Mojmír Babáček: Na Ukrajině probíhá skrytý boj mezi Evropskou unií a Zelenského vládou
V červnu roku 2025 přesvědčil Volodomyr Zelenskyj svého přítele a místopředsedu ukrajinské vlády Alexeje Černyševa, kterého se ukrajinské protikorupční úřady chystaly obvinit z korupce, aby se vrátil z Rakouska na Ukrajinu s tím, že se mu nic nestane. Alexeje Černyševa při návratu na Ukrajinu z Rakouska doprovázela zpravodajská služba ukrajinského ministerstva obrany (GUR), řízená tehdy Kirillem Budanovem a od ukrajinských hranic ukrajinská státní bezpečnostní služba (SBU), řízená tehdy Vasilem Maljukem. Cílem tohoto opatření bylo, aby Černyševa na jeho cestě zpátky na Ukrajinu nezadrželi detektivové Národní agentury pro boj proti korupci (NABU) a pracovníci Zvláštní proti korupční prokuratury (SAP).
Ukrajinský Nejvyšší protikorupční soud nevyhověl 2. 7. 2025 žádosti detektivů z Národního protikorupčního úřadu, aby Černyševa zbavil funkce. Důvodem byl dopis od ukrajinského předsedy vlády Denise Šmyhala, ve kterém psal, že odvolání Černyševa z vlády by mělo negativní následky pro její činnost. Do záchrany místopředsedy ukrajinské vlády před potrestáním za korupci byl tedy zapleten i předseda ukrajinské vlády.
Dne 21. 7. v 5 hodin ráno zahájila Bezpečnostní služba Ukrajiny SBU, podřízená prezidentu Zelenskému, razii, kterou jak SBU, tak prezident Zelenskyj označili za „akci zaměřenou na očištění NABU a SAP od ruského vlivu“. V rámci „speciální operace“ bylo provedeno 49 prohlídek u zaměstnanců NABU. Na základě jejích výsledků byli dva detektivové Úřadu zatčeni pro podezření z vlastizrady a napomáhání Ruské federaci. Postupem času se ukázalo, že tato obvinění byla falešná a měla ospravedlnit zbavení nezávislosti ukrajinských protikorupčních orgánů na prezidentské moci. O den později 22. 7. 2025 ukrajinský parlament schválil zákon, kterým byla zrušena nezávislost NABU a SAP na státních orgánech a prezident Zelenskyj zákon ještě v noci podepsal. Podle zákona měl vyšetřování Černyševa převzít Zelenským čerstvě jmenovaný ukrajinský generální prokurátor Ruslan Kravčenko. Černyšev se tedy měl vyhnout potrestání za korupční činnost díky aktivitě Zelenskému podřízených státních orgánů, jak mu bylo slíbeno předtím, než se rozhodl, že se na Ukrajinu, kde byl obviněn z korupce, vrátí.
O čtyři dny později 25. 8. 2025 jednali v Bruselu ředitel ukrajinské Zvláštní protikorupční kanceláře Oleksandr Klymenko a ředitel ukrajinského Národního protikorupčního úřadu Semen Krivonos s evropskou komisařkou pro záležitosti rozšíření EU Martou Kosovou. Ta jim řekla, že „jejich boj proti korupci má rozhodující význam pro vstup Ukrajiny do EU a její obnovu“. V podstatě se tak stali agenty EU na Ukrajině. Evropská komise podle všeho od té doby řídí jejich činnost tak, aby neohrozili postavení prezidenta Zelenského, který Evropské unii zaručuje pokračování války proti Rusku a naději na znovudobytí ukrajinských území, která se hlásila k Rusku, některá z nich i povstala proti svému připojení k EU a která byla postupně obsazována ruskou armádou. Evropská unie pohrozila ukrajinské vládě, že jí zastaví veškerou podporu, pokud neobnoví nezávislost ukrajinských protikorupčních orgánů a 31. srpna 2025 byl zákon o jejich nezávislosti na státní moci obnoven. Ukrajinské protikorupční úřady tak mohly být dál řízeny Evropskou komisí.
Záměr Evropské komise udržet prezidenta Zelenského u moci byl prokázán v květnu roku 2026, když ředitelé obou ukrajinských protikorupčních úřadů řekli novinářům, že Zelenskyj nebyl a není součástí jejich vyšetřování v případě praní špinavých peněz, získaných hlavně korupcí v podniku Energoatom, při výstavbě luxusních domů poblíž města Kozyn v Kyjevské oblasti pro vysoké představitele Ukrajiny – místopředsedu vlády Alexeje Černyšova, ředitele prezidentské kanceláře Andrije Jermaka, Zelenského přítele Timura Mindiče (který byl šedou eminencí, která měla velký vliv na jmenování ukrajinských vysokých státních úředníků) a zřejmě i prezidenta Volodomyra Zelenského. Ředitelé protikorupčních úřadů 12. 5. 2026 na tiskové konferenci jenom připustili, že NABU vyšetřuje, kdo jsou vlastníci stavěných domů https://www.pravda.com.ua/news/2026/05/12/8034345/ . Financování stavby těchto domů, každého s obytnou plochou přes 1000 metrů čtverečních, zprostředkovával Alexej Černyšev. V Mindičově bytu v Hruševského ulici 9a byl NABU ráno 1. července 2025, nahrán rozhovor, vedený v ruštině. Kolem 11:00 mluví na nahrávce Mindič se ženou, které říká Natalie, která pravděpodobně měla řídit stavbu, kterou jejich budoucí majitelé nazývali „Dynastie“. Jednalo se o 4 sousedící luxusní usedlosti u města Kozyn poblíž Kyjeva. V nahraném rozhovoru strany zmiňují Černyšovovu stavbu Mindičovu stavbu a stavbu Andrije a Vovy „Andrij“ byl ředitel Zelenského prezidentské kanceláře Andrij Jermak a Vova byl podle všeho Volodomyr Zelenskyj. Deník Ukrajinskaja pravda, který Volodomyr Zelenskyj nezval na své tiskové konference, psal 16. 4. 2026: “ Příjemce největšího z domů může mezitím požívat faktické imunity před protikorupčním stíháním, alespoň dokud zůstane ve funkci„.
Mindič, který už byl jednou na útěku z Ukrajiny pro podezření z korupce se tam nakonec, podobně jako Černyšov, vrátil v důsledku slibu Volodomyra Zelenského, že za korupční činnost nebude potrestán. Podle deníku Ukrajinskaja pravda na Mindičově návratu pracovala v Rakousu zpravodajská služba ukrajinského ministerstva obrany GUR, vedená Kyrillem Budanovem. V části záznamů rozhovorů z bytu Timura Mindiče, zveřejněných NABU a SAP diskutoval Mindič o „konzervaci“ stavby luxusního sídla o rozloze 8 hektarů v Kozynu, do které každý měsíc investovala skupina kolem něj a Černyševa stovky tisíc dolarů. Černyšev disponoval prostředky získanými ve formě korupčních provizí od dodavatelských společností státní firmy Energoatom. V jednom z nahraných rozhovorů osoba s přezdívkou „Šugar“ (vlastním jménem Michail Zuckerman, který později uprchl před trestním stíháním do Izraele) přímo říká, že 500 tisíc „dají Che Guevarovi (Černyševovi) na stavbu. V Mindičově odposlouchávaném bytu bylo domlouváno i zaplacení kauce ve výši 120 milionů hřiven pro Alekseje Černyševa, na kterého byla působením Evropské komise kvůli korupci uvalena vyšetřovací vazba.
Deník Ukrajinskaja Pravda zjistil, že Mindičův byt byl dvakrát týdně kontrolován (zřejmě SBU) na přítomnost odposlouchávacího zařízení a odposlechy nebyly nikdy prokázány. Jedno z možných vysvětlení je, že EU poskytla NABU odposlouchávací zařízení, na která na Ukrajině nebyly k dispozici detekční přístroje.
Dne 15. 2. 2026 byl bývalý ukrajinský ministr energetiky a současný ministr spravedlnosti Herman Haluščenko zadržen ve vlaku na ukrajinských hranicích při pokusu o útěk z Ukrajiny. NABU a SAP oznámily Hermanu Haluščenkovi podezření, podle kterého jeho rodina vložila 7,4 milionů dolarů do fondu na britském ostrovu Anguilla z peněz, které byly získány korupcí v podniku Energoatom. O dva dny později uvalil ukrajinský nejvyšší protikorupční soud na Hermana Haluščenka vyšetřovací vazbu a kauci stanovil na 200 milionů hřiven Později soud kauci snížil na 150 milionů hřiven. Z korupce byla obviněna i Světlana Hrynčuková, kterou Volodomyr Zelenskyj jmenoval ministryní energetiky po Hermanu Haluščenkovi a o které protikorupční agentury věděli, že s Haluščenkem strávila tři noci . O půl roku později 19. 8. 2026 odhalily NABU a SAP korupční schéma, při kterém bylo podvodem v ukrajinské státem vlastněné bance Sense Bank získáno 150 milionů hřiven na vyplacení kauce za Hermana Haluščenka. Ve skupině, která tuto akci provedla byla zástupkyně vedoucího prezidentské kanceláře Iryna Mudra, bývalý poslanec Maxim Mykytas, současný lidový poslanec Vadym Stolar, předseda představenstva státem vlastněné banky Sens Bank Oleg Supak a předseda dozorčí rady této banky Mykola Gladyščenko. Bylo jim oznámeno, že jsou podezřelí z legalizace majetku, získaného nezákonnými prostředky.
Ředitele své prezidentské kanceláře a přítele Andrije Jermaka se Volodomyr Zelenskyj snažil ochránit před obviněním z korupce tím, že ho vysílal do mezinárodních jednání o ukrajinské válce a dával tak EU najevo, že je Jermak stejně nepostradatelný pro pokračování války na Ukrajině, jako on sám. Zelenskyj a jeho skupina politiků odmítala přistoupit na návrhy Donalda Trumpa, aby Ukrajina válku ukončila tím, že se zřekne Ruskem obsazených území a území, které se k Rusku přihlásila povstáními proti svému připojení k EU.
Nakonec musel Zelenskyj Andrije Jermaka, v důsledku odhalení protikorupčních agentur, propustit z funkce ředitele jeho prezidentské kanceláře, a Jermak byl i obviněn z korupce. Poslanec ukrajinského parlamentu za stranu Sluha národa Fedor Venislavskyj řekl ve zprávách Rádia Svoboda, že Andrij Jermak by měl odejít ze své funkce, protože o výběru ministrů, které teď zbavuje funkcí ukrajinský parlament, se rozhodovalo na úřadu prezidenta, ale že o odchodu Jermaka má pravomoc rozhodnout jedině Volodomyr Zelenskyj. Jako důvod proč se ve sněmovně začalo mluvit o uvolnění Jermaka uvedl to, že poslanec Jaroslav Železňjak za stranu Hlas řekl ve sněmovně, že pod přezdívkou Ali-Baba byl na odposleších NABU veden Andrij Jermak. Protikorupční agentury ho tedy považovaly za vůdce skupiny zkorumpovaných představitelů ukrajinské vlády, kteří čerpali peníze z korupce, při které zaměstnanci státního podniku Energoatom vybírali úplatky od podniků, kterým zadávali zakázky. Na veřejnosti ředitel SAP Alexandr Klimenko řekl jenom, že „nějaký „Ali Baba“ organizuje porady a nařizuje sledování NABU a SAP„. Dne 15. 5. 2026 bylo Jermakovi ukrajinskými protikorupčními orgány oznámeno, že je podezřelý z legalizace stovek milionů hřiven, které mohly pocházet mimo jiné z korupce okolo Energoatomu.
Prostřednictvím výstavby luxusních rezidencí u Kyjeva se podle vyšetřovatelů podílel na legalizaci 460 milionů hřiven (217 milionů korun), získaných korupční činností. Ukrajinský protikorupční soud ho poslal do vyšetřovací vazby a stanovil kauci ve výši 140 milionů hřiven (66 milionů korun). V případě odsouzení mu hrozilo až 12 let vězení. Kauce za Jermaka byla zaplacena během týdne a Jermak tvrdil, že nemá tušení, kdo jí zaplatil. Od té doby je na svobodě, musel odevzdat cestovní pas a nosí elektronický náramek.
Od začátku roku 2026 se na Ukrajině začaly objevovat náznaky toho, že prezidentská moc začala znovu převažovat nad mocí ukrajinských protikorupčních agentur. Poprvé se projevila, když Nejvyšší protikorupční soud projednal 7. července 2026 návrh státního zástupce Zvláštní protikorupční prokuratury (SAP) na prodloužení vyšetřování bývalého místopředsedy vlády Oleksije Černyšova a v rámci rozhodnutí zrušil pro Alexeje Černyševa povinnost nosit elektronický náramek. Byla mu tak otevřena cesta k útěku z Ukrajiny. Ten mu prezident Zelenskyj dlužil poté, co ho přesvědčil k návratu na Ukrajinu s tím, že tam nebude stíhán za korupci.
Dne 10. srpna 2026 vyšetřující soudce částečně vyhověl žádosti obhájců Andrije Jermaka, podezřelého z legalizace majetku získaného trestnou činností, při výstavbě soukromé rezidenční čtvrti v městečku Kozyn u Kyjeva, a umožnil mu cestovat po Ukrajině v rámci jeho podnikatelského záměru poskytovat právní pomoc vojenskému personálu. Oba dva tak mohli případně nasednout do prezidentského letadla, ve kterém by Volodomyr Zelenskyj mohl odlétat za přáteli do Izraele v případě, že by jeho setrvání ve funkci přestalo být únosné a následovalo by trestní vyšetřování proti němu.
Dne 12. května 2026 oznámili ředitel NABU Semen Krivonos a šéf zvláštní protikorupční prokuratury Oleksandr Klimenko na tiskové konferenci, že nedávný ukrajinský ministr obrany a současný tajemník ukrajinské Rady pro národní bezpečnost a obranu Rustem Umerov bude vyslýchán jako svědek v korupční aféře, spojené s podnikem Energoatom, ve které figuruje i Timur Mindič. Prokurátor ze zvláštní protikorupční prokuratury řekl u Vysokého protikorupčního soudu, že Mindič měl vliv na bývalého ministra energetiky Hermana Haluščenka a bývalého ministra obrany Rustema Umerova, kterým získal přízeň Zelenského a svou známost s nimi využíval ke své trestné činnosti A . NABU zveřejnilo text obvinění Timura Mindiče. Byl obviněn z vytvoření zločinné organizace, praní špinavých peněz a vyvíjení vlivu na členy ukrajinské vlády s cílem přesvědčit je, aby udělali nezákonná rozhodnutí, v jejichž důsledku získal značné sumy pěnez. Jako takoví byli jmenování Herman Haluščenko a Rustem Umerov. Pro praní špinavých peněz vytvořil zločinnou organizaci, kterou i sám řídil s pomocí Alexandra Zuckermana. I Rustema Umerova vysílal Volodomyr Zelenskyj na jednání o ukončení ukrajinské války s Ruskem v naději, že ho EU vyjme ze skupiny lidí v ukrajinské vládě, obviňovaných z korupce. Rustem Umerov, který je v současné době tajemníkem Národní rady pro bezpečnost a obranu, dosud z korupce obviněn nebyl. Zelenskyj oznámil 3. 8. 2026, že do funkce ředitele výzvědné služby ukrajinské armády bude jmenovat Rustena Umerova a o 3 hodiny později ho i do funkce jmenoval. Zelenskyj rozhodně potřeboval, aby ve vedení výzvědné služby ukrajinského ministerstva obrany byl pro něj spolehlivý člověk. Věděl dobře, že se mu může stát, že bude z Ukrajiny utíkat na poslední chvíli jako Timur Mindič.
Mezitím pokračoval konflikt mezi Zelenským a ukrajinskými protikorupčními úřady a o organizacemi. Osm ukrajinských médií na znamení vzájemné solidarity 17. 7. ráno současně zveřejnilo investigativní reportáž o 143 nemovitostech bratra ředitele Státního vyšetřovacího úřadu Oleksije Suchačeva Oleksandra Suchačeva. Jejich ceny soud zakázal zveřejňovat s odůvodněním, že jde o obchodní tajemství developerské firmy, která byty prodávala . Novináři označili rozhodnutí soudu za zjevný projev cenzury, Tyto nemovitosti podle vyšetřování koupil Oleksandr Suchačev za výrazně nižší ceny, blížící se ceně Smartphonu, než byla tržní cena, – například za 28 bytů, koupených v jednom dni, zaplatil Oleksandr Suchačev mezi 26,5 až 38,7 tisíci hřiven. O pět dní později Soudce Pečerského okresního soudu v Kyjevě Serhiy Vovk odmítl zrušit zákaz zveřejnění vyšetřování „Slidstva.Info“ a protikorupčního centra. Nezveřejňování korupčních případů bylo jasnou snahou dostat korupci mimo dohled veřejnosti a ústupem od demokracie. Soudce Vovka obvinila ukrajinská média z korupce 3. května 2026.
Přes tyto úspěchy Volodomyra Zelenského pokračovaly ukrajinské protikorupční orgány, podporované EU, v odhalování korupce v nejvyšších ukrajinských vládních úřadech. Deník Ukrajinská pravda psal 6, 8. 2026, že úřad NABU oznámil, že proti nedávné místopředsedkyni ukrajinské vlády a potom velvyslankyni Ukrajiny v USA Olze Stafanišinové bylo vzneseno podezření ve třech případech: v prvním případě jde o nezákonné obohacení ve výši 13,9 milionu hřiven a ve dvou dalších případech o nepravdivá prohlášení v majetkovém přiznání.
NABU a SAP oznámily 20. 8. 2026, že z odposlechů skupiny kolem náměstkyně ředitele Zelenského prezidentské kanceláře Iryny Mudré vyplynulo, že tato skupina využívala sítě ministerstva spravedlnosti k tomu, aby odcizovala nemovitosti paděláním dokumentů o jejich vlastnictví a soudními rozhodnutími. Na podzim roku 2025 zúčastněné osoby převzaly aktiva ve výši 248 milionů hřiven. V květnu 2026 se pokusili zabavit předměty v Kyjevě za více než 207 milionů. Kromě toho se pokusili převzít podnik, s cílem získat kontrolu nad nemovitostmi v centru Kyjeva v celkové hodnotě více než 500 milionů hřiven. Používali k tomu hackerů, kteří pod rouškou státních registrátorů vstoupili do rejstříku právnických osob a vložili padělané doklady a nepravdivé informace o převodu předmětů do vlastnictví fiktivních osob. K zajištění úspěchu těchto krádeží upláceli i zaměstnance prokuratury a ministerstva spravedlnosti. Jednu z těchto jejich akcí schválila i ministryně spravedlnosti Ljudmila Sugaková. Spolupracovali s nimi i soudci. Na tyto úplatky poskytl současný poslanec ukrajinského parlamentu 514.000 dolarů. Vzhledem k tomu, že tato skupina obstarala peníze na kauci pro Hermana Haluščenka, byla zjevně propojena s korupční skupinou kolem Timura Mindiče a Andrije Jermaka. Z toho se dalo hádat, že zkorumpovaná byla celá ukrajinská vláda. O zkorumpovanosti ukrajinských politických špiček svědčilo i to, že létě 2025 ukrajinský parlament schválil zákon, kterým byla zrušena nezávislost ukrajinských protikorupčních úřadů.
Prokurátor ukrajinské Zvláštní protikorupční prokuratury zveřejnil jména všech členů skupiny, která se zmocňovala cizích nemovistostí. Byli v ní i generální ředitel odboru pro právní politiku Zelenského prezidentské kanceláře Viktor Dubovyk a náměstkyně ministra spravedlnosti Elena Ferenceová. Během zasedání ukrajinského parlamentu dne 1. 5. 2026, v čase, vyhrazeném pro otázky vládě se poslanec lidu z „Evropské solidarity“ Oleksiy Goncharenko obrátil na předsedkyni ukrajinské vlády Julii Sviriděnkovou a poznamenal, že v záznamech „Mindičových pásek“, které unikly do informačního prostoru, je její příjmení mnohokrát zmíněno: „Například Zuckerman říká Mindičovi, že ‚Sviriděnková si vezme všechno pro sebe“. Ptal se jí proto, jestli Mindiče zná a jestli byla někdy v jeho odposlouchávaném bytě.
Sviriděnková odpověděla, že Mindiče nezná a v jeho bytě nikdy nebyla. NABU předložila tisku důkazy, že po znárodnění ruských majetků způsobeném zahájením války Ruska proti Ukrajině získaly například Sens Bank a největší chemickou továrnu na Ukrajině Karpatnaftochim příslušníci ukrajinských politických elit . Z těchto faktů je těžké vyvodit jiný závěr než, že za Zelenského vlády byli do korupční aktivity zapojeni nejspíš všichni vysocí státní úředníci. To by vysvětlovalo i fakt, že při výměnách členů vlády byli často jenom převádění ministři z jednoho oboru do jiného.
Velvyslanci členských států EU na Ukrajině si 21. 8. 2026 pozvali ředitele NABU Semena Krivonose a SAP Alexandra Klimenka a vyjádřili jim podporu v jejich protikorupční práci na cestě Ukrajiny ke vstupu do EU. Prezident Zelenskyj na to o dva dny později reagoval tím, že svolal tiskovou konferenci, na které řekl: „Domnívám se, že v podmínkách takové války představují volby obecně velká rizika. Volby právě teď by pro stát znamenaly tsunami, která by Ukrajinu rozdělila. Proto je mou strategií dovést zemi až do konce války a zachovat nezávislý a suverénní stát. A tuto strategii realizuji„. Přiznával tak fakticky, že velká část Ukrajinců nechce pokračovat ve válce. Zároveň to bylo upozornění pro EU, že ho nemá nechat odstranit z funkce kvůli jeho zkorumpované vládě, protože Ukrajina by si ve volbách mohla zvolit mír nebo rozdělení země a Evropská unie by tak přišla o ukrajinská území, na jejichž dobytí vynakládala obrovské sumy peněz.
Mojmír Babáček
