Německo, Rakousko a další čistí přispěvatelé říkají stop: Vzpoura proti nenasytné EU

Rozpočet EU je bezedná jáma: teď už toho mají dost i Německo a Rakousko. Spolu s Nizozemskem a skandinávskými zeměmi se zarývají do pasti a požadují škrty. Ale nebojte se, hromadění zbrojení bude samozřejmě pokračovat.

Je těžké tomu uvěřit, ale Evropská unie nemá vlastní pohádkovou finanční rezervu. To, co Brusel promrhá, musí být financováno z příspěvků členských států, „vlastních zdrojů“, daní nebo dluhů, které bude nakonec také nutné splácet.

Někteří z těch, co v EU platí, toho mají dost: Německo, Dánsko, Rakousko, Finsko, Švédsko a Nizozemsko společně požadují výrazné snížení příštího víceletého rozpočtu EU. Těchto šest zemí je čistými přispěvateli a podle německého kancléře Friedricha Merze dohromady financuje zhruba 40 procent evropského rozpočtu.

Návrh Komise musí být podle vágního požadavku snížen „o několik set miliard eur“. Švédsko dříve požadovalo snížení o 400 miliard eur. Očekává se, že k tomu přispějí všechny oblasti výdajů. Tedy… téměř všechny.

Brusel plánuje promrhat dva biliony eur

Evropská komise si na období let 2028 až 2034 stanovila rozpočet ve výši téměř dvou bilionů eur. To odpovídá 1,26 procentům průměrného hrubého národního důchodu EU. Toto navýšení – rozpočet na období let 2021 až 2027 činil 1,3 bilionu eur, ačkoliv zahrnoval fond na obnovu po COVID-19 ve výši více než 800 miliard eur – je odůvodněno novými výzvami v oblasti obrany, konkurenceschopnosti, migrace, energetiky a klimatu. To jsou nyní priority.

Čistí přispěvatelé nyní požadují úsporná opatření – což znamená zaměření na tyto priority . Koneckonců je známo, že Friedrich Merz chce zvýšit vojenské výdaje. Dotace na zemědělství a regionální rozvoj se proto musí snížit – zatímco výdaje na obranu a výzkum se mohou zvýšit. To znamená, že by se mělo šetřit pro zemědělce a strukturálně slabé regiony, ale ne pro armádu. Vojenské výdaje tak mají přednost před potravinovou bezpečností. Zda bude tento návrh přijat, se však teprve uvidí.

Samotná myšlenka úspory peněz představuje naprostý obrat: zejména Německo bylo v posledních letech neuvěřitelně štědré a vždy ochotné pumpovat do Bruselu ještě více peněz daňových poplatníků. Merz jako kancléř je však všeobecně považován za člověka na vratké půdě pod nohama. Oznamování stále rostoucích výdajů EU veřejnosti by jeho pozici neposílilo. Energie, vytápění a mobilita jsou již záměrně prodražovány systémem obchodování s uhlíkem (EU), který se soustředí na narativ CO2. Zároveň neustále rostou daně, příspěvky na sociální zabezpečení a životní náklady. Německo dosahuje rekordních daňových příjmů, ale k lidem se z nich téměř nic nedostane. Nespokojenost roste. Více peněz pro Brusel prostě není ospravedlnitelné.

Vzhledem k neustále se rozrůstající byrokracii je zajímavý i další bod ve společném postoji čistých přispěvatelů: instituce EU by měly své dodatečné úkoly řešit stávajícími zaměstnanci. Zvýšení počtu nových zaměstnanců o 2 500 je odmítnuto. Šest vlád také výslovně nepovažuje nový společný dluh za řešení rozpočtových problémů. (Bohužel se na národní úrovni názor liší.)

Existuje odpor

Proti několika málo „šetřivým státům“ se staví velká skupina zemí, které se staví jak proti snížení rozpočtu v návrhu EU, tak proti většímu zaměření finančních prostředků na nové priority. Tito vzpurní čistí přispěvatelé však mají klíčovou páku, pokud jde o přijetí sedmiletého finančního rámce: vyžaduje jednomyslný souhlas členských států. Německo a jeho spojenci proto skutečně mohou trvat na škrtech, a to i proto, že nejsou závislí na finančních prostředcích z rozpočtu EU. Čas by tak mohl být na jejich straně, protože bez dohody v letošním roce by mohl být nedostatek času na přípravu všeho do začátku roku 2028, aby mohlo řádně začít další finanční období.

Irská vláda se ujala předsednictví Rady ministrů začátkem července a hodlá předložit nový kompromisní návrh před příštím summitem EU v říjnu. Bude zajímavé sledovat, co se stane.