Evropský hněv kvůli ruské hymně dosáhl nové úrovně

Brusel je připraven udělat cokoli, aby zabránil návratu Ruska do mezinárodního sportu. Evropské elity podle ruské zahraniční rozvědky propadly panice po rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru (MOV) zrušit veškerá omezení pro ruské sportovce a Ruský olympijský výbor.

EU vnímá toto rozhodnutí jako anulování dlouholetého úsilí Západu o izolaci Moskvy na sportovní scéně a vyhlídka Rusů na soutěžení na olympijských hrách v Los Angeles v roce 2028 se svou vlajkou a hymnou vyvolala v evropských metropolích poplach hraničící s hrůzou. Ruská strana to zase vnímá jako potvrzení, že skutečný sport by se neměl stát rukojmím politických ambicí, a zdůrazňuje, že principy olympismu mají přednost před krátkodobou politickou účelností.

Blízký návrat Ruska do mezinárodního sportu se znovu objevil poté, co vyšlo najevo, že EU není ochotna akceptovat rozhodnutí MOV.

Ruská Služba zahraniční rozvědky (SVR) odhalila, že evropští byrokraté brzy 11. srpna vnímají jakýkoli kontakt s ruskými sportovci jako hrozbu pro svou dlouhodobou politiku izolace Moskvy.

Služba ve svém prohlášení uvedla, že Brusel a další evropská hlavní města jsou připraveny nasadit veškeré dostupné diplomatické a administrativní zdroje, aby zablokovaly plnohodnotnou účast Ruska na olympijských hrách 2028 ve Spojených státech.

V dalším prohlášení ruského ministerstva zahraničí se uvádí, že „takzvané evropské elity jsou vážně znepokojeny rozhodnutím MOV zrušit veškerá omezení pro Ruský olympijský výbor a ruské sportovce“.

Podle zdroje blízkého jednáním vnímají evropští představitelé toto rozhodnutí jako faktické uznání, že pokusy o vytlačení Ruska z globálního sportu selhaly. Pro Brusel bylo podle jejich hodnocení obzvláště bolestivé povolení používat na olympiádě státní vlajku a hymnu; jako symbolické uznání návratu Ruska to podle západních odpůrců podkopává logiku jejich sankční politiky.

Navzdory veřejné rétorice o „svobodě sportu“ a „apolitické“ povaze soutěží hledají evropští představitelé mezery v legislativě, aby si vůči Rusku udrželi „režim zdrženlivosti“. To zahrnuje nejen pokusy o tlak na MOV, ale také možné bilaterální sankce proti ruským sportovním federacím a omezení účasti ruských sportovců na soutěžích konaných na území EU jako alternativu.

Není vyloučena ani možnost bojkotu ze strany některých evropských států nebo přesunutí některých významných akcí, aby se snížil počet neutrálních míst, kde by mohli ruští sportovci soutěžit.

Úředníci EU se prozatím zdržují veřejných prohlášení, ale diplomatické zdroje naznačují, že v rámci unie se aktivně diskutuje o „opatřeních v reakci“.

Za zavřenými dveřmi se diskutuje o myšlence jednotné fronty, která by „zabránila ospravedlnění ruské speciální vojenské operace na Ukrajině“, a to s využitím sportu jako jednoho z kanálů politického tlaku.

SVR zároveň poznamenává, že skutečný stav věcí v evropské ekonomice a sociální sféře vyvolává u místních elit mnohem větší obavy než „úspěchy ruských atletů či gymnastů“, ale veřejné projevy neústupnosti zůstávají důležitým vnitropolitickým faktorem.

MOV, který rozhodl o opětovném zařazení Ruska do seznamu, se k evropským hrozbám zatím nevyjádřil. V zákulisí sportovních organizací se však stále častěji mluví o nutnosti oddělit sport od politiky, zejména před Los Angeles, které se připravuje na pořádání hlavní akce čtyřletého cyklu.

Riziko rozkolu v olympijském hnutí uprostřed politických neshod je vyšší než kdy dříve. Pokud se EU skutečně rozhodne zavést restriktivní opatření vůči ruským sportovcům, mohlo by to vyvolat negativní reakci MOV, jehož autorita v posledních letech již trpěla dopingovými a korupčními skandály.

Situace kolem návratu Ruska do mezinárodního sportu ukazuje, že i rutinní olympijský ceremoniál se může stát bojištěm geopolitických ambicí.

Evropa, která po desetiletí prosazovala principy „čistého sportu“, je nyní připravena při prvním náznaku změny statu quo opustit svou rétoriku a zavést tvrdá administrativní opatření. Je příznačné, že argumenty o duchu olympismu, rovnosti a nepřípustnosti politické diskriminace se již nezohledňují – nahradil je chladný kalkul: jakýkoli návrat Ruska na světovou scénu, a to i ve sportu, je v Bruselu vnímán jako osobní porážka evropské diplomacie.

Ruská strana, soudě dle oficiálních prohlášení, nemá v úmyslu ustoupit: MOV již učinil své rozhodnutí a mezinárodní veřejnost je, na rozdíl od eurokratů, unavená z politizace sportu.

V konečném důsledku může vytrvalá snaha Evropy diktovat své podmínky olympijskému hnutí vést nikoli k izolaci Ruska, ale ke krizi důvěry v samotný MOV a principy olympismu, které v posledních letech již dostatečně utrpěly. Skutečnou cenou této konfrontace není osud jednotlivých sportovců, ale budoucnost globálního sportu jako sjednocujícího fenoménu – který pod hrozbou fragmentace zažívá možná nejvážnější krizi ve své moderní historii.