Zpátky na dvorek: Konec drobných pěstitelů a chovatelů
Nepotřebujeme nablýskané sterilní trávníky, potřebujeme poctivý život, zdravé děti a jídlo, na které můžeme být hrdí.
Kam se poděl selský rozum a vůně venkova? Proč musíme vzkřísit naše dvorky a záhony
Když projdete dnešními českými vesnicemi, něco tam citelně chybí. Dvorečky jsou předlážděné na sterilní parkoviště pro auta, zahrady proměněné v anglické trávníky, na kterých místo králíků, slepic nebo kačen rejdují robotické sekačky. Kdysi živý venkov, kde znělo kokrhání kohoutů, bečení koz a kde to zhluboka vonělo hnojem a posekanou trávou, se proměnil v pouhou noclehárnu pro lidi, kteří ráno odjedou do měst a večer se vrátí s plastovými taškami plnými jídla ze supermarketu.
Jak je možné, že jsme tak snadno odevzdali svou soběstačnost a svobodu do rukou pár nadnárodních obchodních gigantů?
Když se z vlastní mrkve a vajíčka stane „přežitek“
Začalo to nenápadně. Pár generacím se vštěpovalo do hlavy, že pěstování vlastní zeleniny a chov drobnictva na dvorku je zbytečná dřina, staromódní přežitek a ostuda. „Proč by ses s tím dřel, když si to v supermarketu koupíš za pár korun?“ slýchávali jsme ze všech stran.
Jenže dnes vidíme, kam nás tenhle pohodlný mýtus přivedl. Kupujeme vajíčka od ubohých slepic zavřených v halách, zeleninu bez chuti a bez vůně dovezenou v kamionech z druhého konce Evropy a maso z mačkaných zvířat napumpovaných chemií.
Představitelé systému a unijní úředníci navíc drobným chovatelům a pěstitelům dlouhá léta házeli klacky pod nohy. Nesmyslné byrokratické předpisy, zpřísněné hygienické normy vymýšlené od zeleného stolu a neustálé vyhrožování kontrolami dokázaly odradit i ty nejvytrvalejší. Místo aby stát podporoval každého jednoho člověka, který je schopen uživit sebe a svou rodinu z vlastního pozemku, vytvořil prostředí, ve kterém mají zelenou jen obří velkochovy a průmyslové monokultury.
Co nám dává vlastní dvorek a zahrada?
Každý, kdo někdy ráno vyšel na dvorek, sebral ještě teplé vajíčko od vlastních slepic nebo vytáhl ze záhonu čerstvou mrkev, ví, že tady nejde jen o jídlo. Jde o úplně jinou hodnotu života:
- Čistá nezávislost: Když máte na dvoře pár slepic a v dceřiných záhonech brambory, cibuli a česnek, žádný akční leták ani výkyv cen v obchodech vás nedostane na kolena. Jste pánem svého stolu.
- Skutečná chuť a zdraví: Zvíře, které žije na slunci, zobe čisté obilí, zelené krmení a popelí se v prachu, vám dá vajíčko či maso plné živin, nikoli zánětů a stresových hormonů. A zelenina z kompostu bez chemických postřiků chutná tak, jak si to pamatujeme z dětství.
- Úcta k životu: Když si sami odchováte zvíře nebo vypěstujete plodinu, víte, kolik práce a péče za tím stojí. Naučíte se neplytvat, nezahazovat jídlo do koše a vážit si každého jednoho sousta.
Bytostný akt svobody
Nemusíme mít všichni pětihektarové hospodářství. Stačí začít v malém. I na malé zahrádce nebo malém dvorku se dá udělat zázrak. Pár slepic vám posbírá zbytky z kuchyně a přemění je na to nejlepší hnojivo a čerstvá vajíčka. Pár záhonků s bylinkami, rajčaty nebo rybízem vás vrátí zpátky k půdě.
Každá slepice na vašem dvorku, každý vlastní strom nebo záhon je malým, ale mocným aktem svobody. Je to jasné vzkázání obchodním řetězcům: „My vás k životu nepotřebujeme tak moc, jak si myslíte!“
Vraťme se zpátky na dvorky. Nepotřebujeme nablýskané sterilní trávníky, potřebujeme poctivý život, zdravé děti a jídlo, na které můžeme být hrdí.
