Tajná dohoda ukončila spor o HPV vakcínu Gardasil. Interní dokumenty Mercku však prohloubily pochybnosti o její bezpečnosti

Jennifer Robiová, bývalá středoškolská atletka z Pasadeny, podala žalobu v červenci 2016. Tvrdila, že po třech dávkách Gardasilu, které dostala v letech 2010 a 2011 jako šestnáctiletá, se její zdravotní stav dramaticky zhoršil.

Její případ byl výjimečný iz právního hlediska. Nejprve prošel federálním systémem určeným k řešení nároků souvisejících s poškozením po očkování a následně pokračoval jako občanskoprávní spor.

Téměř deset let po podání žaloby však přichází konec. V případě nakonec došlo k dohodě, jejíž podmínky zůstávají utajené. Spor se tím uzavřel bez konečného verdiktu poroty.

Během dlouholetého právního boje se však stalo něco, co už dohoda nedokáže vzít zpět: do soudních spisů se dostaly tisíce stran interních materiálů společnosti Merck.

Po letech přišla tajná dohoda

V únoru 2026 právníci Jennifer Robiové požádali soudkyni Elaine Luovou o definitivní zastavení řízení, čímž potvrdili, že strany dosáhly dohody.

Její podmínky zůstávají důvěrné. Veřejnost se proto nedozví, zda a kolik společnost Merck zaplatila ani jaké další podmínky byly součástí urovnání.

Dohoda přišla po předchozím urovnání sporu s Kaiser Foundation Hospitals v lednu 2025. Samotný soudní proces byl zahájen koncem ledna 2025, ale po několika týdnech byl přerušen.

Interní dokumenty otevřely nepříjemné otázky

Právě tato část případu vyvolala největší pozornost.

Odborníci přizvaní týmem Jennifer Robiové po přezkoumání dokumentů tvrdili, že způsob testování a vyhodnocování bezpečnosti Gardasilu měl vážné nedostatky. Mezi experty byli i dánský lékař a výzkumník Peter C. Gøtzsche a biochemička Lucije Tomljenovićová.

Jejich závěry byly ostré. Tvrdili, že Merck při vývoji a testování vakcíny postupoval způsobem, který mohl zkreslit obraz o jejích nežádoucích účincích a že některá potenciální rizika nebyla dostatečně sledována nebo komunikována.

Jedním z hlavních bodů sporu byly kontrolní skupiny v klinických studiích . Podle expertů žalobkyně Merck ve značné části z nich místo úplně inertního placeba používal přípravek obsahující hliníkový adjuvans.

Kritici tvrdí, že takto nastavené srovnání mohlo způsobit, že část nežádoucích účinků se objevovala v obou skupinách, a rozdíl mezi očkovanými a kontrolní skupinou proto působil menší. Právě označování takových kontrol jako „placebo“ se stalo jednou z nejspornějších otázek případu.

Experti mluvili io nedostatečném sledování nežádoucích událostí

Další kritika směřovala k tomu, jak se během klinických zkoušek zaznamenávaly zdravotní problémy účastníků.

Experti žalobkyně tvrdili, že Merck dostatečně nesledoval některé autoimunitní reakce a další závažné nežádoucí události. Podle jejich interpretace interních materiálů tak mohly být signály možných problémů podhodnoceny.

Kontroverzi vyvolaly i fragmenty HPV DNA, které zůstávaly ve výsledné vakcíně.

Odborníci žalobkyně tvrdili, že se jednalo o miliardy fragmentů na dávku a vyslovily obavu, že v kombinaci s hliníkovým adjuvansem mohly mít biologický účinek, který při původním hodnocení bezpečnosti nebyl dostatečně zohledněn.

Tato tvrzení představovala argumentaci expertů žalobkyně, nikoli konečné rozhodnutí soudu o tom, že Gardasil způsobil zdravotní problémy Jennifer Robi. Spor skončil dohodou dříve, než mohla porota definitivně rozhodnout, která strana prokázala svá tvrzení přesvědčivější.

Otázky směřovaly ik údajům, ze kterých vycházely úřady

Kritika se netýkala pouze společnosti Merck.

Právníci žalobkyně zpochybňovali také způsob, jakým byly údaje z klinického vývoje následně používány při hodnocení bezpečnosti vakcíny.

Tvrdili, že americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) při svých analýzách vycházelo iz údajů výrobce, jejichž metodiku oni sami považovali za chybnou.

V jejich interpretaci tedy problém nespočíval pouze v jednotlivých nežádoucích událostech. Zpochybňovali samotný způsob, jakým se bezpečnostní údaje získávaly, srovnávaly a vyhodnocovaly.

Merck obvinění odmítá

Společnost Merck dlouhodobě odmítá tvrzení, že by při klinickém vývoji Gardasilu zatajovala bezpečnostní rizika nebo zavádějícím způsobem manipulovala s údaji.

Brání rovněž způsob, jakým byla klinická zkoušení navržena, a odmítá argumenty žalobců, že Gardasil způsobil zdravotní poškození, která jsou předmětem soudních sporů.

Samotná dohoda s Jennifer Robi nepředstavuje přiznání odpovědnosti ze strany společnosti ani soudní potvrzení tvrzení žalobkyně.

Dělali nebyla jediná

Její žaloba byla součástí mnohem většího právního konfliktu.

Více než 200 podobných žalob proti společnosti Merck bylo spojeno do společného federálního řízení v Severní Karolíně. V roce 2022 soudce Robert Conrad vybral 16 reprezentativních případů, které měly pomoci ukázat, jak by poroty mohly reagovat na předkládané důkazy a argumenty.

V roce 2025 však federální soud rozhodl ve prospěch Mercku v klíčové právní otázce týkající se některých nároků žalobců. Spor tím přesto neskončil a rozhodnutí se stalo předmětem dalšího právního boje.

Generální ředitelka Children’s Health Defense Mary Hollandová, jejíž organizace podporovala případ Jennifer Robiové, označila dohodu za uspokojivý výsledek pro žalobkyni. Zároveň kritizovala rozhodnutí federálního soudu v širším sporu.

„Bylo zklamáním, že federální soudce, který dohlížel na národní soudní spor o Gardasil, přesto chybně rozhodl, že společnost Merck je imunní vůči odpovědnosti,“ uvedla Hollandová.

Podle ní bude mít význam zejména to, že tisíce stran interních dokumentů, které se během řízení dostaly na veřejnost, budou moci zkoumat právníci zastupující další žalobce.

Dohoda ukončila případ, ne otázky kolem něj

Případ Jennifer Robiové skončil dříve, než porota dostala možnost vyslovit konečný verdikt. Důvěrnost dohody zároveň znamená, že veřejnost nezná její finanční ani další podmínky.

To však nemění skutečnost, že dlouholetý spor přinesl na veřejnost množství materiálů, které by za běžných okolností pravděpodobně zůstaly mimo její dohled.

Pro kritiky společnosti Merck tyto dokumenty vykreslují znepokojující obraz: výrobce podle nich nastavil část klinických zkoušek způsobem, který ztěžoval odhalení možných bezpečnostních problémů.

No a regulační orgány následně pracovaly s takto získanými údaji a pacienti, kteří své zdravotní potíže připisují očkování, museli roky bojovat o možnost dostat své případy před soud.

Z pohledu žalobců zůstává jedna věc nezvratná: interní materiály, které se díky sporu dostaly do soudních spisů, již nelze jednoduše vrátit za zavřené dveře.

Příběh dohodou nekončí

Urovnání případu Jennifer Robiové nevyřešilo širší otázku právní odpovědnosti společnosti Merck. Tu budou dále řešit soudy v řízeních, která pokračují.

Pro samotnou Robiovou tak po téměř deseti letech jedna kapitola skončila. Pro ostatní žalobce však mohou být nejcennějším výsledkem jejího případu právě dokumenty, které se během něj podařilo dostat na veřejnost.

Dohoda zůstává tajná. Otázky, které tento spor otevřel, však už tajné nejsou.

Autor: Willow Tohi, Zdroj: naturalnews.com