Karel Strakoš: EU likviduje malé e-shopy
Od 12. srpna 2026 platí v Evropské unii nařízení o obalech a obalových odpadech. Oficiálně má chránit životní prostředí. Ve skutečnosti je to jeden z nejúčinnějších nástrojů, jak vytlačit malé a střední podniky z přeshraničního obchodu a přenechat trh velkým hráčům.
Každý, kdo pošle zabalené zboží do jiné členské země, musí se v ní zaregistrovat a jmenovat místního zmocněnce. Neexistuje žádná jednotná evropská registrace. Žádná výjimka pro mikro a malé firmy. Žádná hranice, pod kterou by se povinnost nevztahovala. Od prvního balíčku musí e-shop, který prodává do deseti zemí, řeší deset registrací a deset zmocněnců. Ten, kdo chce prodávat po celé unii, řeší 27 samostatných povinností. Náklady se pohybují v řádu stovek tisíc korun ročně, poplatky jsou paušální, nezávislé na objemu prodeje.
Vezměme konkrétní příklad. Malý český e-shop s marmeládami. Obrat 270 000 Kč měsíčně, tedy zhruba 3,2 milionu ročně. Z toho se uživí tři lidé. Pokud by chtěl legálně dodávat do všech 27 zemí, zaplatí na registracích a zmocněncích kolem půl milionu korun ročně. To je 15 procent celého obratu ještě před započtením opravdových nákladů jako jsou suroviny, doprava, nájem, energie a mzdy.
Pro takový podnik je to konec. Buď omezí prodej na dvě tři země, nebo zavře.
Velké firmy to řeší jinak. Mají právní oddělení, týmy, které dohlížejí na plnění předpisů a rozpočty, ve kterých se půl milionu ztratí. Amazon, Shein, Temu, velké řetězce a nadnárodní značky nové povinnosti zvládnou. Malí prodejci ne. Výsledek je předvídatelný. Trh se dále koncentruje ve prospěch velkých firem. Bude méně konkurence a vyšší bariéry pro vstup na trh.
Evropská unie se léta ohání ochranou malých a středních podniků a jednotným trhem. V případě obalů obojí otevřeně popřela. U DPH dokázala zavést One Stop Shop, jednu registraci pro celou unii. U obalů zvolila maximální fragmentaci, protože členské státy si chtěly udržet kontrolu nad vlastními poplatky a systémy. Komise to akceptovala. Malé firmy nikdo nebral vážně.
Toto není v podstatě žádná ekologická regulace. Je to likvidační administrativní zbraň. Oficiální řeči o recyklaci a oběhovém hospodářství slouží jen jako záminka. Skutečný efekt je jasný. Zvýšit fixní náklady na přeshraniční prodej tak, aby se malým firmám nevyplatil. Velkým to nevadí.
Z toho plyne, že když Unie mluví o spravedlivé transformaci a podpoře malých podniků, je to obyčejná lež. V praxi totiž pomalu, ale jistě buduje systém, ve kterém přežijí jen ti, kdo mají dost peněz na armádu úředníků a právníků.
PPWR je jen další důkaz, že Brusel malé firmy nechrání, ale likviduje.
A dělá to ve jménu vyšších greendealových cílů, které ve skutečnosti slouží těm největším.
