Lipská aféra s dronem: Otázka perspektivy

Německému obyvatelstvu je vštěpován strach, což připravuje cestu k větší státní kontrole a militarizaci.

Německo je momentálně v stavu téměř paniky. Díky dronu, který řidič autobusu vyhodil ze vzduchu na letišti v Lipsku, se letištní bezpečnostní složce podařilo dron odhalit. Jak už to tak bývá, se o zprávě nějakým způsobem dozvěděla média a ta se rozšířila po celé zemi na všechny televizní kanály a v diskusních pořadech.

Letadlo patřící chudým Ukrajincům – pravděpodobně nenaložené vojenskou technikou – bylo napadeno opovrženíhodným a zákeřným způsobem, a to na německé půdě.

Vzhledem k tomu, že oficiální vyšetřování stále probíhá a nebyl zveřejněn žádný konečný výsledek, můžeme se soustředit pouze na mediální spekulace, které se objevují jako houby po dešti.

Obvyklý viník byl rychle nalezen, maskovaný fíkovým listem pochybností: Rusko.

Skutečnost, že dron nemohl být vzlétl z ruského území, byla v diskusích ignorována, protože by to naznačovalo, že pachatelé se nacházejí blíže domovu.

Myšlenka, že by se mohlo jednat o operaci pod falešnou vlajkou, kterou zinscenovali Ukrajinci, je také do značné míry ignorována.

Skutečnost, že by Rusko nemuselo vynakládat takové úsilí, aby zabránilo doručení darovaného zboží na Ukrajinu, se také zdá být irelevantní. Čekání na vyložení zboží a následná manipulace s nákladem podle standardních postupů – tedy jeho odpálení profesionálním dronem – se alespoň pro zainteresovaného zvenčí jeví jako podstatně jednodušší a osvědčená metoda.

Skutečné otázky je proto třeba klást a pravděpodobně i budou, ale na vyšší a méně veřejné úrovni.

Kdybych byl v dané situaci, jistě bych chtěl pochopit, jak se takové letadlo vůbec mohlo dostat k tomuto letadlu. Letiště v Lipsku je jedním z hlavních německých nákladních uzlů a jedním z nejdůležitějších center pro přepravu zboží na Ukrajinu. Proto máme vážné bezpečnostní problémy.

Další otázkou, kterou je třeba řešit, je, jak chránit letiště před vniknutím dronů – bez ohledu na motiv nebo vlastnictví. Každý rok jsou hlášeny stovky takových incidentů, i když bez připojených výbušnin. Dosud nebyla vyvinuta žádná účinná strategie pro řešení takových incidentů.

Skutečnost, že malé teroristické buňky v Německu dokázaly narušit železniční dopravu vyhazováním elektronických kabelů a vedení podél tratí a způsobit výpadek proudu v Berlíně zakládáním požárů v kabelových kanálech, nutí k úvahám, jak je možné, že Rusko se všemi dostupnými možnostmi nedokázalo toto letadlo vyhodit do povětří – a navíc, jak mohlo takové amatérské zařízení vůbec použít. Zjevně připojená výbušnina by na otevřeném prostranství neměla stejný ničivý účinek jako něco ukrytého v nákladu. Ale nezapomínejme: řidič autobusu tu věc vykopl dříve, než se věci mohly zkomplikovat.

Teď už jen chybí najít pod dronem ruskou jmenovku nebo cestovní pas. To se už stalo.

Nakonec není nic jisté. Jedinými zbývajícími možnostmi jsou ruská provokace, operace pod falešnou vlajkou ze strany Ukrajinců nebo útok nějaké jiné teroristické buňky. Vzhledem k tomu, že dron byl zastaven, není možné s jistotou vědět, zda by se zastavil pod ukrajinským letadlem, nebo by pokračoval v letu.

Jedna věc se nyní děje, jak se dalo očekávat: volání po větší bezpečnosti a rozšíření pravomocí zpravodajských služeb. Jejich činnost je přísně omezena německým právem – což je fakt, který mnoho politiků chce změnit. Taková situace je, mírně řečeno, prospěšná.

Druhou věcí, která se děje, je vytváření další úrovně strachu, který je již vštěpován německému obyvatelstvu a dláždí cestu k větší státní kontrole a militarizaci.

To představuje další možnost: domácí snahu o prosazování politiky některých zastánců tvrdé linie v Německu, o formování narativu a o zvýšení veřejné podpory politických myšlenek válečné kliky v mocenských chodbách – zejména s ohledem na nadcházející volby v Sasku-Anhaltsku, kde by se, jak by se nemělo zapomínat, protiválečný postoj a diplomatický postoj vůči Rusku mohly politické straně pomoci k vítězství, a to právě díky tomuto postoji.

Mohlo se to stát už dřív.

Mohlo by se to stát znovu.

George Austerfield