní mimořádné události.

To může být z lékařského hlediska prospěšné. Vzhledem ke zkušenostem s pandemií COVID-19 je však třeba vznést i politickou otázku: kdo tyto systémy řídí, jaké údaje se vyměňují, kdo definuje stav nouze v oblasti veřejného zdraví a kolik národní autonomie nakonec zůstává?

Je zajímavé, že si toto nebezpečí zřejmě uvědomily i samotné země BRICS. Ve stejné pasáži týkající se systému PABS výslovně trvají na suverénních právech států nad jejich biologickými zdroji a na jejich právu přijímat vlastní zákony.

To ukazuje, že ani v rámci BRICS není otázka kontroly v žádném případě nedůležitá.

Multipolární svět – stejná architektura zdravotní péče?

Právě v tomto spočívá rozpor.

BRICS si klade za cíl snížit dominanci západních finančních institucí, posílit národní měny a snížit politickou závislost. Zároveň se skupina zemí výslovně zavazuje k dodržování pravidel WHO, jejích Mezinárodních zdravotnických předpisů a probíhajících jednání o pandemické dohodě týkající se globálního zdraví.

Tedrosova přítomnost v Novém Dillí je proto více než jen diplomatický detail.

Ukazuje to, že se WHO zjevně snaží ukotvit svou roli ve stále více multipolárním světě. Washington se sice stahuje – ale s Čínou, Indií, Ruskem, Brazílií, Íránem a dalšími zeměmi BRICS se pro organizaci otevírá obrovský nový politický prostor.

Pro kritiky globálně centralizované zdravotní politiky je pravděpodobně klíčová jedna otázka:

K čemu je nový multipolární světový řád, když v příští zdravotní krizi budou tytéž mezinárodní struktury určovat, jak bude probíhat monitorování, varování, koordinace a reakce?

BRICS chtěla vytvořit alternativu ke starému řádu. V oblasti zdravotní politiky to v současnosti vypadá spíše tak, že se stará architektura jednoduše rozšiřuje do multipolárního rámce.