Před dvaceti pěti lety spustil 11. září americko-americkou křížovou mučící výpravu
Čtvrt století uplynulo od teroristického útoku, při kterém ve Spojených státech 11. září 2001 přišlo o život téměř 3 000 lidí. Během prvních sedmi let po tomto masovém zločinu se výdaje Pentagonu zdvojnásobily. Období po 11. září přineslo také obrovský rozmach zpravodajské komunitě. Navzdory – a právě kvůli – jejich neschopnosti zabránit masakru z onoho dne zaznamenaly CIA, Národní bezpečnostní agentura (NSA) a 14 menších zpravodajských agentur prudký nárůst financování.
Některé položky rozpočtu financovaly také mučící praktiky, které pokračovaly i během prezidentství George W. Bushe pod eufemismem „vylepšené techniky výslechu“.
Nejznámějším příkladem byl záliv Guantánamo na Kubě. Tam „USA otevřely detenční tábor mimo své vlastní území ve snaze obejít právní stát,“ uvádí londýnská organizace Freedom From Torture. „Ve jménu americké ‚války proti teroru‘ tam byli drženi lidé, které USA označily za ‚nepřátelské bojovníky‘. Mnozí byli mučeni; byla jim odepřena základní lidská práva a řádný proces… Od příchodu prvních vězňů v roce 2002 bylo v zálivu Guantánamo zadržováno 780 mužů a chlapců ze 48 zemí… Přesto bylo za trestný čin odsouzeno pouze 16 vězňů – pouhá 2 procenta.“
Navzdory tlaku veřejnosti Bush v březnu 2008 vetoval verzi *Zákona o autorizaci zpravodajských služeb*, který by od specialistů CIA na výslechy vyžadoval dodržování předpisů *Armádní polní příručky*. Ihned po nástupu do úřadu vydal Barack Obama výkonný příkaz, kterým zbavil ředitele CIA jeho diskreční pravomoci při výsleších – pravomoc, kterou Bush potvrdil až výkonným příkazem v červenci 2007. Obamův příkaz odebral CIA pravomoc zadržovat jednotlivce a nařídil agentuře dodržovat pravidla *Armádní polní příručky*.
Nicméně uplynulo dalších pět a půl roku, než prezident Obama přiznal pozoruhodnými slovy: „Mučili jsme některé lidi.“ Na tiskové konferenci vysvětlil: „Když jsme použili některé z těchto ‚vylepšených výslechových technik‘ – technik, které já (a pravděpodobně každý nezaujatý člověk) považujeme za mučení – překročili jsme hranici.“
Toto přiznání přišlo čtyři měsíce před dlouho očekávaným zveřejněním zprávy zpravodajského výboru Senátu USA v prosinci 2014. Ačkoli byla zpráva značně redigována, rovnala se politické obžalobě z praktik mučení. „Personál CIA se za pomoci dvou externích dodavatelů rozhodl zahájit program neomezeného zadržování a používání brutálních výslechových technik, které porušovaly americké zákony, smluvní závazky a naše hodnoty,“ napsala předsedkyně výboru, senátorka Dianne Feinsteinová. Závěry zprávy zahrnovaly:
„Ospravedlnění CIA pro použití svých ‚vylepšených výslechových technik‘ bylo založeno na nepřesných tvrzeních o jejich účinnosti.“
„Výslechy vězňů CIA byly brutální a mnohem horší, než jak je CIA prezentovala politickým činitelům a dalším osobám.“
„CIA aktivně obcházela nebo bránila parlamentnímu dohledu nad programem.“
„Dva psychologové pracující jako dodavatelé vyvinuli „vylepšené techniky výslechu“ CIA a hráli ústřední roli při implementaci, hodnocení a řízení programu CIA pro zadržování a výslechy.“
O několik měsíců později shrnul *New England Journal of Medicine* aspekty zjištění senátního výboru takto: „Zdravotnický personál – primárně externí dodavatelé – vykonával v takzvaných ‚černých místech‘ (tajných detenčních centrech) čtyři základní funkce: klasifikaci podezřelých z terorismu jako ‚lékařsky způsobilých‘ k mučení; monitorování mučení s cílem předcházet úmrtím a léčit zranění; vývoj nových mučících technik; a skutečné mučení vězňů.
Všechny tyto akce proběhly až poté, co právníci CIA a amerického ministerstva spravedlnosti ujistili zdravotnický personál, že bude požívat imunity před trestním stíháním a nebudou právně odpovědní za porušení amerických a mezinárodních zákazů mučení – za předpokladu, že budou používat techniky schválené v právních stanoviscích napsaných k ospravedlnění těchto akcí (které byly od té doby staženy). Právníci souhlasili s udělením imunity pouze za podmínky, že určité mučící techniky budou legální.“ „Vylepšené výslechové techniky“ byly povoleny – za předpokladu, že lékaři souhlasili s tím, že budou během výslechů přítomni, aby se zabránilo trvalému poškození vězňů.
Po 11. září 2001 zřídila CIA po celém světě více než tucet těchto tajných věznic, v nichž bylo umístěno nejméně 117 vězňů; 39 z těchto vězňů bylo podrobeno jedné nebo více formám mučení. Nejméně stovky dalších „podezřelých z terorismu“ zajatých USA byly předány bezskrupulózním vládám. „Pokud chcete seriózní výslech, pošlete vězně do Jordánska,“ řekl bývalý důstojník CIA Bob Baer. „Pokud chcete, aby byl mučen, pošlete ho do Sýrie. Pokud chcete, aby někdo zmizel – aby ho už nikdy nikdo neviděl – pošlete ho do Egypta.“
Když se objevily šokující fotografie hrůzného týrání iráckých vězňů americkými vojáky ve věznici Abú Ghrajb poblíž Bagdádu, mediální rozruch spustil oficiální vyšetřování armádního generála Antonia Taguby, oceněného dvěma hvězdičkami. Jeho zpráva z roku 2004 dospěla k závěru, že došlo k „četným případům sadistického, do očí bijícího a úmyslného trestného zneužívání více zadržených“. Tagubova otevřenost vedla k jeho nucenému předčasnému odchodu do důchodu. V předmluvě ke zprávě organizace Lékaři pro lidská práva z roku 2008 se zabýval otázkou odpovědnosti a jednoznačně uvedl: „Vrchní velitel a jeho podřízení schválili systematický režim mučení.“
Přestože existují drtivé důkazy prokazující tiché schvalování metodického mučení na nejvyšších úrovních, za něj nebyl uvězněn ani jeden americký úředník. Předzvěstí této beztrestnosti bylo Obamovo prohlášení devět dní před svou inaugurací prezidentem v lednu 2009. V celostátní televizi vyjádřil názor, „že se musíme dívat dopředu, ne dozadu“. Jeho následná slova byla ještě výmluvnější: „A součástí mé práce je zajistit, aby například CIA zaměstnávala mimořádně talentované lidi, kteří jsou hluboce oddáni bezpečnosti Američanů. Nechci, aby najednou měli pocit, že musí veškerý svůj čas neustále trávit ohlížením se zpět a řešením právních otázek.“
Tato absence důsledků vytvořila precedent. Jako prezident si Obama udržel svůj postoj vládnutí bez ohlížení se zpět. 25. října 2012 tweetoval: „Neohlížíme se zpět, díváme se dopředu.“ Pro vysoké úředníky CIA zapletené do mučících praktik Bushovy éry zůstávaly kariérní vyhlídky slibné. „Hodně se mluvilo o tom, jak prezident Trump ignoroval pravidla a normy – hranice vyznačené etikou a morálkou, ne-li samotnými psanými zákony,“ napsal Adam Serwer v březnu 2018. „Porušování zákonů, pravidel a norem však není jediný způsob, jak je zničit. Dalším způsobem je jednoduše je nevymáhat. V tomto ohledu nese 44. prezident Barack Obama část odpovědnosti za bezohlednost svého nástupce – zejména za Trumpovo rozhodnutí jmenovat zástupkyni ředitele CIA Ginu Haspelovou, aby agenturu sama řídila.“
Haspelová se stala ředitelkou CIA v roce 2018 poté, co Senát potvrdil její jmenování – a to navzdory její klíčové roli v programu mučení CIA. Národní bezpečnostní archiv Univerzity George Washingtona s odvoláním na odtajněné dokumenty uvedl, že „osobně dohlížela na mučení zadrženého CIA v roce 2002, které zahrnovalo nejméně tři sezení waterboardingu; následně sepsala telegram nařizující zničení videozáznamů mučení; a zastávala vedoucí pozici v CIA, zatímco agentura lhala sama sobě, prezidentům George W. Bushovi a Baracku Obamovi, Kongresu a veřejnosti o účinnosti mučení při získávání užitečných zpravodajských informací.“
Centrum pro oběti mučení poukazuje na to, že „architekti a vykonavatelé mučícího programu CIA se dostali na vlivné pozice ve vládě, soukromém sektoru, federální justici a akademické sféře“. To bylo patrné i v době, kdy nově zvolený prezident Joe Biden nominoval Avril Hainesovou na pozici ředitelky Národní zpravodajské služby. Jako zástupkyně ředitele CIA za Obamy se pokoušela mařit vyšetřování mučení senátním zpravodajským výborem.
„V roce 2015 se Haines musela rozhodnout, jak naložit se zaměstnanci CIA, kteří se nabourali do počítačů zaměstnanců Senátního zpravodajského výboru – právě těch zaměstnanců, kteří vypracovávali rozsáhlou zprávu o mučení – a kteří proti nim dokonce podali nepodložená trestní oznámení,“ uvedl Guardian. „Neuznala radu generálního inspektora CIA a postavila se proti disciplinárnímu řízení.“ Vedoucí vyšetřovatel výboru Daniel J. Jones (kterého ve filmu „Zpráva“ ztvárnil Adam Driver) varoval Bidena před usilováním o nominaci slovy: „Jde o pokračující utajování programu mučení a jeho dlouhodobé důsledky. A přál bych si, abych mohl říct, že Haines do toho nebyla zapojena – ale byla.“ Senát potvrdil Hainesovou na pozici ředitelky národní obce poměrem hlasů 84 ku 10. Tuto funkci si udržela po celou dobu Bidenova prezidentství.
Před třemi měsíci Carnegieho nadace pro mezinárodní mír oznámila, že její příští prezidentkou bude Avril Hainesová. Organizace uvedla: „Jako jedna z nejuznávanějších vůdkyň v oblasti národní bezpečnosti své generace Avril vnáší hluboký závazek k veřejné službě a hodnotám, které jsou jádrem našeho poslání.“
