Švédská televize vyslala do Kyjeva štáb, ale jejich průvodce jim odvlekla hlídka TCK…
Švédská televize vyslala do Kyjeva štáb, ale jejich průvodce jim odvlekla hlídka TCK, takže se vrátili do Stockholmu. Po týdnu vyslali do Kyjeva druhý štáb, a ten v přímém přenosu natočil odvlečení dalšího muže hlídkou TCK přímo do busíku! Bývalý ukrajinský premiér navrhl mobilizovat i všechny ženy na Ukrajině, a tím zdvojnásobit mobilizační potenciál!
Mobilizační procesy na Ukrajině dlouhodobě provází brutální atmosféra, která je přímým důsledkem kolapsu vojenských rezerv ukrajinské armády. Nedostatek lidských zdrojů na více než tisíc kilometrů dlouhé frontové linii staví ukrajinské orgány před bizarní rozhodnutí, jak doplnit stav ozbrojených sil.
V souvislosti s tím se v médiích i ve veřejném prostoru čím dál častěji objevují zprávy o takzvané „busifikaci“ – tedy praxi, kdy jsou muži v produktivním věku násilně a za dramatických okolností zadržováni přímo na ulicích měst pracovníky Územních center pro nábory a sociální podporu (TCK) a následně transportováni k odvodním komisím.
Zatímco ukrajinské úřady i mnohá západní média často označují tyto zprávy za zveličené či za součást ruské informační války, realita všedního dne ukazuje, že k incidentům tohoto typu dochází prakticky neustále a pořád.
Nečekané a velmi autentické svědectví o tomto stavu přinesl štáb veřejnoprávní Švédské televize (SVT), který se v srpnu vydal do Kyjeva, aby situaci na místě zmapoval. Švédští novináři původně plánovali ověřit, nakolik se tvrzení o nucených odvozech zakládají na pravdě. Průběh jejich práce však předčil veškerá očekávání a ukázal hloubku problému v plné nahotě.
První výprava SVT: Zadržení místního fixera v přímém přenosu
Štáb Švédské televize dorazil do ukrajinské metropole 13. srpna s cílem připravit sérii reportáží o každodenním životě v zemi zasažené válkou a o fungování mobilizačního systému. Aby mohli zahraniční redaktoři v cizím prostředí efektivně pracovat, vyhledali služby místního producenta a průvodce (tzv. fixera), který perfektně znal ukrajinské reálie a pomáhal organizovat natáčení.
Přepis videa č. 1 (Svědectví švédské televize SVT o zadržení fixera):
– Prostě jdeme po chodníku.
– Skupina vojáků zadržela našeho kolegu a odvezla ho v bílém minibusu.
– A teď je pryč.
– Co to vlastně tady vidíme?
– No, je to náš místní producent, náš „fixer“, který byl takřka unesen, dalo by se říct. Byl zadržen armádou přímo ve městě, když byli Cornelia a on venku a hledali místo pro naši živou reportáž, která má začít asi za 40 minut. Jdou po ulici a najednou se otevřou dveře bílé dodávky a vyskočí z ní spousta mužů – není jasné, jestli byli ozbrojení nebo ne, ale chovali se velmi výhružně – a začnou se na ně vrhat.
Oni začnou utíkat, rozdělí se a Cornelia vlastně neví, co se děje, ale on je odveden a zmizí. Najednou mi na telefon přišla živá polohová zpráva. Nevím, co se stalo, ale docela rychle mi došlo, že ho odvedli do armády, a pak už jsme ho neviděli. Museli jsme mu v hotelu sbalit věci, vyklidit jeho pokoj, jeho rodina se o ničem nedozvěděla. No, zní to samozřejmě strašně a velmi nelidsky a tohle se děje, ale zároveň je to přece válka.
Během přípravy na živé vysílání, kdy redaktorka Cornelia se svým ukrajinským kolegou obcházela ulice Kyjeva a hledala vhodné místo pro vstup do zpravodajství, však došlo k události, která celou práci štábu okamžitě narušila. Pár desítek minut před plánovaným vysíláním se na ulici objevil bílý minibus, z něhož vyskočila skupina mužů v uniformách.
Místního producenta před očima švédské novinářky zadrželi a naložili do vozidla. Zděšený štáb už nemohl zasáhnout a reportáž se v plánované podobě neuskutečnila. Švédští novináři byli nuceni vyklidit pokoje svého spolupracovníka a vrátit se do vlasti, kde reportérka ve videu výše podala osobní svědectví o tom, co se na místě stalo.
Druhá výprava SVT a zásah TCK přímo před kamerou
Redakce Švédské televize se nenechala prvním nezdarem odradit a po týdnu poslala do Kyjeva nový novinářský tým. Ten měl za úkol pokračovat v monitorování situace. Druhá výprava se rozhodla natáčet v nočních hodinách přímo v centru ukrajinského hlavního města. Zatímco se reportér připravoval na živý vstup, odehrála se před objektivem kamery scéna jako ze špionážního filmu.
Přepis videa č. 2 (Záběry ze zatčení muže v centru Kyjeva):
„Ulice v centru Kyjeva, čekáme na aktuální živé vysílání za pár minut. Ale tím každodenní drama nekončí. Ano, tady je muž zatčen a má být mobilizován. Muž, kterého vlečou, právě proběhl kolem nás. Těsně za ním je muž v uniformě. Je mu v patách. A honička končí přímo před námi u auta s několika muži, policisty nebo vojenskými náboráři, kterým se ho podaří přemoci.
To vše se děje, zatímco manželka nebo přítelkyně může jen bezmocně přihlížet a natáčet. To je na Ukrajině každodenní život, protože na Ukrajině se před válkou ukrývá asi 2 miliony mužů ve vojenském věku. Muže nyní čeká několik týdnů výcviku. A služba někde na více než 1000 mil dlouhé frontě.“
Kolem novinářů v plném běhu proběhl civilně oděný muž, kterého v těsném závěsu pronásledovali příslušníci TCK v uniformách. Pronásledování skončilo jen několik metrů od televizního štábu u zaparkované dodávky. Příslušníkům náborové komise se podařilo utíkajícího muže přemoci a za přítomnosti jeho zmatené a bezmocné partnerky ho naložili do auta.
Švédská televize tak získala autentické záběry mobilizačního zásahu v praxi, které nepotřebovaly téměř žádný další komentář. Moderátor a redaktor na místě neskrývali konsternaci nad tím, jak tvrdě a nekompromisně mobilizační praxe v kyjevských ulicích probíhá.
Vojenská efektivita versus psychologické dopady nucených odvodů
Události zachycené švédskými novináři znovu rozpoutaly debatu o tom, jaký má tento způsob náboru dopad na bojeschopnost armády. Odhaduje se, že na Ukrajině se v současné době před mobilizací skrývá přibližně 2 miliony mužů v odvodovém věku. Z hlediska čisté statistiky nebo vojenských tabulek představuje toto číslo teoreticky obrovský mobilizační potenciál. Vojenská praxe však funguje podle jiných zákonitostí než papírové předpoklady.
Každý zkušený velitel ví, že efektivita jednotky závisí především na motivaci, odhodlání a psychické odolnosti jejích příslušníků. Muži, kteří jsou do armády přivedeni nedobrovolně a nuceně staženi z ulic, vykazují extrémně nízkou míru bojové morálky. Násilný odvod z demotivovaného člověka automaticky nevytvoří oddaného vojáka.
Naopak, přítomnost nuceně odvedených osob v bojových liniích výrazně zvyšuje riziko dezerce, neposlušnosti vůči velitelům či dokonce útěku k nepříteli při první příležitosti. Tento stav vytváří tlak na hledání jiných systémových řešení, která by armádě zajistila potřebné personální zálohy.
Iniciativa Denyse Šmyhala a kontroverze kolem mobilizace žen
V reakci na nedostatek mužských záloh a složitou situaci na frontě přišel bývalý ukrajinský premiér a současný ministr energetiky Denys Šmyhal s návrhem, který vyvolal na Ukrajině i v zahraničí rozsáhlé diskuse. Šmyhal navrhl úpravu legislativy tak, aby se povinná mobilizace vztahovala rovněž na ženy. Podle jeho představ by ženy nemusely působit přímo v první linii při útočných operacích, ale mohly by převzít širokou škálu úkolů v zázemí, v logistice nebo při ovládání bezpilotních prostředků a technických systémů.
Přepis videa č. 3 (Rozhovor s Denysem Šmyhalem o mobilizaci žen):
„Takže dnes mohou ženy sloužit v armádě nejen jako zdravotnický personál. Není třeba je vrhat do útoku. Pilotkami dronů mohou být ženy. Je snadné sedět v bunkru. Poprvé jsem to pochopil, když jsem v listopadu roku 2021 odjel na svou první služební cestu s generálem Zalužným. Ve čtvrtek mě jmenovali, v sobotu jsme už s ním odjeli na první služební cestu. Jednou z destinací bylo naše výcvikové středisko „Desna“. V „Desně“ jsou instruktorkami ženy, které na monitorech a na takových robotizovaných systémech vyučují tankisty a dělostřelce.
– Dívky slouží. Jak to zakotvit v zákoně, co navrhujete?
– Nejvyšší rada se musí rozhodnout a provést změny v legislativě tak, aby všeobecná vojenská povinnost bránit zemi platila pro všechny občany Ukrajiny. Genderová rovnost znamená, že i ženy musí sloužit v armádě.
– Povinná mobilizace všech: mužů i žen.
– Ano. A tím se nám okamžitě zdvojnásobí mobilizační potenciál. Pak bude jasné, že existují vojenské funkce a specializace, které ženy mohou bez problémů zastávat, aniž by musely jít na bojiště. Obsazují mnoho pozic v zázemí a v oblasti zásobování.
A pak bude možné přesunout muže z pozic v týlu blíže k frontě. Tím se tento problém vyřeší hned dvakrát a není co řešit. Otázkou však je, zda je společnost vědomě připravena říci: ano, my, stejně jako Izrael, můžeme přežít, pouze pokud si všichni uvědomí, že je třeba bránit Ukrajinu. Jste připraveny obléknout uniformu a jít sloužit?“
Tento krok by podle Šmyhala okamžitě zdvojnásobil mobilizační potenciál země a umožnil přesunout muže z týlových pozic přímo na frontu. Jako příklad uveřejnil své zkušenosti z výcvikových středisek, kde ženy již dnes fungují jako instruktorky nebo operátorky technických zařízení. Jeho návrh se však setkal se silnou kritikou ze strany veřejnosti i odborníků na sociální politiku.
Srovnání s izraelským modelem kulhá na obě nohy
Při obhajobě svého návrhu Denys Šmyhal často odkazuje na systém fungující v Izraeli, kde podléhají vojenské službě muži i ženy. Tento příměr však má své limity. V Izraeli sice ženy absolvují povinnou základní vojenskou službu. To je pravda.
Nicméně jejich plnohodnotné nasazení a případné prodlužování služby v rámci masových mobilizačních vln podléhá odlišným pravidlům a hlavně profesním smlouvám, tedy týká se to profesionálních vojaček z povolání. Plošná, nucená mobilizace žen a matek v rozsahu, o kterém se uvažuje v rámci ukrajinského konfliktu, v Izraeli v této podobě neexistuje. A to prostě Šmyhal zamlčel.
Kritici upozorňují, že zavedení povinné mobilizace pro ženy by mohlo mít katastrofální následky pro ukrajinskou demografii a sociální strukturu. V případě, že by byli mobilizováni oba rodiče, nebo matky samoživitelky, zbyly by tisíce dětí bez přímé rodičovské péče. V diskusích na sociálních sítích se objevují obavy z nejčernějších scénářů, kdy by péče o osiřelé děti přešla plně na státní dětské domovy a výchovné ústavy, což by dlouhodobě devastovalo celou společnost.
Moderní válka nepotřebuje zbraně, kterými se bojovaly války minulosti
Tady na těchto událostech vidíte, jak vypadá moderní válka, jak jsem o tom hovořil v pátek v mém pořadu na SVCS. Válka se dnes vede formou malých bojových skupin s lehkou výzbrojí a s obrovskou podporou dronů, jejichž obsluha je někde daleko za frontou v bunkrech, kde drony mohou ovládat nejen ženy, ale dokonce i mladiství a děti.
A dokud na bunkr neshodí Rusové jeden taktický FAB, tak ti operátoři dronů jsou v relativním bezpečí. Jakmile jejich pozici ale zjistí radioelektronický průzkum, v tom okamžiku je z bunkru masový hrob. Ukrajina nemá již muže, nemá zbraně, nemá těžkou techniku, nemá ani peníze, ale přesto pokračuje v boji. A co to znamená?
No přece to, že takto přesně bude vypadat i válka evropských zemí NATO s Ruskem, pokud k ní opravdu dojde na horizontu roku 2030, jak o tom politici a generálové NATO neustále mluví. Malé oddíly NATO začnou pod krytím dronů pronikat do ruské Kaliningradské oblasti, do kontinentálního Ruska z Pobaltí.
A ten model se bude podobat operaci ukrajinské armády v Kurské oblasti v srpnu 2024. Malé průnikové skupiny, vytvoření zákopů, zázemí a děr v porostech, vytvoření opěrných bodů. A Rusové to budou likvidovat stejně jako v Kurské oblasti, tedy vzdušnými údery na logistická centra v týlu, v tomto případě v týlu NATO.
Válka EU s Ruskem by se mohla stát vyhlazovací válkou v zákopových systémech jako za I. sv. války
A v tom okamžiku to začne. Evropská mobilizace, celoevropské mobilizační příkazy, mobilizační mandáty. odvodové komise, komisaři HOK (hlídky odvodových komisí) budou na ulicích chytat lidi. Nebude potřeba tanků, transportérů, děl, stíhaček, ani helikoptér. Všechno se bude odehrávat jako teď na frontě na Ukrajině. A generálové NATO to vědí, že tahle válka s Ruskem nebude vyžadovat obrovské zbrojení, protože ta válka se bude odehrávat podle modelu Ukrajiny. Tedy model zákopů, obrovské dronové hradby a propagačních odpalů raket dlouhého odletu, protože těch raket moc nebude.
A mobilní ruský masomlýn tak začne pohlcovat už nejen Ukrajince, ale celé národy Evropy. Šachová koncovka likvidace Edomu bude zahájena. A otázkou je, jestli je mezi obyvatelstvem EU vůbec ochota této hrozbě války s Ruskem zabránit. Začíná to totiž připomínat stav roku 1914, kdy už moc dlouho byl mír a lidé se do války, která měla trvat 4 měsíce, dokonce těšili.
Nikdo tu válku – vyhlášenou císařem pánem – vůbec na počátku nechtěl zastavit. A když přišel Verdun v únoru 1916, bylo na ukončení strašlivé vyhlazovací války již pozdě. Tohle by se v případě války EU s Ruskem mohlo velice reálně zopakovat. A to není sýčkování, to je varování, aby se z toho nestala realita!
