Když nervům chybí energie, přichází chronická bolest: 4 přirozené způsoby, jak jim ji vrátit

Pro miliony lidí s diabetickou neuropatií, fibromyalgií či následky chemoterapie běžná léčba často končí při dlouhodobém tlumení příznaků. Pacient dostane léky, které bolest utiší, ale mohou přinést vedlejší účinky. Navíc vůbec neřeší, proč nervové buňky přestaly správně fungovat.

Právě zde se do popředí dostávají mitochondrie – drobné elektrárny ukryté v buňkách. Pokud je poškodí dlouhodobý zánět, nevhodná strava nebo toxické látky, nedokážou vyrábět dostatek energie na činnost a obnovu nervů.

Nervová buňka bez energie se podobá elektrickému vedení s kolísavým napětím. Signál, který by za normálních okolností sotva zaznamenala, může vyhodnotit jako pálení, bodání či elektrický výboj.

Výzkum spojuje poškození mitochondrií, narušenou tvorbu energie a nadbytek reaktivních forem kyslíku s více druhy neuropatické bolesti, zvláště při cukrovce a po chemoterapii.

Mitochondrie však nejsou neměnné součástky. Neustále se obnovují, spojují, rozdělují a odstraňují poškozené části. Jejich kondici ovlivňuje jídlo, pohyb, světlo, spánek i prostředí, ve kterém žijeme.

Když nervovým buňkám dochází energie

Mitochondrie vytvářejí většinu adenosintrifosfátu (ATP), který buňkám slouží jako okamžitě použitelné palivo. Nervové buňky jej spotřebovávají ve velkém – při přenosu signálů, udržování elektrické rovnováhy i vlastní opravě.

Když se činnost mitochondrií zhorší, klesá produkce ATP a může narůstat množství reaktivních forem kyslíku (ROS). V přiměřeném množství se podílejí na buněčné komunikaci. Pokud se však vymknou zpod kontroly, poškozují membrány, bílkoviny i samotné mitochondrie.

Vznikne začarovaný kruh. Nedostatek energie oslabí nerv, poškozené mitochondrie vytvoří další oxidační stres a ten jejich funkci ještě více naruší. Neuron se přepne z přesné komunikace do nouzového režimu.

Nerv pak reaguje, jako by měl neustále zapnutý poplach. Lehký dotek, změna teploty nebo tlak, které by jindy nepřekážely, vyvolají pálení, brnění či prudkou bolest.

Při neuropatii způsobené chemoterapií se nahromadění poškozených mitochondrií spojuje také se spontánními nervovými výboji a zvýšenou citlivostí senzorických neuronů.

Z tohoto pohledu bolest není nevysvětlitelná porucha, ale tísňový signál buňky, které dochází energie. Pojďme se nyní blíže podívat na 4 způsoby, jak tento stav napravit.

1. Dodejte mitochondriím potřebné živiny

Obnova začíná na talíři. Mitochondrie potřebují látky, ze kterých dokáží vyrábět energii, chránit své membrány a opravovat poškozené mechanismy.

Mezi nejznámější patří koenzym Q10. Tento antioxidant rozpustný v tucích se nachází ve vnitřní mitochondriální membráně a přenáší elektrony v dýchacím řetězci, kde vzniká ATP.

Přirozenými zdroji jsou vnitřnosti, mastné ryby, maso, pistácie, sezam a některé druhy zeleniny.

Otázky vyvolávají statiny (léky na cholesterol). Blokují totiž biochemickou dráhu, kterou tělo vytváří cholesterol, ale tatáž dráha se podílí i na tvorbě CoQ10. Jeho pokles se proto zkoumá jako jedna z možných příčin svalové bolesti, slabosti a únavy při užívání statinů.

Výsledky studií nejsou jednotné, novější metaanalýza sedmi klinických zkoušek však zaznamenala po doplňování CoQ10 celkové zmírnění svalové bolesti.

Kritici současného přístupu proto upozorňují, že honba za co nejnižším cholesterolem nemusí být pro každého bez následků.

Mitochondriální energetický cyklus potřebuje také vitamíny B1, B2 a B3, hořčík a kyselinu alfa-lipoovou. L-karnitin zase pomáhá přenášet mastné kyseliny do mitochondrií, kde se přeměňují na energii.

Jídelní lístek lze obohatit o látky chránící mitochondrie, například berberin, resveratrol a pyrolochinolinchinon, známý jako PQQ. Ten se v menších množstvích nachází v petrželce, kiwi, paprice a fermentovaných potravinách.

Nestačí však jen přidávat doplňky. Průmyslově zpracovaná jídla, příliš mnoho cukru, nekvalitní tuky a zbytky pesticidů poškozují jemné fosfolipidové membrány buněčných elektráren. Tělo tak na jedné straně dostává stavební látky, ale na druhé neustále hasí nový požár.

2. Snižte toxickou zátěž

Chronická bolest může být i výkřikem organismu přetíženého látkami, se kterými si už nedokáže účinně poradit. V prostředí se setkáváme se rtutí, olovem, pesticidy, glyfosátem, průmyslovými chemikáliemi i syntetickými přísadami v potravinách a kosmetice.

Pokud je jejich přísun dlouhodobě vysoký, zatěžují játra, ledviny a další obranné mechanismy. Některé se ukládají ve tkáních a mohou zasahovat i nervový systém, kde narušují tvorbu energie.

Podpora přirozeného čištění těla nezačíná drastickým půstem ani kúrou z internetu. Základ tvoří dostatek vody, pravidelné vyprazdňování a strava poskytující játrem potřebné látky. Patří sem zejména česnek, cibule, brokolice, zelí, květák a kapusta. Sirné sloučeniny v těchto potravinách se zapojují do procesů, kterými játra upravují látky na formy snáze vyloučené z těla.

Ostropestřec mariánský se tradičně používá k podpoře jater a koriandru se připisuje schopnost pomáhat při odstraňování některých nahromaděných látek. Svou roli má i střevní mikrobiom. Při narušení jeho rovnováhy slábne střevní bariéra a do krve může pronikat více sloučenin podporujících zánět.

Nejjednodušší je snížit samotnou expozici: vybírat kosmetiku bez syntetických vůní a parabenů, při pochybné kvalitě vody používat filtr a omezit agresivní chemikálie v domácnosti.

Mnohem ostřejší diskuse provázejí elektromagnetické znečištění z Wi-Fi routerů, mobilů, 5G vysílačů a inteligentních měřičů.

Jeho kritici ho považují za přehlížený stresor buněčných procesů. Doporučují proto nemít telefon během spánku u hlavy, vypínat na noc nepotřebná zařízení a neumísťovat router těsně vedle postele. Jedná se o jednoduchá opatření, která nic nestojí a snižují zbytečné noční vystavení.

3. Využijte světlo, pohyb a kontakt se zemí

Příroda nabízí podněty, které pomáhají nastavovat rytmus buněčné obnovy. Jedním z nich je ranní světlo. Synchronizuje vnitřní hodiny organismu, na kterých závisí tvorba hormonů, spánek i načasování opravných procesů.

Červené a blízké infračervené vlnové délky se zkoumají také v rámci fotobiomodulace. Světlo se absorbuje v mitochondriích, zejména v enzymu cytochrom c oxidáza, a podle navrhovaného mechanismu ovlivňuje přenos elektronů, mitochondriální membránový potenciál a buněčnou signalizaci.

Příznivci světelné terapie tvrdí, že po Flexnerově zprávě z roku 1910 byla tato oblast zatlačena do pozadí, zatímco medicína se stále více přikláněla k farmaceutickému modelu. Dokumentární projekty jako „Regenesis“ dnes znovu otevírají otázku, zda by dostupné světelné postupy neměly dostat větší prostor.

Podobně působí pravidelný, přiměřený pohyb. Chůze, taiči nebo jóga podporují prokrvení a lymfatický oběh, takže k nervům proudí více kyslíku a živin. Nemusí jít o tvrdý trénink. Při chronické bolesti bývá účinněji rozhýbat tělo pravidelně a aniž by intenzivní cvičení přililo olej do oxidačního ohně.

Dalším prvkem je uzemnění – chůze naboso po trávě, půdě nebo písku. Věří se, že přímý kontakt se zemí umožňuje tělu přijímat volné elektrony, které neutralizují reaktivní molekuly a tlumí zánět.

Menší pokusy zaznamenaly rozdíly v subjektivní bolesti a některých ukazatelích zánětlivé reakce, ale autoři sami hovoří o oblasti, která volá po dalším zkoumání.

I bez speciálních přístrojů lze den začít jednoduše: vyjít ráno ven, vystavit oči přirozenému světlu, projít se a podle možností se na chvíli dotknout bosýma nohama země.

4. Dopřejte tělu hluboký spánek

Během spánku se naplno rozbíhají práce, které přes den ustupují do pozadí. Buňky odstraňují poškozené části, recyklují nepotřebný materiál a připravují nové stavební prvky. Pokud spánek zůstává mělký a přerušovaný, nervový systém se ráno probouzí se stejným energetickým dluhem.

Ložnice by proto neměla být pokračováním denního informačního hluku. Večer omezte světlo z telefonů, tabletů a monitorů.

Pomohou teplejší barvy obrazovky nebo brýle filtrující modrou část spektra. Místnost ať je co nejtmavší, tichá a spíše chladnější – obvykle se doporučuje přibližně 15 až 19 °C, ačkoli rozhoduje i osobní komfort, někomu vyhovuje teplejších 22 až 23 °C.

Při večerním nervovém napětí se používá glycinát hořečnatý, který pomáhá uvolnit svaly a uklidnit nervový systém. Jemnější podporu nabízí heřmánek nebo mučenka.

Do obnovy lze zařadit také tepelný stres. Opakované vystavení teplu zvyšuje tvorbu proteinů tepelného šoku, které chrání buněčné bílkoviny a pomáhají organizmu přizpůsobit se zátěži.

Výzkum na lidech potvrdil zvýšení HSP70 po tepelné aklimatizaci; propojení sauny s tvorbou a kvalitou mitochondrií se však zatím opírá zejména o mechanistické a menší studie.

Spánek není pasivní vypnutí organismu. Je to noční opravárenská změna, během které tělo splácí dluhy nasbírané ve dne.

Vraťte buňkám energii

Cesta z chronické nervové bolesti nemusí končit při celoživotním tlumení příznaků. Mitochondriální pohled směřuje hlouběji – k nedostatku energie, oxidačnímu stresu a narušené schopnosti nervových buněk obnovovat se.

Konvenční systém tento rozměr často odsouvá stranou. Nabízí recept na ztišení poplachu, ale méně se ptá, proč se alarm vůbec spustil. Kritici v tom vidí důsledek zdravotnictví, kterému více vyhovuje dlouhodobý pacient než člověk přebírající část kontroly nad vlastním zdravím.

Mitochondrie neobnoví jeden doplněk. Rozhoduje souhra stravy, menší toxické zátěže, světla, pohybu a spánku. Tvoří ji jídlo, které buňky vyživuje, menší toxická zátěž, přirozené světlo, přiměřený pohyb, kontakt s přírodou a dostatek spánku. Každý krok přidává malý díl do mozaiky buněčné obnovy.

Když mitochondrie opět dostanou podmínky pro výrobu energie, nervový systém už nemusí vysílat poplašný signál při každém podnětu. Pozornost se tak přesouvá od překrývání symptomů k buněčným elektrárnám – tam, kde podle zastánců tohoto přístupu začíná skutečná cesta k úlevě.

Autor: Morgan S. Verity, Zdroj: naturalnews.com