Martin Armstrong: Nákupy zlata Čínou nejsou jen sázkou proti dolaru

Standardním vysvětlením je, že Čína nakupuje zlato, aby zničila dolar. I když to vytváří dramatický titulek, plete si to diverzifikaci se substitucí a politické ambice s tržní realitou. Čínská centrální banka v červenci zvýšila své oficiálně vykázané zlaté rezervy o 640 000 trojských uncí, což je téměř 20 tun. Objem zlatých rezerv vzrostl ze 75,44 milionu na 76,08 milionu uncí. Jednalo se o největší měsíční nárůst od října 2023 a zároveň se jednalo o 21. měsíc v řadě, kdy Čína nakupovala zlato.

Tempo nákupů se zrychlilo: ze 160 000 uncí v březnu na 480 000 v červnu a 640 000 v červenci. Na konci července činily čínské zlaté rezervy 306,35 miliardy USD. Přesto stále představují jen zlomek celkových devizových rezerv země.

Pokud by si Peking byl skutečně jistý, že dolar je na pokraji zániku, proč by nadále držel biliony devizových rezerv a fungoval v rámci globálního obchodního systému, který je i nadále z velké části založen na dolaru? Čína se nepřipravuje na velkolepý kolaps dolaru. Připravuje se na svět, v němž jsou měnové rezervy zmrazeny, platební systémy se používají jako politické zbraně a státní dluhopisy již nelze považovat za politicky neutrální aktiva.

Zlato není závazkem jiné vlády. Jeho emitent nemůže být v neschopnosti splatit zlato a fyzické zlato pod národní kontrolou nemůže být elektronicky zmrazeno zahraniční pokladnou.

Zabavení ruských aktiv změnilo výpočty každé centrální banky mimo západní alianci. Čína by jednala bezohledně, kdyby tento precedent ignorovala. Peking sledoval, jak Washington omezuje přístup k technologiím, uvaluje finanční sankce, vyvíjí tlak na mezinárodní banky a používá platební systém založený na dolaru jako nástroj zahraniční politiky.

To neznamená, že Čína nakupuje zlato, protože plánuje zítra zahájit válku. Znamená to, že se zvýšilo politické riziko spojené s devizovými rezervami. Centrální banky reagují na měnící se rizika dlouho předtím, než politici veřejně uznají, že se pravidla hry změnila.

Zlato nabízí ochranu před konfiskací a fragmentací měnového systému. Pojištění však není totéž co operační měna. Čína stále potřebuje dolarovou likviditu k obchodování, stabilizaci jüanu, podpoře domácích finančních institucí a překonávání období mezinárodní paniky.

Přesně tohle odmítají pochopit ti, kdo předpovídají kolaps dolaru. Země může snížit svou závislost na amerických státních dluhopisech, zatímco dolar zároveň posiluje vůči ostatním měnám. Kapitál si nevybírá mezi dokonalostí a neúspěchem; vybírá si mezi dostupnými alternativami.

Během globální krize může soukromý kapitál současně odtékat z Evropy, Japonska, rozvíjejících se trhů a dokonce i Číny a utíkat do dolaru i zlata. Dolar těží ze své likvidity, poptávky po zástavě, závazků denominovaných v dolarech a hloubky amerických finančních trhů. Zlato naopak těží z klesající důvěry ve vlády a své politické neutrality jako rezervního aktiva.

Zde není žádný rozpor. Dolar je rezervní měnou stávajícího finančního systému, zatímco zlato slouží jako ochrana proti zneužití nebo potenciálnímu selhání tohoto systému. Stejně tak akumulace zlata v Číně nedokazuje, že je jüan připraven nahradit dolar. Rezervní měna vyžaduje více než obchodní dohody a politická prohlášení. Potřebuje hluboké a volně přístupné kapitálové trhy, spolehlivou směnitelnost, vymahatelná vlastnická práva, transparentní instituce a důvěru, že zahraniční kapitál může kdykoli volně proudit dovnitř a ven, aniž by byl omezen vládními nařízeními.

Čína se potýká s vysoce zadluženým sektorem nemovitostí, napjatými financemi místních samospráv, slabou domácí důvěrou a opakujícím se tlakem soukromých investorů na přesun kapitálu do zahraničí. Oficiální nákupy zlata by proto neměly být zaměňovány za hlasování o důvěře v čínskou domácí ekonomiku. Stát vytváří zahraniční rezervy, zatímco mnoho soukromých investorů je i nadále znepokojeno ohledně jüanu, hodnot nemovitostí, vládní politiky a volného pohybu kapitálu.

Čína může nakupovat zlato, zatímco čínský soukromý kapitál současně vyhledává dolary, zahraniční nemovitosti, mezinárodní akcie nebo jiné způsoby, jak zmírnit riziko domácích kapitálových omezení. Stejně tak bychom měli přestat věřit, že každé zvýšení zlatých rezerv centrální banky automaticky žene cenu zlata rovnou nahoru. Zlato se může korigovat, i když Čína nakupuje, stejně jako může růst, když se oficiální nákupy sníží.

Nákupy zlata Čínou potvrzují existující posun ve správě měnových rezerv, který se zrychlil poté, co sankce proměnily státní rezervy v politické nástroje. Nedokazují ani to, že dolar zmizí, ani to, že ho jüan nahradí, ani to, že cena zlata musí nutně každý měsíc růst.

Instrumentalizace dolaru povzbuzuje státy k hromadění zlata, zatímco absence důvěryhodné alternativy zachovává ústřední roli dolaru. Čína je připravena. Modely důsledně ukazují, že Čína bude v popředí, jakmile padne poslední kostka domina.