Saúdská Arábie, Turecko a Pákistán podepsaly dohodu o společné obraně

Turecko, Saúdská Arábie a Pákistán podepsaly 7. srpna společnou obrannou dohodu, v níž se zavázaly k posílení kolektivní bezpečnosti, prohloubení obranné spolupráce a podpoře míru a stability v regionu i mimo něj.

Dohodu podepsali turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, saúdskoarabský korunní princ Mohammed bin Salmán a pákistánský premiér Šehbáz Šaríf ve svatém islámském městě Mekka při společném ceremoniálu.

„Cílem dohody je posílit kolektivní odstrašování proti všem formám agrese a stanoví, že ozbrojený útok provedený proti kterémukoli ze tří států bude považován za útok proti všem,“ uvedli lídři ve společném prohlášení. „Dohoda rovněž umožňuje rozvoj obranné spolupráce mezi těmito třemi státy ve všech jejích rozměrech.“

Turecký úředník agentuře Reuters sdělil , že dohoda má obranný charakter, není namířena proti žádnému konkrétnímu aktérovi, je otevřená i dalším zemím regionu a neruší ani nenahrazuje žádná stávající dvoustranná ani mnohostranná ujednání.

Mezitím zdroj z Ankary sdělil serveru Middle East Eye , že dohoda změní rovnováhu sil v regionu. „Pokud bude úspěšně provedena,“ uvedl zdroj, „dohoda posílí stabilitu a bezpečnost lidí žijících v této části světa.“

Turecko má druhou největší armádu v NATO. Saúdská Arábie je domovem nejposvátnějších míst islámu a je jedním z největších světových vývozců ropy. Pákistán je přitom jedinou muslimskou zemí s jadernými zbraněmi.

Tři sunnitské země jsou obzvláště znepokojeny rostoucím vlivem židovského Izraele a šíitského Íránu.

Uprostřed války s USA a Izraelem Teherán zaútočil na základny amerických vojáků a civilní infrastrukturu v Saúdské Arábii, Kuvajtu, Bahrajnu, Kataru, Spojených arabských emirátech, Ománu, Jordánsku a Izraeli. Pákistán i Turecko se sice vyhnuly významným přímým útokům, ale silně se angažovaly v diplomatickém úsilí o ukončení války.

Za zmínku stojí, že Pákistán již měl se Saúdskou Arábií přímou obrannou dohodu a po zahájení války proti Íránu vyslal do království tisíce vojáků spolu s válečnými letadly a systémy protivzdušné obrany. Turecko mezitím rozšiřuje obrannou spolupráci se Saúdskou Arábií, zejména prostřednictvím dohody o dronech v hodnotě několika miliard dolarů.

Ačkoli obě země mohou ze spolupráce se Saúdskou Arábií ekonomicky profitovat, dohoda by je mohla tak či onak zatáhnout do konfliktu s Íránem, nebo dokonce do boje s Hútíyi v Jemenu, kteří v posledních několika týdnech stupňují útoky proti království. Historicky však byly takové obranné dohody v regionu dodržovány jen zřídka.

Založily Pákistán, Turecko a Saúdská Arábie právě „islámské NATO“?

Vojenská aliance mezi třemi sunnitskými muslimskými zeměmi nabízí silnou symboliku v regionu zmítaném konfliktem

Saúdská Arábie, Pákistán a Turecko v pátek podepsaly obrannou dohodu, což vyvolalo diskuse o seskupení ve stylu NATO, které by mohlo změnit regionální mocenskou rovnováhu.

Vznik bloku přichází uprostřed nestabilní bezpečnostní situace na Blízkém východě, kterou vyvolaly americko-izraelské útoky na Írán. Teheránská odveta proti monarchiím v Perském zálivu, které byly tradičními spojenci USA, odhalila omezení amerického bezpečnostního deštníku a donutila arabské země Perského zálivu přemýšlet o alternativních bezpečnostních rámcích.

Pakt podepsali v Mekce saúdskoarabský korunní princ Mohammed bin Salmán, turecký prezident Tayyip Erdogan a pákistánský premiér Šehbáz Šaríf. 

Pákistánské ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení uvedlo, že ozbrojený útok na kteroukoli ze tří zemí bude považován za útok proti všem. Není však jasné, zda by takový útok vyvolal ze strany bloku kombinovanou vojenskou reakci – v souladu se závazky kolektivní obrany NATO podle článku 5. 

Proč je pakt důležitý? 

Vojenská aliance mezi třemi sunnitskými muslimskými zeměmi však nabízí v regionu zmítaném konfliktem silnou symboliku.

Předseda saúdskoarabského think-tanku Gulf Research Center Abdulaziz Sager agentuře Reuters řekl: „Trilaterální rámec by mohl posílit kolektivní diplomatickou a obrannou váhu tří zemí a zároveň přispět ke vzniku regionálněji orientované bezpečnostní architektury.“

Tito tři hráči přinášejí do seskupení velmi silné zdroje: Pákistán je jedinou muslimskou zemí s jaderným arzenálem; Turecko má robustní obranný průmysl a druhou největší armádu v NATO; a Saúdská Arábie – největší světový vývozce ropy – má finanční sílu, kromě armády plné amerických zbraní. 

Odborníci však poznamenávají, že se nejedná o první pokus o vytvoření podobné protiváhy v regionu a nejnovější pakt nemusí být okamžitě „přelomovým“.

„Nezacházel bych do takových krajností, že bych to nazýval islámským NATO nebo vznikem nového bezpečnostního bloku, nové aliance nebo… spojenectví,“ řekl televizi RT India expert na Blízký východ a docent na Univerzitě Džaváharlála Néhrúa v Novém Dillí Muhammad Mudassir Qamar. Poznamenal, že k takovým pokusům o alianci došlo již v minulosti.

Co vedlo k dohodě z Mekky?

Dohoda z Mekky následovala po měsících jednání a navazuje na podobnou dohodu mezi Rijádem a Islámábádem z loňského roku a také na rostoucí vojenské vztahy mezi Islámábádem a Ankarou. 

Saúdsko-pákistánská obranná dohoda nabízela Rijádu jaderný odstrašující prostředek v době, kdy Írán, Izrael a USA mění bezpečnostní kalkulaci zemí Perského zálivu. Ve východní Saúdské Arábii je již rozmístěno několik tisíc pákistánských vojáků, 16 stíhaček, drony a dokonce i čínský systém protivzdušné obrany.

Pákistánská armáda již má ve výzbroji turecké drony a další zbraňové systémy, z nichž některé byly použity v loňském střetu s Indií.
Blízkový východní konflikt také narušil bezpečnostní rovnováhu v regionu, kdy Írán a jeho zástupné milice útočí relativně beztrestně navzdory neustálým útokům USA, což znepokojuje arabské země Perského zálivu. 

Ankara je nervózní z americké podpory kurdských milicí proti Íránu, která je jednou ze součástí původního americko-izraelského plánu na svržení íránské vlády.

Islámábád má ambice stát se významným regionálním hráčem ve Střední Asii a na Blízkém východě a využívat přitom své přátelské vazby s muslimskými zeměmi v regionu.

Jak reagovaly ostatní země

Írán, který se dlouhodobě snaží dominovat bezpečnostní scéně v Perském zálivu a sdílí hranici s Pákistánem, to označil za „papírovou dohodu“. 

„Saúdové si musí uvědomit, že papírová dohoda s Tureckem a Pákistánem jim nepřinese bezpečnost, stejně jako jim nepřinesly bezpečnost roky jednostranného ošetřování Američanů,“ napsal na serveru X Ebrahim Rezaei, člen íránského parlamentu a Komise pro národní bezpečnost a zahraniční politiku .

Indie, která má s Pákistánem napjaté vztahy a je rozzlobena ankarskou podporou Islámábádu, uvedla, že vývoj situace pozorně sleduje. „I tento vývoj pozorně sledujeme a budeme vás o něm průběžně informovat,“ řekl  novinářům mluvčí indického ministerstva zahraničí Randhir Jaiswal.

Toto nově vznikající obranné uspořádání neovlivňuje indický obranný kalkul ani uspořádání v regionu, ale přesto si zaslouží pozornost, uvádí Qamar z Univerzity Jawaharlala Nehrua. 

Přesto to podle něj znamená pro Indii v nadcházejících letech složitější regionální bezpečnostní kalkul, ačkoli prohlubující se vazby Nového Dillí s Rijádem budou důležitou protiváhou.