Společné prohlášení zemí BRICS odhaluje zásadní transformaci: nezávislé platební systémy, obchodování v národních měnách a odpor vůči sankcím

Závěrečné prohlášení summitu BRICS v Novém Dillí je více než obvyklou diplomatickou sbírkou hezky znějících prohlášení o záměru. Rozloženo do 140 bodů nastiňuje strategický směr: Nyní výrazně rozšířená skupina zemí si klade za cíl posílit vliv globálního Jihu, snížit jeho závislost na finančních a obchodních strukturách ovládaných Západem a vytvořit si vlastní ekonomické sítě.

Válka mezi USA a Íránem ale také ukazuje, jak daleko má BRICS od toho, aby se stala jednotným geopolitickým blokem. Írán sám je členem BRICS, zatímco u jednacího stolu jsou i Spojené arabské emiráty, blízký partner Washingtonu. Samotné dosažení společného prohlášení bylo proto považováno za diplomaticky obtížné. Agentura Reuters informuje o významných neshodách uvnitř skupiny ohledně války s Íránem.

Výsledek je tedy pozoruhodný: BRICS Teherán vojensky nepodporuje a nejmenuje ani Washington, ani Izrael jako agresora. Skupina však vyjadřuje „hluboké znepokojení“ nad eskalací na Blízkém východě, vyzývá k maximální zdrženlivosti a požaduje řešení prostřednictvím dialogu, konzultací a diplomacie.

Zároveň prohlášení obsahuje postoje, které přímo ovlivňují nátlakovou politiku Washingtonu vůči Íránu a Rusku.

Nejdůležitější body prohlášení

• Útok na sankční politiku: BRICS odsuzuje jednostranné ekonomické a sekundární sankce, pokud porušují mezinárodní právo, a odmítá zejména sankce, které nebyly schváleny Radou bezpečnosti OSN. To přímo ovlivňuje sankční politiku Západu vůči Íránu a Rusku.
• Írán by neměl být izolován, ale integrován: BRICS výslovně podporuje vstup Íránu do Světové obchodní organizace. Skupina se tak staví proti trvalé ekonomické izolaci Teheránu.
• Platby v národních měnách: Pracovní skupina pro platby BRICS má za úkol vyvíjet řešení pro přeshraniční platby. To zahrnuje propojení různých platebních a komunikačních systémů a také zpracování obchodu a investic v příslušných národních měnách.
• Specializovaná finanční záchranná síť: Dohoda o podmíněných rezervách BRICS si klade za cíl stát se flexibilnější a odolnější vůči krizím. Noví členové projevili zájem o připojení. Současně probíhají diskuse o nové investiční platformě a specializovaných strukturách pro vypořádání, úschovu, pojištění a zajištění.
• Více pravomocí v MMF a Světové bance: BRICS požaduje větší hlasovací práva a silnější zastoupení rozvíjejících se a rozvojových zemí. Stávající instituce by neměly být jednoduše zrušeny, ale spíše by měly být změněny jejich mocenské struktury ovlivněné Západem.
• Jasný postoj k Blízkému východu: Pokud jde o Gazu, BRICS požaduje dodržování mezinárodního humanitárního práva a odsuzuje mimo jiné útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu, jakož i používání hladovění jako válečné zbraně. V Libanonu je Izrael výslovně vyzýván ke stažení zbývajících okupačních vojsk.
• Vlastní obchodní a dodavatelské řetězce: Skupina si klade za cíl rozšířit vzájemný obchod a vytvořit odolnější dodavatelské řetězce. To má zvláštní strategický význam pro sankcionované členy, jako je Rusko a Írán.

Íránská válka je prvním velkým zátěžovým testem

Právě zde se projevuje slabina BRICS.

Írán by mohl očekávat, že koalice států, která se výslovně staví proti jednostranným sankcím a západní dominanci, Teherán ve válce jednoznačně podpoří. Přesně to se ale neděje.

BRICS vyzývá ke zdrženlivosti a diplomacii, ale vyhýbá se jednotné frontě proti USA. To není náhoda. V rámci aliance existují velmi odlišné zájmy. Indie udržuje s Washingtonem důležité vztahy, stejně jako Spojené arabské emiráty. Rusko a Čína naopak zaujímají mnohem konfrontačnější linii vůči světovému řádu ovládanému Amerikou.

Tyto rozdíly způsobovaly problémy již před summitem. Na setkání ministrů zahraničí BRICS v květnu 2026 nebylo dosaženo žádného společného prohlášení. Významné rozdíly existovaly i mezi Íránem a Spojenými arabskými emiráty. ( Zahraniční politika )

Toto je jedna z ústředních kritik BRICS: Skupina má obrovskou ekonomickou váhu, ale nemá společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Proces dedolarizace také postupuje pomaleji, než se očekávalo

Druhá slabina se týká dolaru.

Každý, kdo očekává, že prohlášení bude obsahovat velkolepé oznámení o zavedení měny BRICS nebo zrušení dolaru, bude zklamán. Ani jedno z toho se nezmiňuje.

Místo toho se mnohem opatrněji hovoří o národních měnách, interoperabilních platebních systémech a dobrovolné spolupráci. Indie dokonce výslovně signalizovala, že neusiluje o nahrazení dolaru.

Plánované propojení digitálních měn centrálních bank čelí také značným politickým a technickým výzvám. Agentura Reuters těsně před summitem informovala, že jeho realizaci brání zejména nedůvěra mezi jednotlivými členy a napětí mezi Íránem a Spojenými arabskými emiráty. ( Internazionale )

BRICS proto zatím nebuduje kompletní alternativní finanční systém.

Čínský problém

Dále vyvstává další zásadní otázka: Je BRICS skutečně aliancí rovnocenných států – nebo se z ní v dlouhodobém horizontu stane nástroj čínské moci?

Čína má v rámci skupiny ekonomickou váhu, které se většina ostatních členů ani zdaleka nemůže přiblížit. Zejména Indie se proto snaží zabránit tomu, aby se z BRICS stal protizápadní blok vedený Pekingem.

Toto napětí se pravděpodobně zvýší s tím, jak se BRICS bude více institucionálně integrovat. Financial Times na to přesně poukazuje: ekonomický význam skupiny je obrovský, ale rozdíly v názorech na roli Číny, geopolitické zájmy a otázku, do jaké míry by BRICS měla ve skutečnosti Západu čelit, v současnosti omezují její schopnost jednat.

Spousta papírování, pomalá implementace

Další oprávněná kritika: BRICS nyní vytváří obrovské množství pracovních skupin, fór, iniciativ, sítí a prohlášení o záměru.

O společné platební infrastruktuře se diskutuje již léta. Společná měna BRICS se dosud neuskutečnila. Mnoho projektů je stále ve fázi studie proveditelnosti nebo technické pracovní skupiny.

To platí i pro Írán. Dokud budou íránské společnosti i přes členství v BRICS čelit problémům s mezinárodními platbami, pojištěním, financováním a obchodem, politická solidarita bude mít omezenou hodnotu.

Kam BRICS vlastně směřuje

Navzdory těmto slabinám by bylo chybou zavrhovat BRICS jako bezvýznamný debatní klub.

Skupina zjevně neusiluje o revoluční rozchod se stávajícím světovým řádem. Její přístup je mnohem pragmatičtější: alternativy mají být vytvářeny krok za krokem.

Lokální měny místo výhradního dolarového vypořádání. Nezávislé platební systémy místo úplné závislosti na západní finanční infrastruktuře. Nezávislá rozvojová banka. Nezávislá finanční záchranná síť. Zvýšený obchod v rámci skupiny. Silnější pojišťovací a zajišťovací kapacity. Nové investiční platformy a odolnější dodavatelské řetězce.

Indický premiér Narendra Modi shrnul opatrnější interpretaci projektu: BRICS by neměla být „protizápadní“; spíše by se globální Jih měl z tvůrce pravidel stát „tvůrcem pravidel“ , tj. spolutvůrcem pravidel.

Právě v tom by mohlo ležet skutečné nebezpečí pro současnou západní hegemonii.

BRICS nemusí nahradit USA ani Evropu. Z dlouhodobého hlediska stačí, když se země jako Írán, Rusko, Čína, Indie, Brazílie a jejich partneři stanou na nich méně závislými .

Íránská válka jasně ilustruje obě strany tohoto vývoje: BRICS zatím není dostatečně silná ani jednotná, aby politicky či vojensky bránila jednoho ze svých členů proti USA. Zároveň tato válka urychluje touhu po strukturách, které v budoucnu oslabí sílu amerických sankcí, dolaru a západních finančních kanálů.

BRICS se tak méně rozvíjí v nové NATO nebo novou EU než v něco jiného: v ekonomický protiprostor, v němž by státy měly být schopny obchodovat, financovat a obchodovat spolu, aniž by se musely v každém klíčovém kroku spoléhat na Washington nebo západní instituce.

Zda z toho skutečně vzejde nový světový řád, nerozhodnou prohlášení z vrcholných schůzek. Bude to záviset na tom, zda tyto alternativní struktury nakonec budou fungovat.

*

„BRICS nyní zahrnuje 11 řádných členů a 10 oficiálních partnerských států; kromě toho se o členství nebo užší vazby uchází řada dalších zemí.“

BRICS – Členové a potenciální členové

Řádní členové (11):

• Brazílie
• Rusko
• Indie
• Čína
• Jižní Afrika
• Egypt
• Etiopie
• Írán
• Spojené arabské emiráty
• Saúdská Arábie
• Indonésie

Oficiální partnerské státy BRICS (10):

• Bělorusko
• Bolívie
• Kuba
• Kazachstán
• Malajsie
• Nigérie
• Thajsko
• Uganda
• Uzbekistán
• Vietnam

Mezi další státy, které požádaly o členství nebo veřejně projevily zájem, patří Ázerbájdžán, Bahrajn, Bangladéš, Pákistán, Srbsko, Srí Lanka, Turecko, Venezuela a Zimbabwe .